Sňatky z rozumu

Takřka neuvěřitelně geniální věc po všech stránkách. Celé jsem to viděl hodně dávno a při reprízách vždycky jen kus, co jsem náhodou natrefil. Letos (2017) jsem se ale začal znovu dívat naplno a je to skutečně mistrovské dílo. Herecká sestava, scénář, všechno dokonalé. Vystižení člověka jako jednotlivce i jako příslušníka své skupiny, tendence vřící Evropou i českou kotlinou 60. a 70. let 19. století. Ty hovory v Paříži odhalující nicotnost francouzského veřejného života, který projde zakrátko stejnou zkouškou (a stejně neúspěšně) jako předtím Rakousko, ty hovory u Bornů na téma zisk z toho něco vyrábět vs. zisk ze spekulací, to všechno je tak skvěle aktuální i po 150 letech, že bych slzel. Spolu s F. L. Věkem a Byl jednou jeden dům svatá trojice českých seriálů. "Maminko, to nebyla obyčejná nevěra, on byl básník... Je vnitřně rozerván." (29.01.2017)

Je to pro mě na podobnym pomezí čtyř a pěti hvězd jako Byl jednou jeden dům, tady ale kvůli jednoznačný (a snadno uchopitelný) přidaný hodnotě, kvůli (u Filipa už tradičně) skvělýmu obsazení i hereckejm výkonům a kvůli výbornýmu Zelenkově scénáři (byť s Neffovou předlohou v zádech) zaokrouhluju nahoru. Seriál se snaží se nahazovat, vyvolávat otázky, a přitom nesoudit, což má větší smysl a vyšší hodnotu, než se na první pohled může zdát. Dává tomu dostatek prostoru a hlavně na to má čas a klid (!). Vyprávění (a filosofie seriálu obecně) je otevřený a nijak agitační, místo dostávaj idealisti i draví podnikatelé, pragmatic, vlastenci i i romantici... Postavy jsou přirozený, nijak dogmaticky kladný nebo záporný (což je zásluha především Neffova, já vim) a Voska jako vypravěč kupodivu funguje skvěle - dává to seriálu novej rozměr, příběh to tmelí a zároveň člení, doplňuje ho o zajímavosti a historický reálie, sumarizuje ho a vnáší nový myšlenky. A k hercům: Nedbal je prostě výbornej, tomu jsem jenom zobal z ruky, obecně dobrý jsou ale i ženský - Budínová, Šejbalová, Jirásková, Veškrnová, ale i Svozilová (jedna z jejích posledních rolí, než se uchlastala), nejslabší je Vránová a kupodivu Kolářová, ale dá se to - přehrávaj jenom trochu. Škoda, že Vránová má takovýho kníra, jinak by mi asi nedělalo zas takovej problém věřit tomu, že má bejt hezká. O Lukavskym, Skopečkovi, Rážovi atd. se neni třeba rozepisovat, mile mě ale překvapil skvělej Vala. Je to výbornej seriál na výbornej námět, s výbornejma hercema a s výbornym seriálovym režisérem, seriál, kterej člověku může přinést mnohem víc než jen potěchu ze sledování - a to je obrovská a nenahraditelná hodnota navíc. Snad jen ten nesymsl ohledně Dvořákova údajnýho vyučení se řezníkem si mohli tvůrci odpustit... WTF moments: Vlak vjíždějící do tunelu jako alegorii (polovina 5. dílu) jsem v takovymhle seriálu fakt nečekal. Ale pobavilo mě to. (18.08.2015)

Vynikající televizní adaptace románové ságy Vladimíra Neffa. Máloco výstižněji charakterizuje český národní charakter než replika z tohoto seriálu: ,,Nahořklý je náš pocit malosti". V opozici k tomu kontraindikačně tvůrci velmi funkčně akcentují národně-obrozenecký patos, který dobře propojuje a rezonuje jak historickou dobou děje seriálu, tak i dobou jeho vzniku. Zajímavé je rovněž, jak se subjektivně v průběhu času mění interpretace některých postav - když jsem se jako mladík díval v 80. letech, vnímal jsem kapitalistu Nedabyla jako přifouknutý produkt komunistické propagandy a hle, po 30 letech kapitalismu u nás ho náhle vnímám jako naprosto přesnou uměleckou kopii nemilosrdného magnáta a realitního spekulanta, podnikatelského žraloka, kterých je dnes plná nejenom Praha... (08.07.2018)

Musím začít dětskou vzpomínkou z 80. let, kdy se moje maďarská prateta s pletením v ruce půvabně snažila vyslovit jméno Dvořák. Ano, Vladimír Brabec tu byl jako excentrický a mírně pošahaný Antonín Dvořák skvostný. Ovšem většinu mých sympatií ve Sňatcích z rozumu posbíral dokonalý patriachální model středostavovské rodiny v podání Miloše Nedbala a jeho dvou dcer – přeslic (dobrá Iva Janžurová, výborná Jiřina Jirásková). Vedle nich tradiční a někdy těžko stravitelní klaďasové (Vladimír Ráž, Radovan Lukavský), naopak zemitá a přirozená Světla Svozilová (zvlášt ve svých promluvách k synu Janu Skopečkovi v base a po jeho návratu z basy). Gabriela Vránová ve své roli tradičně napotlamě. Závěrem čtvrtého dílu nádhernej emocema našlapanej moment (Jiří Vala versus Světla Svozilová). Jako celek bez debat. (11.12.2012)

Ze seriálu by se dala sestříhat kompaktní dramata, z nichž to úplně nejsilnější by bylo to rodiny Váchů, v němž životně exceluje Miloš Nedbal. Jinak mi přijde, že málokdo postřehl, že seriál je to do velké míry (v souladu s knižní předlohou) kritický k agresivnímu ekonomickému liberalismu (téměř ve všech negativních vlastnostech koncentrován do postavy Nedobyla - i když ta samozřejmě jako všechny postavy měla reálný předobraz v předcích páně Neffových) v souladu s Masarykovým (jehož postavu v díle ovšem hledejme marně) postojem. Stejně pak bychom neměli zapomenout na filozofii českých dějin, která se celým dílem proplétá ve svých jednotlivých názorových a politických liniích (starorakouský konzervativismus, staročeštví, mladočeštví, realismus Masarykův, spřízněný socialismus). Domnívám se, že pro studenty historie a české literatury by mělo být sledování seriálu povinné. (06.02.2012)