Nenávist

Tak toto bola strašidelná snímka.Disponovala strachom,napätím i atmosférou.Príbeh je dobre prepracovaný a dobre sa naň pozerá.Aj keď mal pár chybičiek,srať na to.Film sa ubránil nezmyselnostiam a tak scénar je dokonalý.Aspon som nenašiel žiadne vážne pochybenia.Veľmi strašidelný film,ktorý ma stále držal v napatí a stále sa tam niečo dialo a tak nuda nehrozila.Vo filme nemusia byt litre krvi ale aj tak vie film zaposobit silnom atmosferou aj napatím a to je aj tento prípad. (30.12.2014)

Ach jo, jen blbec může vytvořit horor s takhle překombinovaným příběhem. To je pouze první problém. Druhý, který je ještě větší, je ten, že film není ani trošičku napínavý nebo strašidelný. Přitom jsem přistoupil k ověřené metodě. Film jsem zhlédl v noci a sám. Bohužel, parta kokotů natřená bílou barvou ve mne vzbudila spíše smích než cokoli jiného. V závěru jsem navíc začal usínat, takže z mé strany to bude zkrátka odpad. O děsivosti mám naprosto odlišné představy než pan režisér. (23.09.2012)

Je to celkom dobrý horor z japonskej produkcie. Má dosť dobrý príbeh o mladej žene, ktorá prijme prácu opatrovateľky, ale zistí, že v dome, v ktorom sa stará o staršiu ženu sa ukrýva zlo. Spracovanie je celkom zaujímavé, dej je rozdelený na niekoľko pomerne odlišných kapitol, v ktorých je hlavnou postavou vždy niekto iný a spája ich prakticky len postava ducha a aj keď na túto verziu sa dobre pozerá, ale skôr by som uvítal klasický štýl, kde by sa mohla lepšie prejaviť gradácia deja. A tu dokonca práve v záverečnej časti, ktorá by mala byť najlepšia, zaujímavosť filmu upadne a úplný koniec je príliš rýchly. Atmosféra je na tom dobre, tento typ mám rád a sprevádza film celý čas, tak tu som spokojný, ale napätie tu nanešťastie vôbec nefunguje, jeho hodnota je nulová. Hororových scén je tu plno a sú aj celkom dobré. Ako som spomínal, napínavé nie sú, ale obsahovo a vizuálne sú dobre zvládnuté. Najviac sa mi páči scéna s kamerou alebo záverečná cesta schodmi. Herecké obsadenie nesklame, síce tu nikto výraznejšie nezaujme, za čo môže hlavne to, že kvôli kapitolám tu nemá nikto moc priestoru, ale všetci sú bez problémov. Réžia a technická stránka sú len priemerné, tu sa dalo určite ešte popracovať. Síce viaceré stránky filmu nie sú tak dobré, ako by mohli, ale aj tak mám z tohto filmu dobré pocity a medzi japonskými horormi sa nestratí. Objektívna kvalita filmu- 75%, film sa páči mne na 71%. (12.09.2011)

V jistém domě je řádný bordel. Také tam je stará paní. A malý kluk. Ale počkat, ten by tam být neměl! To je ale děsivé! Že má v tuto chvíli být připodělaná strachy nejen sociálka a technické služby města Tokia, ale i divák, nám režisér taktně naznačuje hudbou. O jiném hrůzotvorném prvku nevím. Zjevně ji slyší i hrdinové tohoto snímečku, poněvadž od počátku si cvrnkají do kalhot. Mám pro ně pochopení, vždyť v tom baráku nejni žádný magneťák. Aby však atmosféra zhoustla, je třeba něco nechat tajemně se objevit nebo tajemně zmizet. Hlavně nepochopitelně, poněvadž režisér si přečetl, že nejvíce se bojíme toho, čemu nerozumíme. Pak přichází čas na zjevení šedomodře napudrovaného děcka či slečny s krví podlitýma očima od neustálého ponocování. Doba zjevení je řízena generátorem pseudonáhodných čísel s krátkou periodou. Duchové nejspíše potřebují strachem natrávenou krmi, proto svojí oběť zbaští až po chvíli. Časem, který běží tu vpřed, tu vzad, jim opět vyhládne a cyklus se může opakovat - s jinou postavou, v lehce obměněných kulisách... Zjevně nejsem vhodným divákem pro tento druh hororů. Slavnostně slibuji, že už se na žádný nepodívám, s výjimkou těch, které jsem si omylem již zakoupil. (21.08.2008)

Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin. (29.05.2011)