Nenávist

Horor ako nedopečený koláč - sem-tam nejaké hrozienko na zľaknutie, medzitým jednotvárne cesto, ktoré sa rýchlo obje a prestane chutiť. Občas slušná atmosféra, bohužiaľ zabitá konečným výsledkom - hrá dramatická hudba, stupňuje sa napätie... potom jedno vyblafnutie - a celé čo ma malo nastrašiť boli otvorené ústa chlapca natretého nabielo? Dobre, niekedy boli efekty trochu drsnejšie... No ak sa chcem "iba" zľaknúť, stačí mi na to aj oveľa menej, nepotrebujem celý film. Pri dobrom horore sa mám báť a nie nudiť. Grudge vystrieľal všetkú strašivú muníciu v úvode a potom opakoval rovnakú schému. Pri tomto spôsobe som premýšľala, či sa film vôbec niekedy skončí, veď by takto mohol pokračovať hodiny a hodiny... no ale možno sa dočkám v druhej časti ;-) (12.01.2007)

Ve filmu je zapotřebí oddělit od sebe dvě věci. Lekačky, atmosféra strachu, husina to vše funguje na jedničku. Příběh, herecké výkony (S. M. Gellar jasně vévodí) a scénář jasná nedostatečná. Spíše bych řekl že k smíchu. Takže asi takhle. Záleží na každém jak bude na film nahlížet. Přestože je film rozstříhaný jako ústřižky z novin, tak celé se to k sobě slepit nakonec dá. Ale je to docela fuška. 60% (07.04.2016)

Myslím, že jeden z těch lepších hororrů, jaký vůbec natočili v našem tisíciletí v Americe. Jak to tu každej přirovnává ke Kruhu, tak jistá podobnost tu je, a sice že je to remake japonskýho horroru. Ale jinak se to srovnat vůbec nedá. Co tam mi přišlo jen jako sračka na oko ubohá, z toho tady jsem byl docela vyjukanej. A to se mi nestává, už aspoň deset let ne. Sice zase zbytečně přetáhli konec (kdyby to skončilo v tom domě, bylo by to mnohem míň klišovitý), ale i tak mě během filmu zamrazilo asi pětkrát. A to jsem první hodinu usínal a ani neměl zájem to dokoukat. Pozná se tu Japská ruka. Možná je to odlišností jejich a naší kultury (Amíci jsou přeci jen spíš něco jak naši vzdálení bratranci, oproti Japoncům z úplně jinýho kmene). Přesto mi přijde, že je již tento film trošku vyčerpán, předehnal dokonce i Evil Dead (2 amatérský a tři profi filmy plus jeden možná ještě bude). Tohle je totiž pátý film o tom samým, a ještě dvě další pokračování budou a všechno od stejnýho rejži. A ještě ponaučení na závěr, jež jsem si z filmu odnesl: Nikdy nepracuj v Japonsku jako polda, mohlo by se ti to šeredně vymstít... (07.05.2006)

Tak nevím. Nezačíná se to už i vám přejídat? To je stále dokola.... dům, kde se stalo v minulosti těžké příkoří a jeho noví obyvatelé, na které původní osazenstvo (s pomocí burácející hudby a roztodivných zvuků) útočí. Nikoliv, jak by se možná nabízelo, zleva, zprava-po křídlech, ale seshora (po stropě) případně podlahou. Přičemž v drtivých počtech případů, se zřejmě jedná o socky nemající na kadeřníka resp. hřeben a zubní pastu. Jak jinak si vysvětlit, ty dlouhé mastné černé vlasy padající přes čelo téměř k podlaze a když už se, jednou za čas, přecejenom ukážou v plné síle resp. kráse, řeknete si, zaplaťpámbu, že plátno nepřenáší pachy. Navíc to vypadá, že se jim hrubě nedostává potřebného železa a trocha těch slunečních paprsků popř. permanentka do BBC by taky neuškodila. Kdo se má pořád na ty šourající se bledule koukat. Trocha pohybu resp. života do toho umírání by neuškodilo. To na ně resp. nás diváky, nemůže (z koupelny) útočit třeba taková Charlize Theron?! Pravda, nikdo by se (jí) nebál, ale... to těhle ředitel(ů)ek vápenky taky ne.... Stylový úvod (B. Pullman), jemuž může konkurovat snad pouze Tomáš Hertl, jedna hustá nečekaná (autobusová) lekačka (souhlas viz Segrestor-mně tam zajela i celá peřina s polštářem), na zbytek rychle zapomenout. Na deset zívnutí, jeden světlejší moment. Navíc, když místo zimomriavek (mám rád tohle slovo súsedia :-) resp. husiny, přichází soucit resp. potutelný smích, nebude zřejmě něco v pořádku. Prozívaných 40%. P.S. Na to (vetřelčí) chroptění bych doporučil (Brom)hexin. Třikrát denně, třicet kapek .... do resp. po jídle. (17.10.2013)

Po druhém Kruhu se bude člověku zdát strašidelné asi skoro všechno...pravdou ovšem zůstává, že Nenávist se mi líbila třeba míň než Oko II. V Nenávisti máme všechny potřebné atributy orientálního strašení - atmosféru jak tajemna, tak Tokia, náboženské duchovno, temnou rodinnou historii z minulosti, vodu, mouchy, vlasy, oko skrz vlasy, hrozivé zvuky a osoby, jež se pohybují velice trhaně. A zajímavý konec. Obšlehnutý Kruh to sice není, ale možná jsme už přišli na to, jak to ti Japonci vlastně vařej. Nebudu psát o jednoduché formě, která se skrývá za složitým řazením scén, dodám jen tolik, že nad nelogičnostmi nepřemýšlím při sledování nikdy, takže až se mi to rozleží v hlavě, případně něco doplním. PS "Gellarka" mě nikdy o svém hereckém umění nepřesvědčila a zůstane u toho i po zhlédnutí tohoto snímku. (25.05.2005)