Nabarvené ptáče

Velmi syrový snímek, který je dobré si pustit pouze ve chvíli, že na něj máte vyloženě náladu. V opačném případě na vás totiž nezapůsobí tak, jak by mohl a jaký potenciál k tomu v sobě má. Docela mě i mrzí, že Nabarvené ptáče nezabojovalo o Oscary, neboť dle mého názoru by si sošku zasloužilo. Knižní předlohu jsem nečetl, takže nesrovnávám, hodnotím pouze film. Nebudu ani řešit, zda Jerzy Kosiński vskutku něco obdobného zažil či si příběh zcela vymyslel. Není to podstatné. Marhoulův film je dechberoucí podívanou, přehlídkou krutostí, primitivismu, barbarství a zároveň studií o vlivu zrůdností a války na psychiku malého chlapce. Nelze si zde nevzpomenout na unikátní legendu Jdi a dívej se, případně jiné počiny, které jsou tu uvedené v sekci "Podobné filmy", namátkou např. Z Paříže do Paříže. Nabarvené ptáče zaujme a příběhově (vizuálně) umocní i černobílé zpracování, filmové lokace, herecké výkony i obecně zdařilé zpracování. Řada scén a výjevů divákovi jistě utkví v paměti na hodně dlouhou dobu. Nemám zkrátka výtky a dávám plný počet! Za mě je tohle opravdu brilantně odvedená filmařina a jeden z nejpovedenějších českých (velko)filmů, resp. filmů s mezinárodním obsazením a ambicí dostat se dál než jen za hranice naší zemičky. (01.01.2021)

Tak konzumenti už dostali prostor se vyjádřit, tak teď by snad bylo vhodné, aby k filmu napsal pár slov také největší odborník na této databázi - já. Velký problém mám především s množstvím obdržených ocenění. V jejich záři film působí kvalitnějším dojmem, než ve skutečnosti je. Každopádně, konkurence tento rok byla až nezvykle slabá. V podstatě zbytek snímků tohoto roku stavěl na kvalitním scénáři (Vlastníci), či hereckých výkonech oblíbených herců (Schmitzer - Staříci), tudíž všude, kde to jen trošku šlo, tak Nabarvené ptáče nevyhrálo. Absolutně například nechápu, jak mohlo Nabarvené ptáče získat ocenění za nejlepší zvuk, když jsem si všiml několika momentů, kdy v těch málo dialozích nekorespondoval zvuk s obrazem, což je úplně zásadní nedostatek a něco takového nemohlo přece projít postprodukcí. Výhrady bych si troufl mít i ke střihu, který snímek znovu vyhrál díky slabé konkurenci v tomto ohledu. Jinak se ovšem snímek zcela vymyká běžným českým standardům v rámci technických disciplín. Za naprosto luxusní shledávám zejména výpravu a kostýmy, což byla velká radost pro oči a zcela to přesahovalo běžné rozměry pro český rukopis. Špatná nebyla v konečném důsledku ani kamera, i když mě záběry úvodní honičky hodně vyděsily, protože v dynamické rovině byla strašná, jakmile se ovšem přesunula do statické roviny, ve které setrvala ostatně celý film, tak to byla pastva pro oči. Knižní předlohu jsem nečetl a se scénářem jsem seznámen do té míry, kterou mi předložil samotný snímek. I v tomto ohledu musím říct, že jej přijímám s výhradami. Samotné rozdělení do kapitol mi přišlo jako dobrý nápad a časté výrazné změny prostředí zajišťovali to, že jsem během dlouhé stopáže nepropadl intenzivní nudě. Když už jedna dějová linka vyčerpala svůj potenciál a začala se stávat stereotypní či nudnou, tak vždy přišel významný dějový zvrat a chlapec se ocitl ve výrazně odlišném prostředí. Ve výsledku tedy hezký průlet válečnou východní Evropou, která byla vykreslena jako temný středověk. Jednotlivé životní lapálie, které malý židovsko-cigánský kříženeček zažívá jsou nechutné, odporné a nelidské, přesto se autorovi nepovedlo mě nějakým způsobem vtáhnout do děje a pociťovat během sledování jakékoli emoce. FIlm rozhodně nepovažuji za zbytečný, užil jsem si záběry lidské odpornosti, které se mi zřejmě na dlouho vryjí do paměti, přesto jsem se po celou dobu cítil pouze jako nezúčastněný pozorovatel, nikoli jako součást děje - tohle považuji za nejzásadnější slabinu snímku, který určitě měl potenciál vcucnout, pohltit, sežvýkat a vyplivnout. Takže i když došlo na nechvalně proslulá a mezi lidmi velmi oblíbená témata jako pedofilie a zoofilie (v jedné pasáži dokonce milostný trojúhelník zahrnující obě deviace současně), tak jsem skončil spíše s jemným úsměvem v koutku, než že bych se tím cítil nějak zdrcený. Komu bylo téma snímku blízké, tak bych doporučil spíše tématem velmi blízký, ale emočně vyzrálejší kousek - Jdi a dívej se. [78 %] (13.05.2020)

Chápu, Pan Marhoul chce, aby jeho poselství doletělo opravdu ke všem, minimálně k akademikům - To bylo bruku, když se to napoprvé nepovedlo. Možná jde ale jen o Mazaný plán, jak získat Filipa. a pravidelnou práci. A Jitku Čadek Čvančarovou už dělat umění doufám nikdy neuvidím. (07.03.2021)

Jdi a unuď se ryloudyt – Haličská edice o trampotách iritujícího vesnického židomongoloida s komunikační poruchou na válečném polsko - ukrajinském pomezí, kterého v jednom kuse někdo týrá, bije a snaží se ho zabít, píchaj ho pederasti a znásilňují degenerované vidlácké nymfomanky, ať se vrtne kamkoliv, je úmornou Marhoulovou plagiátorskou masturbací obrazem a urputnou snahou o holokostního Vláčila. No moc se nepovedlo. Což je docela škoda, protože po řemeslné stránce tomu opravdu není co vytknout a některé obrazy jsou vskutku atmosférické, uhrančivé až sugestivní. Mít tak v zádech dramaturga, a především soudného nůžkaře, který by to tříhodinové černobílé honění zkrátil o balastní cancy, sáhodlouhé sebelaskací záběry haličského venkova a strnulých čumilů do blba tak na humánních 90 až 100 minut, mohla to být docela pecka. A nechápu motivaci těch pár profláklých držek, co si do toho 1000 a více kilometrů přiletěly zaštěkat. Štellan se s kameným xichtem projde minutu po kolejích a vystřelí z pušky, Bery Pepř posedí dvě minuty na stromě a vystřelí z pušky, Kajtl předvede dohromady deset vět s přízvukem, frázováním a dickcí ukrajinského retarda, který se hluchému Polákovi snaží vysvětlit cestu do Lvova, a zaplaťsatan, že ten částečný fulftrontál Pitky Čvančarové netrval příliš dlouho. I tak to byl nejhrůznější a nejbrutálnější moment z celého toho martýria. O veskrze závadné předloze pšonkovského patologického narcise, sedmilháře a demagoga raději pomlčím, dosud se mi skoro povedlo neříct jediné sprosté slovo, kurva. Prostě krásně natočený rohypnolizující řiťobol, místy směle soupeřící s dvouhodinovým okopáváním brambor na jeden záběr v Satanském tangu. (07.05.2020)