Medvěd

Toto je prvý film, aký som v živote videl - môj tato ma naň vzal keď som mal asi tri roky a je to zároveň prvý film, aký som videl v kine, ale aj všobecne úplne prvý snímok v mojom živote, takže má pre mňa špeciálny význam - nehľadiac na to, že so si ho pozrel samozrejme aj neskôr a je to nádherný, dojímavý a dobrodružný SKVELÝ film (03.01.2006)

A tak jo no. Semtam nezaškodí i nějaký ten slaďák. Jedno medvídě má opravdu špatný den, nebo spíše rok. Nehodou příjde o mámu medvědici. Pak ji sice ochranuje jiný dospělý samec, ale pro změnu je nahánějí lovci. Zažije i zajetí a souboj s dravou šelmou. Nakonec vše dobře dopadne. Nejlepší na filmu podle mě byly scény zobrazující noční můry mláděte. O jejich výtvarnou stilizaci se staral břetislav Pojar. Opravdu se povedli. Celkově ale pro tu přeslazenost dávám 70%. (25.06.2006)

Nemám ráda filmy s dětmi nebo zvířaty ( nebo s dětmi A zvířaty), protože to je ať už úmyslný nebo neúmyslný zkrátka nátlak na diváka, zvlášť - a to je téměř pravidlo- když se jedněm nebo druhým ubližuje. Jenže tenhle film je tak strašně milý, že jsem se tomu úplně poddala a nechala se dobrovolně emocionálně ždímat od začátku do konce. (27.03.2004)

V specifickém žánru filmů o zvířatech s velmi častou snahou o jejich násilnou antropomorfizaci zplošťující a znevěrohodňující jak látku, tak téma, se čas od času objeví pozoruhodné výjimky. V Annaudově případu lze podle mého názoru mluvit o až (prae) ekologickém filmu, který na první pohled hladovou, nenasytnou šelmu, schopnou zhltnout vše, co se nachází v jejím dosahu, představuje jako bytost schopnou nadhledu a přesahu, tedy vlastností považovaných za lidské unikátní specifikum. Film přitom neulpívá na povrchu a vazba obou medvědů k lovcům, kteří usilují o jejich životy a kožešiny, přerůstá do všelidského symbolu vztahu člověka a živé přírody, z níž se současně i vymanil, i vlastně k ní ještě více připoutal. Dialog, který není dialogem, i jeho takřka pacifistické vyústění, rámované labužnickou kamerou, která si vychutnává krásu severoemerické přírody (nejspíše Skalistých hor), dotváří film-symfonii, v níž se vynikající herecké výkony jak medvědích, tak lidských herců vzájemně proplétají do nadčasové syntézy poučené idyly, která se vědomě nechce vyvázat ze světa, který ji obklopuje. MEDVĚDI jsou dílem, které opakovaně upoutává naši pozornost závažností hloubky i míry přesahu poselství, které přinášejí svým divákům. . (25.08.2007)

Tenhle film je zásadní záležitost mého dětství, tudíž ho mám samozřejmě spojenej s těžkým traumatem při smrti medvídkovy matky a pak taky při jeho častých haluškách. Vidět ho po těch letech znova byl nádherný zážitek. Člověk víc ocení neuvěřitelnou Kanadskou přírodu a upravenou překrásnou Čajkovského melodii. Příběh je sice jednoduchý, ale funguje a rozhodně jsem se necítila citově vydíraná - podívejte se na takovýho Beethovena, to je aspoň vydíračka. Velkej obdiv pro trenéry a cvičitele zvěře. A střet u vodopádu je prostě geniální. (Musím zmínit i sympaťáka Tchéky Karyo, po medvědech hrál nejlíp). 90% (13.02.2012)