Noc s nabroušenou břitvou

K pořádnému hororu má tahle vyvražďovačka daleko. Lekacích scén je jako šafránu, i když stříkání krve a máchání břitvou a noži si užijete dosytosti. Tím to ale nechci shazovat, jen se to podle mě víc blíží tomu drama/thriller. Vyzvihnout by se dala zajímavá závěrečná pointa, u které si však člověk uvědomí, že to vlastně celé moc nedávalo smysl:) (23.10.2011)

Úvodní běh lesem a s ním i celá první polovina je skvostná. Režisér Aja buduje vcelku sympatické a divácky velmi ztotožnitelné charaktery, atmosféricky pak film pomalu graduje, aby mohlo konečně dojít na „to“. Úvodní psychopatovo řádění jen zvýší už tak velmi dobrý dojem, jenomže po skončení likvidace „povinných“ obětí se film přehoupne do druhé poloviny, v níž všechny další mrtvoly začnou být nemístně samoúčelné a dějové peripetie se omezí na vzájemné nahánění psychopata s hrdinkou. Atmosféra se automaticky začne vytrácet a ani „automobilová honička“ po lesní cestě nezvedne všeobecnou nudu, která ve filmu zavládne. Když pak všechno dojde až k šokující pointě, velmi místným se pak stane výkřik jedné z obětí: „Tohle nedává smysl“. Jako sbírka detailního gorefestu úchvatné, jako horor o psychopatovi s motivem absolutně mimo. (06.11.2005)

Slasher jako vyšitý, s hustou atmosférou, řádně krvavými mordy a pro Aju typickým ztvárněním utrpení hlavní postavy, která si projde skutečně psychickým i fyzickým peklem. Jenže k čemu všechna ta zručnost a obratnost ze strany režiséra, když příběhově je snímek naprosto plochý a neoriginální a disponuje tak debilní pointou, že tím sice zalepí pár škrábanců a modřin, ale současně si vpálí kulku do hlavy a veškerá uvěřitelnost se rozplyne jako konvalinková vůně v posilovně. A brutalita je někdy tak samoúčelná a přehnaná, až je to k smíchu. Mít to na starost jiný režisér než Aja, asi by z toho byl absolutní propadák, takhle je to ale vzhledem k hrozivému scénáři skoro až nadprůměrná záležitost. 60% (09.06.2013)

A strach se stal ostrou čepelí, chladnou a nekompromisní, jež proťala hrdla stažená úzkostným napětím. Lapáš po dechu?. Pokud i vy rádi lapáte po dechu, jistě se optáte, co on ten debutující mladíček Alexandre Aja může nabídnout? Moderní éra hororu rozehrála hru kočky s myší, kde kočkou je stupňující se brutalita, otevřenost a myškou divákovo (estetické) vnímání. Haute Tension je příkladem moderního slasheru s celkem umně zvládnutou obrazovou kompozicí, slušně budovaným napětím, dobrým zvukem a svěží, sugestivní kamerou (kdeže sou léta 80tá). V základní výbavě dodáváno s jedním špekatým erotomanem, který věnuje patřičnou invenci ku provedení bizardních poprav a na rozdíl od jiných, přec mnohem charismatičtějších řezníků, je pěkně vychytralej a precizní (mimo jiné děsí 4 z 5ti obezitologů). K dokreslení celého snažení hraje ku prospěchu výběr prostředí, pěkně sešlé stavení posazené do pustopusté samoty, kde křiku nikdo neuslyší. Navíc velice slušná hudební složka (včetně zařazení toho italskýho retro-popu) a velmi půvabná Céline de France. Jistou slabinou je pak prostřední pasáž, kde ono úvodní běsnění decentně opadá tak, že když už si myslíte, že tenhle slasher, krom nějakého masakrálního finiše nemůže nic nabídnout, dostanete facku přeci jen snažně vypointovaným (však možná trošku očekávaně) rozuzlením. Co říct na závěr? Je to svěží, místy překvapivě atmosferické, nepřeplácané a toho kluka za kamerou to fakt baví. U mě za [8/10] (23.10.2007)

Pěkně zvládnutá vyvražďovačka. Hned od začátku to na nic nečeká a rovnou se začne pěkně brutálně zabíjet a takový zaběry na cákající krev nebo uříznutou hlavu vypadaj pěkně krutě a nejsou v tomhle filmu nic neobvyklého, i když to je s tou krví občas přehnaný, ale kdo ví, jak ta krev cáká, když se hlava urazí skříní. Bohužel, jak už je tady mnohokrát napsaný, tak ten konec to opravdu hodně zkazí a v podstatě vyvráií spoustu scén, který se odehrály. To se moc nepovedlo, ale naštěstí si mě tvůrci hned udobřili akcičkou s kotoučovou pilou. Takže za 3/4 filmu s hustou atmosférou a poslední akci s kotoučovou pilou přece jen dám 4* (19.12.2005)