Sňatky z rozumu

Ze seriálu by se dala sestříhat kompaktní dramata, z nichž to úplně nejsilnější by bylo to rodiny Váchů, v němž životně exceluje Miloš Nedbal. Jinak mi přijde, že málokdo postřehl, že seriál je to do velké míry (v souladu s knižní předlohou) kritický k agresivnímu ekonomickému liberalismu (téměř ve všech negativních vlastnostech koncentrován do postavy Nedobyla - i když ta samozřejmě jako všechny postavy měla reálný předobraz v předcích páně Neffových) v souladu s Masarykovým (jehož postavu v díle ovšem hledejme marně) postojem. Stejně pak bychom neměli zapomenout na filozofii českých dějin, která se celým dílem proplétá ve svých jednotlivých názorových a politických liniích (starorakouský konzervativismus, staročeštví, mladočeštví, realismus Masarykův, spřízněný socialismus). Domnívám se, že pro studenty historie a české literatury by mělo být sledování seriálu povinné. (06.02.2012)

Nerada bych se unáhlila s tvrzením, že ČT postihl přechodný záchvat zdravého rozumu, ovšem pokud tomu tak je a příznaky se budou projevovat opětovným uváděním Neffovy klasiky (a je tu ještě taková maličkost jménem Zlá krev, pane programový řediteli), pak doufám, že se žádný samozvaný léčitel s protilékem v podobě nějakého novodobého Života Šípkové Růženky na zámku, která neví, proč by se netopila, dlouho nedostaví. (17.04.2009)

Nedbalův monolog, když jako Vácha spílá Hance, je pro mne absolutně nejlepším výtryskem herectví v tomto seriálu. On je v něm vlastně naprosto feministický, když svou promluvou vyjadřuje všechno to ponížení, kterým ženy trpěly a bohužel dodnes trpí. Tohle pouštět všem těm šovinistům, co si své chlapství prokazují pohvizdováním po ženách, sexistickými narážkami, plácáním po zadku... Nedbal byl prostě absolutní špička českého herectví... (15.01.2023)

Je smutné vidět, jak to, co naši předci vybojovali a za co trpěli, se rozplynulo jednoho krásného dne, když stádo, vymyté reklamou placenou všemi prušáckými a rakouskými a jánevím jakými vládami dohromady, naházelo lístky do urny a řeklo své veliké modré ANO ověnčené svatozáří žlutých hvězdiček. Tenkrát v osmašedesátém nám takový seriál mohl dodávat útěchu, protože svobodu a nezávislost nám vzali NÁSILÍM. Komu a jak ale poskytne naději v době, kdy jsme se jí vzdali dobrovolně jako tupá hovada? (24.04.2012)

Když v roce Pražského jara zralý, elegantní, uhlazený Václav Voska začal uvádět první díly ságy rodu Neffů, nezdálo se, že světlo světa spatřil jeden z nejlepších českých televizních seriálů a asi jedno z nejlepších našich dramatických děl vůbec. Právě rodinný záběr literární předlohy, zahalený do velmi průhledného podobenství jakéhosi pozdnějšího buditelského obrozenectví, skutečnost, že dílo mělo premiéru právě v této době, to všechno dotvořilo příznivou synergii, kterou dokonal nevídaný divácký ohlas. Přehlídka vynikajících herců, skvělá scénáristická dvojice manželů Zelenkových, velká témata (české devatenácté století jimi doslova hýřilo), jako fráze již znějící konstatace o skvělé Filipově režii, to všechno ten zázrak dramatického seriálového objevu jen dále dokonalo. Zpětnou vazbou takovýchto úspěchů je zlidovění řady výroků i klíčových scén; zde jich nalézáme hned celou přehršel. Od opatrné a současně lásky dychtivé vdovy Tolarové až po klidnou emancipační konstantu obou sesterských "přeslic" Váchových sledujeme zblízka - jakoby z první řady - postupné pády i vzestupy nejen protagonistů Neffova příběhu, ale i národa jako celku. V Lukavského kreaci narážíme poměrně záhy i na jednoho z prvních českých skutečných socialistů. Pastva pro oči, krupobití fakt a dojmů pro paměť a strhující zážitek pro většinu diváků ve věku od tří do pětaosmdesáti let (průměrný věk byl tehdy přece jen o poznání kratší). A povzdech na závěr: Proč dílo tak nevšedních kvalit není dostupné na DVD nosičích? (01.01.2008)