Bolševikova slabina

Jak už tu bylo od JitkaCardova zmíněno, blíže než Lolitě má opravdu Slabost bolševika ke Studu. Cyničtí téměř-čtyřicátníci, pokračování fenoménu "singles", kteří v mládí propadli opojné chuti ryzí individuality a možnostem, které jim svobodný svět nabízel. O to více hořké je poznání, jakou daň za toto opojení platí nyní. Cosi ještě více znepokujícího je však skutečnost, že zatímco na tělesných požitcích závislému Fassbenderovi je dána možnost volby a rozhřešení, Tosarova postava toužíci jen po opravdovém citu lásky je odsouzena nemilosrně k žaláři. Škoda jen, že Cuenca nevládne tolik svému řemeslu jako McQueen. Mohl by to být o dost zajímavější dialog. Co se však týče hudebního doprovodu, zde je dialog přímo mistrovský. (29.08.2012)

Nevím, jestli zrovna takhle nějak může vypadat krize středního věku, ale v tomhle příběhu Antonio i když je velmi dobře situovaný, tak najednou zjišťuje, že ztrácí smysl života, možná cítí i jeho nenaplněnost a tak se dostává do patové situace. Nevím přesně jaká asociase se v něm odehrála při prohlížení histoickou knihou s ruskými dějinami a obrázkem krutě popravených dcer cara Mikuláše, ale ve scénáři to zřejmě nějaký význam má. Možná právě proto ho pak tolik zaujala mladá studentka Maria. Ta mu vstoupí do života současně se Sonsoles, která ho po dopravní nehodě chce žalovat za ublížení na zdraví. A tak se najednou spustí lavina jeho naprosto neadekvátního jednání, nejen vzhedem k Marii, ale i k Sonsoles. Tady někde nastává zlom, kdy jsem přestala chápat, kam to asi bude směřovat. A ten směr, který postupně následoval a nakonec i závěr filmu totálně zazdil celý můj prozatím dobrý dojem. Ale šestnáctiletá María Valverde byla nádherná a za oči Luise Tosara jednu hvězdu přihodím. (07.12.2012)

Lolita po španělsku, z mého pohledu hned po několika stránkách nedotažená (ovšem "nedotaženou" erotiku jednoznačně kvituju!). Navrch příjemně konzervativní Bolševikova slabina nabízí ještě nejkouzelnější úsměv široko daleko. Jako ... ve vší vážnosti ... María Valverde by se měla normálně v zájmu lidstva naklonovat a podávat jako lék na depresi. :) (02.04.2013)

Pozor !!! Nenechajte sa pomýliť názvom Slabosť bolševika. Nejde o žiadnu politickú drámu s úvahami o komunizme! "...ako každý pondelok ma duša tlačila priamo medzi nohami. Napadlo ma, že duša je vlastne tretie vajce" - zahlási asi 30- ročný bankový manažer, kedysi študent filozofie. Film, kde je hlavným hrdinom, je humornou kritikou spoločnosti, ktorá rýpe skoro do všetkého. Televízia je pre debilov, pracovné vzťahy sú založené na riťolezectve a podobne. To sa však zmení, keď duchaplný manažér narazí do auta neurotičky Sonsoles, ktorá ho oplzlo poníži. Zastrašuje ju telefonátmi, chce sa jej pomstiť, ale nakoniec sa zamiluje do jej 15- ročnej sestry Márie. Komédia sa postupne začína meniť na tragédiu. Za úlohu Márie sa stala Mária Valderde hereckým objavom roka. Film sa fakt vydaril. Je rovnako dobrý ako knižná predloha od Lorenza Silvu, ktorá nedávno vyšla v češtine (Bolševikova slabina. Garamond, Praha 2009). Je to vtipná aj hlboká výpoveď o egoizme a osamelosti. "Utrpenie je len sračka padnutá do piesku, z ktorej nič nevyrastie..." (20.08.2010)

Stále častější téma naší doby o lidech, kteří nežijí, přesto, nebo právě proto, že disponují všemi prostředky k radostné existenci, a tak je lehce očaruje svěžest mládí se všemi svými atributy, jimž kraluje žízeň po životě. Nic zde nevyznívá směšně, neboť otázka tělesnosti probublává až někde hluboko pod povrchem nerovného vztahu, který nám příběh nabízí. Vizuálně se staví na detailech dvou tváří - Pablovy lhostejné, symbolizující cynismus a flustraci - Mariiny dychtivé, oduševnělé a nevyzývavé, jako objektu hodného platonického zbožňování, které může být krásnější, ale i mnohem krutější, než další podoby lásky. Jímavě krásný hudební doprovod přihazuje další důvod, proč film stojí za to vidět. (18.05.2012)