Aaltra

V černobílém hávu zahalená úspora a minimalismus, vše obemknuté severskou tragikomicky mrazivou poetikou (ač původem je to film belgický). Jak lákavě taková kombinace může pro mnohé znít! Aalta je hybridem. Tu cosi od Kaurismäkiho, tu variace Kurzu negativního myšlení... a lopatou vržená absurdita všeho (a ničeho). Vozíčkáři pro vás již nikdy nebudou těmi, kteří potřebují pomoc. Mohou krást, mohou se rvát, svištět po svahu a pracovat... nač je litovat! Nicméně: není Aaltra komedií? Neměla by přeci jen primárně bavit? Anebo se od takových přízemních komediálních meřítek oprostíme... Ne, vtipu je tu pomálu a v konečném výsledku Aaltra působí poněkud nuzně. │60% (04.11.2009)

Šarmantný francúzsky humor mixnutý poriadnou dávkou hovadín, to sa tak často nevidí, ale keď už niečo také vznikne, tak to stojí za to. Pomerne citlivú tému otvorila dvojica režisérov (zároveň scenáristov a hlavných predstaviteľov). Lepšie spracovanú road-movie o handicapovaných blbcoch si však predstaviť neviem. Jemné sfarbenie do dramatických farieb určite pomáha celej atmosfére filmu, pretože spraviť z filmu úplnú prasačinu by bolo asi dosť nekorektné, takže tento smer bol zvolený správne. Kamera je víťazným prvkom celej technickej stránky filmu. Jednoduchá, no veľmi dobre vypointovaná. Ťažko sa komentuje herecký výkon hlavných hrdinov, pochopíte, keď uvidíte. Ale pohyb na invalidnom vozíku im šiel dobre. 80%. (17.04.2010)

Hrozne otravný film. Čo tým chceli autori povedať teda vážne neviem. Žeby išlo o tie vtipy tam? To bol zo začiatku len samý traktor, kombajn, dvaja tupci k tomu, ktorí sa stali ešte väčšími kreténmi po tej nehode, potom motorky, motokros ale samotný príbeh akosi o ničom... Zmysel a pointa išli hore komínom alebo sa do toho komína ani nedostali, to skôr. Alebo to bolo o tom, že aj vozíčkár môže byť debil? Hrozne poučné, len čo pravda, nechápem čo kto na tom vidí. Odpadová záležitosť. 10/100 (22.05.2018)

Jako komedie mi to v žádném případě nepřišlo. Příliš realisticky zpracované na to, aby se tomu člověk mohl smát. Při sledování filmu jsem pociťoval akorát nechuť a obavy z toho, jaká skličující scéna ještě člověka čeká. Jediná hvězdička je za výtvarné zpracování. Sice se k žánru komedie vůbec nehodilo, ale umělecky dopadlo na jedničku. Připomínalo mi dva klipy od Depeche Mode, Behind the Wheel a Never let me down again. Roztřesenci z Dogma 95 by si měli vzít příklad z nepohyblivé kamery a dlouhotrvajících záběrů, které perfektně vystihovaly neutěšenou realitu života těch dvou vozíčkářů. (10.06.2012)

Tak už i za ten konec jsem musela přihodit jednu hvězdu. Opravdu netradičně pojatá road movie o dvou vozíčkářích a co všechno se může přihodit na cestě za odškodněním. Úsměvné s hořkou příchutí a nebo naopak. Téměř jsem žasla nad tím, co oba režiséři a současně i hlavní protagonisté vkomponavali do tohoto snímku, to by jeden nevěřil. Ale kdo ví, všechno je možné. A právě svou odlišností od jiných filmů s podobně handicapovanými lidmi jsem zvedla i hodnocení. Takže jen jednu malou radu, než se začnete dívat, buďte stále ve střehu. (17.09.2012)