Samaritánka

Nebudu tady spoilerovat, protože ta scéna, která se mi nejvíce líbila, je na konci a vlastně vystihuje celou myšlenku filmu. Těm, co se chystají ke zhlédnutí a jsou zvyklí na americká či česká dramata, říkám ,,ne, to není normální drama. To je přemýšlivý, psychologický film, od kterého vás jen tak někdo neodtrhne.'' (18.04.2010)

Až do teď jsem si myslel, že jsou jen dva způsoby, jak lze vychovávat děti. První je takzvaný americký způsob výchovy - když dítě něco provede, vy si s ním sednete a během tří hodin mu vysvětlíte, že má sice svá práva, ale má i své povinnosti, že by Bůh nechtěl, aby to příště dělal (jinak skončí v pekle, a vy tam s ním nebudete, že jo…) že je to zlé a po všem si zajdete na skvělou rodinnou večeři do Mekáče a pak šup šup se pomodlit do kostela. Pak jsem znal druhý, takzvaný český způsob výchovy - když dítě něco provede, začnete na něj řvát a pokud to nepomůže, dáte mu pár výchovných. A tenhle film mě naučil, že existuje i třetí, takzvaný - korejský způsob výchovy - dítě něco provede, ale vy místo toho, abyste mu něco řekli nebo něco udělali, ho budete jen sledovat při tom, jak to dělá a pak potrestáte ty, s kterými to vaše dítě dělá, no není tohle přímo genitální? _______ Upřímně, na tenhle film jsem jednou narazil v diskuzi, kdy ho někdo, už nevím kdo, doporučoval. Když jsem si přečetl obsah, tak jsem si myslel, že to vypadá zajímavě a ani mi nedošlo, že to je od TOHO Ki-duk Kima! Tak jsem si film pustil a první půlhodina se mi líbila. I když tam bylo hodně otázek (nebýt obsahu tak ani nevím, proč se vlastně ta jedna rozhodla šlapat) tak mi to nevadilo. Druhá půlka byla o poznání nudnější, ale pořád to mělo jakýsi smysl (holka se viní za smrt kamarádky a tím, že bude spát s těmi, co jí dali peníze a vrátí jim je, se vykoupí) sice divný, ale alespoň jakýsi smysl tam byl. Ale v poslední části jde film totálně do… ani nechci říkat čeho, ještě by mě tady zcenzurovali. Posledních deset minut jsem vyloženě trpěl a měl jsem sto chutí použít magické tlačítko "posunout vpřed". Neudělal jsem to a docela toho lituju. Takže za mě je Samaria filmem, který mě dost zklamal. Jak se koukám kolem sebe, tak nejsem jediný, jen by mě zajímalo, kolik by to mělo procent a v jaké barvě by tento film skončil, kdyby to nenatočil TEN Ki-duk Kim?! (Podle komentářů některých jedinců to vypadá, že i oni si nechtějí přiznat, že jejich oblíbenec může mít na svědomí něco takového). 40 % a to jsem hodně, hodně mírný (a za tu první půlhodinu). (20.07.2011)

Jeden z nejsilnějších Kim Ki-dukových filmů, které jsem kdy viděl. Těžko se o tom mluví, musíte to zkrátka vidět. Opět velmi pomalé tempo, čarokrásná hudba a přesný výběr herců. Výborně propracované charaktery postav. Super zážitek, na který se nezapomíná. P. S.: Korejky jsou nejkrásnější děvčata na světě. (19.09.2009)

Samaritánka je ten typ filmu, ktorý na vás nejakým spôsobom zapôsobí, ale nebudete presne vedieť, čo si o ňom myslieť. Respektíve o postavách, ktoré režisérovi slúžia k tomu, aby ich chovanie viedlo k divákovmu filozofovaniu nad videným, ale toto chovanie vám nebude pripadať logické. Ak sa samozrejme vžijete do pozície otca, ktorý by nie že sledoval činy svojej dcéry a potom konal, ale konal ihneď a zo žiadneho odškrtávania si v denníčku kamarátky by nič nebolo. Ale potom by tu nebolo to filozofovanie, tak si vyberte. Určite nejde o priemer, ale o silný film s niekoľkými výraznými scénami (obed a balkón, rýchlokurz šoférovania), každopádne rozporuplnosť jeho sily sa môže prejaviť na číselne priemernom hodnotení. 70% (10.02.2021)

"Dcérino riadenie auta bolo symbolom pre jej dospievanie, a teda následné uviaznutie v blate znamenalo jej nedospelosť." (copyright by Melies). Prvých 20 minút fajn komédia (čo mi dalo za pravdu pol kina, ktoré sa na zle napísaných dialógoch a absurdnom deji takmer stále zabávalo), zostávajúcich 70 už len slabá, pomalá a nezaujímavá dramatická výplň. Kim Ki-duk nesiaha väčšine "komerčným" kórejským režisérom ani po členky. (01.08.2006)