Jana Eyrová

Nebudu lhát, trošku jsem se toho filmu bála, jelikož předchozí filmy, ve kterém Orson Welles hrál nebo je režíroval mě až tak nezaujaly, ale naštěstí tohle je výjimka. Joan Fontaine byla pro roli Jane Eyre narozená, viděla jsem ještě další dvě filmové adaptace, ale Joan byla ze všech nejlepší, věřila jsem jí každé slovo, gesto, každý pohled. Orson Welles byl zase přímo stvořený pro Edwarda Rochestera, na začátku mi byl silně nepříjemný svým chováním, ale postupem filmu jsem se do něho zamilovávala stejně jako Jane Eyre. Příběh krásně utíká, velice na mě zapůsobil i černobílý obraz a potěšila mě přítomnost malé Elizabeth Taylor. Za mě se jedná o nejlepší filmovou adaptaci Jane Eyrovou. (02.12.2017)

Toto filmové zpracování slavného románu se mi vůbec nelíbilo. Styl starých černobílých amerických filmů mi nevadí, ale toto romantické drama občas zavánělo hororem, evokovalo třeba Psa baskervilského a vůbec mi nepřišlo romantické. Orson Welles mi také vůbec neseděl a ve srovnání s verzí z roku 1996 tento film zcela propadá. Hudba: Bernard Herrmann (07.07.2010)

Šíleně poplatné době vzniku, ale díky bezmála hororové atmosféře proklatě zábavné. Té je z velké části dosaženo relativně konvenčními prostředky (stínohrou, působivými gotickými kulisami, mlhou a větrem hnanými temnými mračny), nicméně největší díl děsivosti spočívá na Wellesových rozložitých bedrech, který si zde střihl dalšího z rozmanité galerky svých sadistických manipulátorů. Jeho Rochester se pevně vryje do paměti. Na scénu nastupuje zpravidla tak, že se vynoří ze stínu (nejlépe v detailu tváře), zpoza rozvalené zídky, vztyčí se z mlhy jako Drákula, nebo odněkud vyskočí s dramaticky vlajícím pláštěm za doprovodu hřímajících žestů. V mizanscéně se vždy - jako zachmuřený démon, jako temná, nedobytná věž - hrozivě tyčí nad chudinkou vzlykající Joan Fontaine, koulí očima, do kterých je mu namířeno bodové světlo, takže se zdá, že mu v nich poskakují ďábelské plamínky a repliky odříkává monotónním barytonem, který se pouze ztišuje do mumlavé nesrozumitelnosti nebo vzpíná k autoritářskému zahřmění. Naprostým vrcholem je scéna, kde Jane donutí k tomu, aby svolila se sňatkem. Jak pozvedá hlas, aby umlčel dívčiny námitky, nabírá se kolem páru bouře, což vrcholí tím, že si Jane majetnicky přitiskne na hruď, triumfálně vystrčí bradu a do stromu udeří blesk. :) (31.07.2011)

Velmi pěkné zpracování s velmi charismatickým panem Rochesterem a moc hezkou úvodní částí z dětství Jany. Jane Fontain je sice na Janu Eyrovou trochu moc hezká, ale při jejím hereckém výkonu jsem na to úplně zapomněla. Takže jediné, co ten film bohužel kazí, je příliš krátká stopáž a tedy vynechání hodně důležitých věcí, které dělají z románu tu okouzlující knihu s velmi ponurou atmosférou. (10.01.2010)

Nejdříve jsem viděl verzi z roku 1996. Té jsem dal 4 * proto, že se mi líbila, ale něco mi v ní chybělo. A potom, co jsem viděl tuto verzi, tak vím, co to bylo. Atmosféra a Joan Fontaine, protože tohle je pro mě pravá Jana Eyrová! A Orson Welles taky nebyl špatný, vlastně byl více než dobrý… Takže pokud jsem verzi z roku 96 dal čtyři, tak tady musím logicky jednu přidat. (06.07.2009)