Zánik domu Usherů

Tradičně charismatický Vincent Price se svým nezaměnitelným lahůdkovým přednesem. Krásně komorní stylizace. Oproti jiným cormanovkám se to dokonce i drží předlohy. Což je paradoxně ohromná chyba. Výtečná povídka Poea nemá ani zdaleka na to utáhnout osmdesátiminutovou stopáž. A tak jsou dějotvorná místa vyplněna věčným bloumáním Philipa Winthropa po Usherovic rodinném sídle. Chodí, chodí, pak si popovídá s Roderickem či komorníkem a zase chodí, chodí a nebýt konce, tak tam asi chodí dodnes... (01.02.2008)

Prostředí domu Usherů,je natolik ponuré a ubíjející,že by tam dlouho nevydržel ani ten největší optimista,ale zdá se že pološílený Roderick Usher si to spíše užívá. Proto,když se mu naskytne příležitost, neváhá ani na okamžik a zaživa pohřbí svojí sestru,jen proto,aby se jí náhodou nepodařilo vymanit se z jeho vlivu a neopustila prokleté rodinné sídlo,zatížené už tolika zlými skutky jejich předků. (30.10.2008)

Dalsi klasicka spoluprace Edgar & Roger & Vincent. Sice velice komorne pojata (vpodstate jen 4 herci), ale vytvarne asi vubec nejpovedenejsi. Vse, od mocalu s valici se mlhou, pres vyrazne rudou stylizaci interieru az po silene obrazy visici na stenach Usherova sidla, je dokonale. Navic je film i na dnesni dobu pomerne strasidelny a ke konci vyborne graduje. A vrcholem vseho je samozrejme Vincent Price, s bilymi vlasy a v rudem plasti vypada dokonale. Asi nejlepsi z adaptaci E.A.Poea. (13.10.2004)

Velká škoda, že tahle klasická adaptace příliš lpí na divadelní statičnosti (i když kamera v některých pasážích zdárně mate), kterou nemůžou naplno vykompenzovat ani uchvacující temně rudé dekorace spolu se strhujícím Vincentem a tvrdým svícením. I přes to je ovšem galerie šílených rodinných portrétů zážitkem, který stojí za zhlédnutí, už je pro ten nepříjemný zvuk vrzání starých ztrouchnivělých schodů a řinčení řetězů otevírající se kobky. Tak neočekávaná a drastická gradace se totiž jen tak nevidí... (12.07.2005)

Čistá klasika. Má oblíbená. I když nutno říci, že má tři silné konkurenty. Na 1. místě knihu. Na 2. Glassovu operu, která byla ve Státní opeře úžasná, truchlivá, působivá. A za 3. animovanou verzi namluvenou Petrem Čepkem. Od domu Usherů jako by opisovalo Psycho i Dům v růžích, myslím architektonicky. Zouvat se, Bože, to se ve slušné společnosti nedělalo a nedělá. Roderick Uher tragický, přecitlivělý. Dramatický v červeném pokoji, červeném županu. Červené svíce, obraz, truhla. Winthrope dojemně přímý, poctivý. Dům jej evidentně uvnitř nechce, stejně jako Roderick. Proč by se Madeleine neměla vdát a mít děti? Protože Usherové mají „podivné zvláštnosti“. Krypta dnes už sice spíš úsměvná, ale pitoreskní portréty předkůopravdu působivé. „Historie Usherů je historií šíleného rozkladu… a vždy v tomto domě.“ V době vzniku to byl jistě výjimečný film, pro dnešního zmlsaného diváka možná trochu vyčpěl. Ale silný literární příběh zůstává. Močál se zavřel. Ubohá Madeleine. (08.11.2008)