Sedm let v Tibetu

Trochu tendenční film o nádherném a stále ještě mystickém světě vysokohorského Tibetu a jednom mladém Rakušanovi (na Heinricha Harrera ale po uvedení filmu prasklo, že byl v mládí nacista a vše asi bylo trochu jinak, než jak to líčí tenhle životopisně se tvářící film). Každopádně některé pasáže snímku jsou vysloveně povedené - obsazení Tibetu čínskou lidově-demokratickou armádou, Dalajláma nevěřícně osahávající Harrerovy plavé vlasy či Dalajlámovo opojení světem filmu... Není to tak silné a autentické jako některé jiné filmy s obdobnou tématikou týkající se Dalajlámy, Tibetu či jeho anexe, ale i tak se jedná o nadprůměrné filmové dílo... (svůj možný potenciál ale využil jen tak na 75 %, Jean - Jacques Annaud natočil již mnohem lepší a hlubší filmy...viz Jméno růže či Boj o oheň...) (27.09.2007)

Napriek vďačnej téme a krásnym kulisám by to malo ísť samo. Lenže nejde. Film je bez života, Pitt s Thewlisom sa tak trochu nudia a nemám z ich postáv pocit, že by svoju situáciu nejak výnimočne prežívali. Annaud v osídliach štúdiového systému, ale keďže nie je Cameron alebo aspoň Zwick, nedokáže z divákov vyždímať potrebné emócie a tak zahnať občas sa vyskytujúcu nudu. (06.06.2012)

Annaud se pokouší napnout mezi ošklivější polovičkou Angeliny Jolie, himálajskými vrcholy, osudem tibetského lidu a naším srdcem horolezecké lano, které se při bližším průzkumu ukáže být pavučinou. Ne, nebudu do něj tlouct kvůli tomu, že z člena SS a NSDAP a ještě předtím Oberscharführera SA, který svůj prvovýstup na severní stěnu Eigeru v červenci 1938 věnoval Hitlerovi - a jsou tací, kteří vědí, že věnovat je v takovém případě co - udělal to, co udělal, přestože by to v případě nezakrývané pravdy mohl být o mnoho lepší film a přestože se mi zločiny fýrerova režimu hnusí neméně než zločiny toho rudého a jen o něco méně než to, co jeho ideologie udělala z nejkrásnější věci, jakou znám, protože se nejmenuju ani prokurátor Urválek, ani soudce Lynch. I když se můj oběd při pohledu na mistrně utajený skutečný důvod expedice, jíž se Harrer účastnil (kdo uhodl, že se jednalo o jeho jmenovcem Himmlerem podporovaný projekt pátrání po kolébce árijské rasy, vyhrává čokoládu) a slizký závěr (který dostává pravé grády s vědomím, že reálný Harrer byl svobodný a bezdětný) opakovaně pokoušel vrátit stejnou cestou, kterou přišel, nebudu se tady ztrapňovat tirádami, jak je to všechno hnusné, pokrytecké a nepatřičné. Ono je to totiž především lacině líbivé, nudné a tupé a v oné kýčovitosti, nudě a tuposti se Harrerova takzvaná proměna topí stejně jako Brad Pitt ve snaze mě přesvědčit, že nehraje patetický doplněk panenky Barbie, ale živého člověka. Lézt na vachrlatý můstek mezi filmem a životem nemůžu s čistým svědomím doporučit, ale se svědomím čistším než všechen neměstský sníh na světě doporučuju začíst se do knih toho, kdo jako první odhalil tvář míst, která pro všechny ze Západu do té doby byla totéž co Šangri-la a kterým status legendy ze smutných důvodů asi už zůstane, protože ani legendy neožívají po desetiletích vnuceného zimního spánku. Se svědomím jako lidskou nohou nedotčený ledovec doporučuju zamyslet se nad tím, kdy a jak roztávají v lidském srdci ledovce větší těch alpských. Se svědomím průzračným jak horská bystřina doporučuju začít vyplňovat tu propast mezi tím, co je, a tím, co by v našich představách být mělo. A nadevšechno doporučuju spíš přemýšlet než soudit, i když by to nad Harrerovým prohlášením z roku 1938 bylo asi snadné: "Porazili jsme severní stěnu Eigeru a její vrchol jsme překonali, abychom mohli dojít až k našemu Führerovi." Tentýž člověk v roce 1964 píše: "Horu nelze ani porazit, ani znásilnit. Lze na ni jen vylézt." Soudit? Do srdce vám skutečně vidí jen hory. A ty mají ve zvyku o tom, čeho byly svědky, mlčet. (13.08.2008)

Annaud je celkem nenápadným filmařem. Jeho jméno většina lidí asi nezná a přesto stojí každý jeho film za pozornost. V tomto případě se pustil na tenký led, když zpracoval citlivé téma okupace Tibetu. A myslím, že to zvládnul perfektně. Jeho filmy se vyznačují řemeslnou precizností. A to platí i zde. Takovéto snímky často vyhrávají Oscary. Okázalá výprava, davové scény…už to bývá v Hollywoodu vstupenkou do síně slávy. Annaud navíc přihodil morální a politický rozměr, čímž si však možná podřezal větev. Myslím, že film kritizující Čínu by nedostal hlavní cenu, ani kdyby byl opravdu nejlepší. Mezinárodní vztahy se tak asi promítají i do světa filmu. Jako milovník hor oceňuji velmi věrohodně zvládnuté horolezecké scény. (02.07.2007)

Strašně...prvoplánově protibetské. Nejsem příznivcem komunistické Číny (ani trochu) ale scénář nám podsouvá situaci tak okatě a zjednodušeně, že jsem se občas neubránil úsměvu (např. jak se generálové projdou po znaku míru, nebo "vy máte čáru života dlouhou, narozdíl od ostatních", jednoznačné odsuzování "benešovského" jednání tibetského politika za podepsání kapitulace). Všechno ve filmu se odehrává velice předvídatelně a proto, když si mám vybrat mezi 7 lety v Tibetu a Kundunem, jednoznačně volím Scorseseho informačně bohatší a zajímavější dílo. (14.08.2006)