Smrt přichází v bílém

Poměrně napínavý snímek s vydařenou pointou, která hodnocení o hvězdičku zvedla. Na podobné filmy nemá moc smysl se koukat s někým a už vůbec ne přes den. Nejlépe si to vychutnáte pěkně pozdě v noci a sám a to mi věřte, že až půjdete po zhlédnutí tmou spát, tak vás napadnou myšlenky jestli se náhodou neobjeví přímo před vámi "žena v bílém", když rozsvíte. Je to mrtě drsný pocit, který sice třeba v mém případě trvá jen tu noc, co jsem to viděl, ale to nevadí. Jinak samotný film je nadprůměrně napínavý, komediální hlášky v tomto případě atmosféru nenarušují a ani se nesnaží nikterak parodovat to co se právě děje a to je jen dobře. 75% (05.04.2009)

Hodina a půl zručného hororové řemesla postaveného na nejotřepanějších žánrových klišé rodinky ztracené na neznámé cestě, je natočena s takovou elegancí a přímým tahem na bránu, až se divák nemůže divit, že vše, co zde mělo fungovat, také funguje na plné obrátky. Gradace napětí je přímo učebnicová a kamera společně se střihem přichystají několik chvil, kdy je nutné mít u sebe kardiologa připraveného poskytnout první pomoc. Co na tom, že těch trhlin v rodinných vazbách se na jeden Štědrý večer objeví nějak moc, přece ty nejpřekvapivější dárky si také dáváme zrovna v závěru tohoto šťastného dne. Tady ten závěr má sice do šťastné pohody daleko a z hlediska logiky by snad i pedant skřípnul zubem, ale účinek „huby otevírající chvíle“ to má opravdu silný, tak proč po dlouhé době nesmeknout před současným zástupcem tohoto žánru klobouk v podobě plného hodnocení? (12.08.2006)

To, že je pointa odhadnuteľná po 15 minútach by ani až tak nevadilo, no tá posledná krátka scénka vsunutá do záverečných titulkov je na slzu (alebo dve) - síce pri nej príjemne zamrazí, no vzápätí si človek uvedomí, že síce to bol fajn film, ale hlavu či pätu by sme v ňom hľadali márne. To je však naozaj jediná výčitka, ktorú k DEAD END mám, po všetkých ostatných stránkach totiž patrí k absolútnej špičke súčasnej hororovej produkcie a vidno, že režisérsko-scenáristická dvojica zodpovedná za toto dielko ho točila s veľkou radosťou. Prvý dojem na diváka je nesmierne dôležitý a práve tu DEAD END vďaka svojej originalite na celej čiare skóruje. Ešte viac však poteší fakt, že scenáristom sa v priebehu filmu esá z rukávov len tak sypú a niekedy dokážu naozaj kvalitne prekvapiť až šokovať ("Vystupujem."). Namiesto ľakačiek, ktorých som ja osobne už z Ázie presýtený, sa film vydáva oldschoolovejšou cestou a poctivo budovuje mimoriadne temnú a hustú atmoséru. A čo máte všetci sakra za problém s tým humorom? ;) Predstavte si, že sa do rovnakej situácie dostane vaša rodina - máte po Vianociach, zablúdili ste a okolo vás sa dejú nevysvetliteľné a desivé veci. Začnete sa objímať a plakať, alebo do svojich rozhovorov začnete primiešavať sarkazmus a prebudí sa vo vás (strachom ešte poháňaná) známa ľudská vlastnosť zvaľovania viny na druhého? V KOCKE to bolo to isté, postavám už tiež všetko liezlo na mozog - akurát ani jedna z nich nemala zmysel pre humor. Takže pre mňa je DEAD END zatiaľ najlepším hororom roka 2003 (uvidíme, či ju VILLMARK tromfne) - nepatrí síce k najstrašidelnejším, no ide o pôsobivé klbko originality a napínavej atmosféry. Ako som hovoril, záver fakt sklame (s lepšou pointou to mohol byť horor desaťročia), ale čo je 5 minút sklamania proti 80 minútam maximálneho diváckeho vytrženia? (14.07.2005)

Kolik parády nadělá schopný režisér uprostřed noci v hlubokém lese s jedním prázdným kočárkem a minimálním rozpočtem? Cha! Náhodou docela dost. Vánoční rolničky-rolničky zpívané v autě pošahanou rodinkou na odpis, jejíž členové jsou na sebe jako psi („Co je špatné na večeřích s mojí rodinou?“- „Tvoje rodina!" případně „Je mi líto, zlato, ale na tvou matku seru!“) a jsou všichni bez výjimky zralí na pár facek. Odborně naporcovaný potenciální zeť a vzpomínka na milovaného křečka v mikrovlnce, jako amatérská první pomoc při šoku, děťátko v zavinovačce (a v rozkladu). A jedna vycáknutá třešnička na tomto nechutně, leč zdařile rozpatlaném konverzačním dortu. Miss červenec, přilepená žvýkačkou na kmen buku a zneužitá puberťákem (klid, jen k samohaně). To vše uprostřed nekonečného pustého lesa, na silnici lemované v pravidelných intervalech cedulemi „Marcott“. A odnikud nikam projíždějící tajemné černé auto, samozřejmě. Zřejmě fáro převozníka Charona, řekl bych. Jenže nesympatičtí manželé (hlavně božská “Granny Boone“ Lin Shaye) si po letech už natolik lezou krkem, že jim nerozhodí sandál ani hnusný mord zeťáka a dál s gustem vedou své žabomyší spory. Syn a dcera jim zdatně sekundují. Zkrátka: je to podivné, je to pořádně ujeté (těch ujetých mil!) a oběti schválně vedou natolik debilní a mimózní dialogy, že ten duch ženy v bílém vám, ve srovnání s nimi, bude připadat jako docela normální holka (u té rozkošnicky sfouknuté sirky byla přímo k zulíbání). Jenže tentokrát to vše není scénáristický omyl, ale záměr. Čirý výsměch divákům, korunovaný rozkoší z masáže vyhřezlého mozku. „Copak jsme chtěli tak moc, mít hezké Vánoce?“   Velmi vypečená jízda! (12.08.2013)

Dead End krásne ilustruje, že najväčší filmový bubák vždy bol / je / a bude neznámo. Neznámo, ktoré ždíme mozgove závity, a ktoré sa (citlivo) zastaví na pol ceste povedať (ukázať) viac. Toto je dámi a páni kumšt, psychicky drtiť diváka jeho vlasnou predstavivosťou a ťahať za nos nepredvídateľnosťou, ktorá ač si žiada odpovede, aby fungovala ich nepotrebuje. Kto ide s hodnotenim pod štyri, tak jednoducho jednoducho nemá fantáziu. (11.01.2007)