Grázlové

Ve své pouti proti chronologickému pořadí filmů Wese Andersona jsem přece jenom obejevil jeden, který si ode mě nevyslouží superlativy. Namlsán z jeho třech pro mě dokonalých filmů jsem tak nějak očekával, že i jeho debut bude nějakým způsobem nezapomenutelný. Nebyl. Je to příjemně svěží příběh o jednom pevném přátelství ("buddy chemie" funguje dobře i proto, že oba hlavní protagonisté jsou bratři) ,ve kterém jsou už tu a tam rozpoznatelné rysy Andersonových pozdějších "vyzrálejších" děl. Hlavně začátek se však rozjížděl pomalu a na konci se to celé tak nějak rozplizlo do ztracena. I tak - kdybych natočil takový debut, říkal bych si Pan Filmař. 60% (28.08.2006)

Nejsem znalcem díla Wese Andersona a jeho Grázlové jsou teprve druhým snímkem z jeho dílny, který jsem měl možnost vidět. Viděl bych to tak, že Anderson natáčí zábavné hříčky, pracuje s nadsázkou, ironií a prvky grotesky, jenže zatímco jeho Grandhotel Budapešť považuju za vyzrálé dílko, kde všechno souvisí se vším a ve výsledku funguje, u Grázlů je znát určitá nedotaženost a nezkušenost - konec konců natočil je na počátku své tvůrčí dráhy. Potenciál byl každopádně mnohem větší než výsledek. Jednotlivosti se mi líbily, ale jako celek Grázlové u mě prohráli. Celkový dojem: 45 %. (01.02.2015)

"Z které části Mexika jsi ??" - "Z Paraguaye !!" ;) Režiséra Wese Andersona lze bezesporu považovat za opravdu velmi osobitého vypravěče, což dokazuje i jeho nezávislá prvotina, která filmovému světu představila bratry Wilsonovy, které jsem doposud společně v jednom projektu nikdy neviděl, a jejich hereckou účast tak vnímám jako veliký bonus, nicméně je také opravdu velmi zajímavé sledovat, jak se Anderson vyvíjel jako filmař, minimálně několik rysů tolik pro něj typických jistě rozpoznáte, ať už pohrávání si s absurditou a nadsázkou, která je zde ještě posílena velmi zajímavým hispánsky laděným soundtrackem Marka Mothersbuagha, či velmi pomalé tempo vyprávění.. Naopak ten obdivovaný Andersonův cit pro naprosto vycizelovaný magický vizuál v Bottle Rocket raději nehledejte, protože při srovnání například s jeho poslední peckou Moonrise Kingdom byste mohli být opravdu dost překvapeni !! Ačkoliv Grázlové nenabízí, ostatně jako většina Andersonových filmů, žádný ohňostroj gagů či vtípků k popukání, tímto snadno čitelným typem komedie Bottle Rocket skutečně není ani náhodou, velmi příjemně se u něj však s úsměvem přes celou tvář pobavíte, a když tu partičku neuvěřitelně lidských magorů doplní ještě jako vždy výborný James Caan, jsem naprosto spokojen, s hereckými výkony totiž tento snímek stojí a padá, Anderson si je dobře vědom, jak snadno by celkové vyznění mohlo sklouznout od toho geniálně civilního absurdna k trapnosti, a nutno říci, že k žádnému z herců nemám výhrad, nicméně stále vnímám Owena ze všech tří bratří Wilsonových jako nejtalentovanějšího a herecky nejzdatnějšího.. (21.05.2013)

Komedie Wese Andersona (Royal Tenenbaums, Rushmore) NECHTĚJÍ být kdovíjak originální a kdovíjak vtipné. Anderson staví hlavně na absurdnosti jednotlivých postav a situací do kterých se dostávají. Na jeho filmech je daleko nejúžasnější to, že při pozorném dívání se může člověk cítit, jak se všichni při natáčení královsky bavili. Tenhle film je skoro o ničem (tedy o ničem novém), ale v podání bratrů Wilsonů, což jsou Andersonovy bývalí spolužáci a hrají ve všech jeho filmech, je na co koukat a čemu se smát... tedy alespoň já se bavil velice :) (10.11.2003)

I když mám tvorbu Wese Andersona v lásce, k jeho celovečernímu debutu jsem se dostal až ve stádiu, kdy jsem všechny jeho časově novější snímky viděl nejméně 2x. Po první projekci ne mě Bottle Rocket působil dost rozpačitě, ostatně jako téměř všechno, co Wes natočil. Oproti jiným jeho počinům ale nemám pocit, že bych se k tomuto snímku časem vrátil. O špatný film se rozhodně nejedná a režisérův rukopis je taky patrný, ale hodně upozaděný. Jako fanoušek jeho pozdější tvorby se zkrátka nemůžu při sledování zbavit dojmu, že sleduji něco, do čeho vtiskl Wes Anderson svůj talent jen napůl. Právě proto ty sympatické 3*. (07.12.2011)