Svatá hora

hodně netradiční snímek, který snaží zaujmout dějem na pomezí halucinací a snem se silnými surrealistickými prvky. Útočí v něm na konzumní společnost a všechna institutivní náboženství a dělá si z nich srandu. Naštěstí není tak odporně dekadentní jako například Andaluský pes, tak se na to dívat. Satyrický humor mi trochu připomínal Monty Pythony, i když tu přímo o humor nejde a ten vzniká hlavně absurdními situace, či stylizací. Kromě bizardních scén byl film pro mě zajímavý především svou vizualizací a taky tím jaké množství lidí se zapojilo do natáčení a prostředků se investovalo do tohoto projektu a ty 4* si určitě zaslouží, i když je v něm dost hluchých míst. (16.01.2012)

Film, ktery dokaze sokovat i dnes, musel v dobe vzniku vyvolat velke pozdvizeni. Surrealisticky pohled na svet, zajimave zpracovani se spoustou perverznich scen, na ktere divak jen tak nezapomene. Velmi pusobiva hudba a kamera. Ne, ze bych musel film videt znova, ale jisty pozitivni dopad na me film mel. (28.05.2018)

V sekundární literatuře a v populárních internetových článcích (včetně wikipedia.org a imdb.com) se často uvádí, že Jodorowskeho Svatá hora je adaptací nedokončeného románu Reného Daumala Hora Analogie: Román příběhů alpských, neeuklidovských a symbolicky autentických. Pokud by náhodou někdo hodlal přistoupit k tomuto filmu s tímto poznatkem a zvědavostí, jak lze Daumalův text vizualizovat (jako tomu bylo i v mém případě), je mou morální povinností varovat ctěné filmové obecenstvo: Není tomu tak, je to mýtus. Jodorowskeho a Daumalova díla jsou umělecky, ideově, obsahově atp. zcela jiná a styčné body, které lze v obou dílech vystopovat (hlavní vůdcovská postava & motiv hory), jsou zasazeny do naprosto odlišných kontextů. Daumalův otec Pierre Sogol určitě není Jodorowského alchymista, za výstupem na horu jsou odlišné motivace... Možná Jodorowsky v Hoře Analogie našel nějakou prvotní inspiraci, ale pak se vydal svou vlastní cestou. To nicméně nijak nesnižuje kvality obou děl. A pokud jde přímo o Svatou horu...: Vynikající! (26.11.2018)

Moje první a zároveň asi také poslední setkání s Alejandrem Jodorowskym. Kupa beznohých a bezrukých zrůd, hoven, prcajících zvířátek a dalších zhovadilostí zaobalený religiózními symboly, které šly naprosto mimo mě. Dokoukáno rychloposuvem. Chápu, že pro někoho může být sledování Holy Mountain zážitkem srovnatelným s požitím LSD, ale pro mě to byl jeden dlouhej zkurvenej, koncentrovaně nudnej, zlej sen. (28.06.2009)

V jednu chvíli jsem si říkal, že se tento výtvor absolutně nedá hodnotit, nicméně když jsem dal Mezihře a Andaluskému psovi pět hvězd, těžko sem mohu vložit jiné hodnocení. Podobně jako u Mazací hlavy (kde to přiznal i sám Lynch) neexistuje jednotná interpretace, příběh je neschopen jakéhokoli převyprávění - obsahuje mnoho uměleckých, politických či emperických vlivů, postupem času se mi Jodorowského opus magnum asi nejvíce vykrystalizoval jako na orwellovská utopie, která kritizuje podobným stylem jako Šlépěje Jakuba Demla - věřím, že českému spisovateli s povahou Mrzouta ze Šmoulů by dílo padlo do oka. Nacházím zde reflexe květinové revoluce, hnutí hippies, fašistického Německa, vojenské diktatury, kubánské politiky, mayské kultury, vykládání karet, hinduismu, křesťanství, experimentální erotiky a samozřejmě nesmí chybět synagoga s kulisami podobnými těmi ze Studia Kamarád či Kuřátek. Stejně tak přemýšlím nad tím, co všechno Alejandro viděl či četl - chtěl bych být v biografu a sedět mezi Kubrickem a Lynchem, zajímaly by mě glosy Buňuela, Felliniho nebo Argenta, určitě se zde inspirovali také pánové Tarantino, Tsukamoto nebo Vorel (trpaslík kouřící THC), během projekce také padla jména typu Breton, Beckett, Klíma, Dalí, Munch... a aby toho nebylo málo, některé situace jakoby pan režisér konsultoval s Monty Pythony či Milošem Macourkem. Celé to ale není nějaký sled nesouvisejících scének, kdy by si tvůrce říkal - "tak, a teď slepím kanagonem brýle s mixérem a budu to považovat za umění", film obsahuje základní dějovou linku a je syntetický v duchu základní definice filmu. Ač gradace v závěru trochu zvolní, je i tak užitečné sledovat každé políčko, jelikož, jak už jsem naznačil rozsáhlým výčtem jmen výše, každou chvíli se mění vnímání celku jako takového. Stejně bych se vyjádřil o závěrečné pointě, která převrací smysl uplynulých dvou hodin. Občas jsem si tedy nebyl jist, co s tím, ale už od circa páté až desáté minuty filmu mám jasno, že od této chvíle budu místo "Co to je?" říkat "Svatá horo!" - tak výrazně se vryl tento chilský tvůrce do mé paměti. P.S. Nevěřím, že Tetsuo nastavenou laťku překoná. (22.05.2010)