Sedm let v Tibetu

Annaud se pokouší napnout mezi ošklivější polovičkou Angeliny Jolie, himálajskými vrcholy, osudem tibetského lidu a naším srdcem horolezecké lano, které se při bližším průzkumu ukáže být pavučinou. Ne, nebudu do něj tlouct kvůli tomu, že z člena SS a NSDAP a ještě předtím Oberscharführera SA, který svůj prvovýstup na severní stěnu Eigeru v červenci 1938 věnoval Hitlerovi - a jsou tací, kteří vědí, že věnovat je v takovém případě co - udělal to, co udělal, přestože by to v případě nezakrývané pravdy mohl být o mnoho lepší film a přestože se mi zločiny fýrerova režimu hnusí neméně než zločiny toho rudého a jen o něco méně než to, co jeho ideologie udělala z nejkrásnější věci, jakou znám, protože se nejmenuju ani prokurátor Urválek, ani soudce Lynch. I když se můj oběd při pohledu na mistrně utajený skutečný důvod expedice, jíž se Harrer účastnil (kdo uhodl, že se jednalo o jeho jmenovcem Himmlerem podporovaný projekt pátrání po kolébce árijské rasy, vyhrává čokoládu) a slizký závěr (který dostává pravé grády s vědomím, že reálný Harrer byl svobodný a bezdětný) opakovaně pokoušel vrátit stejnou cestou, kterou přišel, nebudu se tady ztrapňovat tirádami, jak je to všechno hnusné, pokrytecké a nepatřičné. Ono je to totiž především lacině líbivé, nudné a tupé a v oné kýčovitosti, nudě a tuposti se Harrerova takzvaná proměna topí stejně jako Brad Pitt ve snaze mě přesvědčit, že nehraje patetický doplněk panenky Barbie, ale živého člověka. Lézt na vachrlatý můstek mezi filmem a životem nemůžu s čistým svědomím doporučit, ale se svědomím čistším než všechen neměstský sníh na světě doporučuju začíst se do knih toho, kdo jako první odhalil tvář míst, která pro všechny ze Západu do té doby byla totéž co Šangri-la a kterým status legendy ze smutných důvodů asi už zůstane, protože ani legendy neožívají po desetiletích vnuceného zimního spánku. Se svědomím jako lidskou nohou nedotčený ledovec doporučuju zamyslet se nad tím, kdy a jak roztávají v lidském srdci ledovce větší těch alpských. Se svědomím průzračným jak horská bystřina doporučuju začít vyplňovat tu propast mezi tím, co je, a tím, co by v našich představách být mělo. A nadevšechno doporučuju spíš přemýšlet než soudit, i když by to nad Harrerovým prohlášením z roku 1938 bylo asi snadné: "Porazili jsme severní stěnu Eigeru a její vrchol jsme překonali, abychom mohli dojít až k našemu Führerovi." Tentýž člověk v roce 1964 píše: "Horu nelze ani porazit, ani znásilnit. Lze na ni jen vylézt." Soudit? Do srdce vám skutečně vidí jen hory. A ty mají ve zvyku o tom, čeho byly svědky, mlčet. (13.08.2008)

Je pravda, že Brad Pitt je... prostě je hezký! Ale to jeho herectví už tak moc hezké není. Jediná herecká akce byla, když sváděl krejčovou. To mu tedy šlo. A to je celé. Kromě roztomilého Dalajlámy se tam vlastně moc nedělo. Na začátku hlavní postava chtěla dobýt jeden z nejvyšších štítů v Himalájí. Ale nějak z toho sešlo. Protože se ocitneme v Tibetu, jak už název napovídá. Ale proboha proč? Proč bylo vše tak zmatkovité, proč to bylo tak strašně zdlouhavé? Proč, proč? Ale jedno vím jistě. Pokud se mi tento film dostane ještě jednou do ruky, popřípadě do televize, přetočím půlku filmu a podívám se jen na prostředek s Dalajlámou v akci a se zubatým úsměvem! (13.05.2011)

Já bych neřekla, že Brad Pitt je v tomhle filmu špatný, naopak se mi zdá že jde o jeden z jeho lepších výkonů. Navíc film dost zajímavým pohledem zpracovává obsazení Tibetu Činou a je celý protkán atmosférou budhismu (jestli se to tak dá nazvat). Každopádně vyniká po vizuální stránce (skvělá kamera) a také hudební (výtečný John Williams). Ano, film neobsahuje žádné výrazné sdělení (snad jen to, že byla spáchána Číňany velká nespravedlnost která není dodnes odčiněna), ale podle mě to nevadí, protože je se na co dívat. (07.07.2005)

Krásnej nenáročnej film na zimní chladný večery z Himálaje a dva Rakušani uprostřed Tibetu. Tibet má nádhernou a strašně zajímavou kulturu, která je tady fakt pěkně ukázaná - sakra od nich bysme se měli aspoň pár věcí přiučit, však jsou jediný, kdo by tady nějakej ten světovej mír mohl uskutečnit. Bohužel bez armády a zbraní proti Číně, která uznává jenom zlatej dobrej komunismus, to nepůjde, a koukat na to, jak se Tibeťani snaží bránit svojí zem jenom s lukem a šípem a klackama je prostě smutný jak sviňa. Zkrátka a dobře krásnej film s nádhernejma záběrama a skvělou hudbou, kterej ukazuje jaká nespravedlnost byla spáchaná na Tibetu a má skvělou Tibetskou atmosféru. Hodnocení: 8/10 (02.02.2020)

Místo na vrcholu Nanga Parbatu skončil v britském internačním táboře, ze kterého pláchl, aby se dostal do bájného města Lhasy. Našel klid i přátelství. Zprvu sebevědomý blonďatý náfuka odchází z vlasti posedlé ideály nacismu a z vlasti, ve které nechává těhotnou manželku, aby všemu tak nějak unikl. Jenže plány jsou jedna věc. Příběh rakouského horolezce Heinricha Harrera dokonale posloužil režisérovi Jean-Jacques Annaudovi, který se zajímal o odlišnosti několika kultur, o nitro a proměnu jednoho zatoulaného muže. Čínská agrese i nacismus jsou vyobrazené jednoduše jako ti zlí, prostě konec jednoho snu o svobodě, a víc s tím neotravujte. Pár velkých okamžiků to má, ale celkově mi ta „bezproblémovost“ a „nekonfliktnost“ vlastně vadily. Brad Pitt už tehdy spolehlivě dokazoval, v jakých polohách se cítí dobře. (04.02.2016)