Sňatky z rozumu

Když v roce Pražského jara zralý, elegantní, uhlazený Václav Voska začal uvádět první díly ságy rodu Neffů, nezdálo se, že světlo světa spatřil jeden z nejlepších českých televizních seriálů a asi jedno z nejlepších našich dramatických děl vůbec. Právě rodinný záběr literární předlohy, zahalený do velmi průhledného podobenství jakéhosi pozdnějšího buditelského obrozenectví, skutečnost, že dílo mělo premiéru právě v této době, to všechno dotvořilo příznivou synergii, kterou dokonal nevídaný divácký ohlas. Přehlídka vynikajících herců, skvělá scénáristická dvojice manželů Zelenkových, velká témata (české devatenácté století jimi doslova hýřilo), jako fráze již znějící konstatace o skvělé Filipově režii, to všechno ten zázrak dramatického seriálového objevu jen dále dokonalo. Zpětnou vazbou takovýchto úspěchů je zlidovění řady výroků i klíčových scén; zde jich nalézáme hned celou přehršel. Od opatrné a současně lásky dychtivé vdovy Tolarové až po klidnou emancipační konstantu obou sesterských "přeslic" Váchových sledujeme zblízka - jakoby z první řady - postupné pády i vzestupy nejen protagonistů Neffova příběhu, ale i národa jako celku. V Lukavského kreaci narážíme poměrně záhy i na jednoho z prvních českých skutečných socialistů. Pastva pro oči, krupobití fakt a dojmů pro paměť a strhující zážitek pro většinu diváků ve věku od tří do pětaosmdesáti let (průměrný věk byl tehdy přece jen o poznání kratší). A povzdech na závěr: Proč dílo tak nevšedních kvalit není dostupné na DVD nosičích? (01.01.2008)

Pětidílná sága Vladimíra Neffa v knižním či filmovém zpracování mě vždy bavila. Historickými stopami lidských osudů z let 1859 - 1881, mnohdy i krutého a nesmlouvavého, mě provázela řada výborných českých herců. Toto filmové dílo patří ke skvostům české kinematografie. Scénárista Otto Zelenka a režisér František Filip si získali můj obdiv a uznání. (17.06.2011)

Nerada bych se unáhlila s tvrzením, že ČT postihl přechodný záchvat zdravého rozumu, ovšem pokud tomu tak je a příznaky se budou projevovat opětovným uváděním Neffovy klasiky (a je tu ještě taková maličkost jménem Zlá krev, pane programový řediteli), pak doufám, že se žádný samozvaný léčitel s protilékem v podobě nějakého novodobého Života Šípkové Růženky na zámku, která neví, proč by se netopila, dlouho nedostaví. (17.04.2009)

Ona: Milosrdenství Boží je nekonečné... On: Babské tlachy! Krásně odvyprávěný, a jakkoli se to při současném boomu kvalitních seriálů (jako 1864, který stejné období nahlíží z jiné perspektivy) může zdát neuvěřitelné, i po 50 letech syrově, realisticky vyznívající seriál se skvělými dialogy. Mrazivě neromantické 19. století plné přetvářky, diskriminace, špíny a pastí sešněrované "morálky". Ano, je to ošklivé, když se děvče vdá, ale ono to jinak nejde a časem si zvykne... Nikdo se přeci nevdává z lásky, to je jen taková vymyšlenost. (24.01.2021)

Nedbalův monolog, když jako Vácha spílá Hance, je pro mne absolutně nejlepším výtryskem herectví v tomto seriálu. On je v něm vlastně naprosto feministický, když svou promluvou vyjadřuje všechno to ponížení, kterým ženy trpěly a bohužel dodnes trpí. Tohle pouštět všem těm šovinistům, co si své chlapství prokazují pohvizdováním po ženách, sexistickými narážkami, plácáním po zadku... Nedbal byl prostě absolutní špička českého herectví... (15.01.2023)