V dobré společnosti

Nenáročná komedie pro náročné, zní to trochu divně, ale je to nejjednodušší definice filmu, který pohodově dokáže uspokojit náročné choutky zarytých cyniků, kteří se rádi navážejí do komedií těžících z ústředního tématu, kterým je ostrá konfrontace dvou generací. Paul Weitz natočil na americké poměry velmi uměřené dílo oplývající chytře napsaným scénářem, jehož základní linka sice připomene cokoliv jiného z už vzpomínaného žánru, ale duchaplné dialogy, režisérsky velmi inteligentně vystavěná zápletka a hlavně špičkové herecké výkony, staví tento film nad ty „jiné“. Střetnutí Dennis Quaid – Topher Grace a vzájemná chemie Topher Grace – Scarlett Johansonn, vytvářejí jedinečný herecký koncert, na který je radost pohledět. Při pátrání v paměti po podobném filmu, u kterého jsem se tak dobře pobavil, by mi možná nestačil ani dalekohled, jak je to dávno. A o to víc si pak budu pamatovat tento (05.08.2005)

Pokaždé, když vidím kráčet nějakého megaúspěšného člena kindermanagementu vyžívajícího se ve vyhazování lidí z práce, tak mám velkou chuť rozšlapat mu všechny jeho mobily, zaparkovat jeho Porsche na dno jezera a nakonec mu přátelsky šlápnout do úsměvu. Carter Duryea má však u mne jedno malé nevýznamné plus za to, že si ještě není jistý tím, zda ho ničení lidských životů skutečně uspokojuje a patrně proto není jeho spojení s rodinou podřízeného ve výsledku vůbec špatné. Přesto mám takový pocit, že pokud si v zemi nekonečných možností musí marketingový ředitel úspěšné firmy brát druhou hypotéku na vysokoškolské vzdělání své dcery, tak s tím kapitalismem asi nebude něco v pořádku. (19.11.2012)

Stejně jako v případě Jak na věc, i zde se Paulu Weitzovi povedlo natočit příjemnou,nenápadnou komedii ,,ze života". U tohoto typu filmu je samozřejmě důležitý scénář. Ten se tady povedl na výbornou, vážná situace střídá humornou a společně se skvěle napsanými charaktery hlavních postav to skvěle funguje. Obsazení je taky špičkové. Nejvíc mě asi zaujal Topher Grace, kterej je opravdu talentovanej a přál bych mu aby se víc prosadil. Dennis Quaid hraje svůj dost dobrý standart a to samé se dá říct i o Scarlett Johansson. Zkrátka Paul Weitz tento typ filmů zkrátka umí a vždycky mě s nimi potěší. (22.06.2008)

myslím, že som ten film tak úplne nepochopila. o kom mal vlastne byť? ak o Carterovi, tak to bol dosť smutný príbeh, aj keď na konci bola nádej. ak o Danovi, tak to bola dosť nudná story. a tá love story, na ktorú som sa najviac tešila, bola úplne zbytočná, alebo minimálne postrádateľná. herci boli skvelí, ale ten príbeh ... taký nijaký (07.07.2008)

Po Kamenické 15 jsem v pátek večer tak nějak náhodou začal někdy ve třetině filmu koukat na dorážení mezi šéfem Carterem a jeho podřízeným Danem. Od scény, kdy se Carter pozval k Danovi domů na večeři, jsem vnímal a většinou jsem si užíval i vtipné hlášky a nápady. Myslel jsem si, že jsem tak znavený po závodě, a proto konzumuji bez opovržení sice jednoduchou, ale celkem nevtíravou, přirozenou zábavu místy okořeněnou slovními přestřelkami. A ocenil jsem sportovní vložky (basketbalové fígle, tenisový trénink i závěrečné proběhnutí po pláži). Oddechová, pohodová komedie o vztazích; podívaná, která netlačí na pilu zbytečným přeslazeným koncem (toho jsem se obával). A líbila se mi ústřední trojice - D. Quaid, T. Grace a S. Johansson. (30.05.2009)