Z úst do úst

Tak tohle šlo úplně mimo mě. Jak na filmy vždycky koukám v kuse, tady jsem si musela dát dvě přestávky. Jedinou zapamatováníhodnou scénou je incident v kontejneru a následný "tanec" s tělem, který se odehraje v podstatě na začátku, pak už je to jenom jedna velká nuda. Největší problém vidím v obsazení Erica Thala coby velkého šéfa - pekáč buchet na břiše charisma nezajistí a já nedokázala pochopit, čím to, že ho jeho ovečky byly ochotné slepě následovat a dodržovat jeho pravidla. Celkově mi Z úst do úst přišlo hodně povrchní, k čemuž přispívá i fakt, že motivace některých postav zůstávají záhadou (závěrečné matčino rozhodnutí je hodně velké wtf). Ke druhé exkurzi do téhle sekty mě už nikdy nikdo nepřemluví. (16.10.2009)

Jedná sa o vysoko kvalitný námet. Aj keď film zavadí o drogy a sex, jedná sa hlavne o manipuláciu z ľuďmi s ktorými život vyjebal a preto hľadajú alternatívu u skupiny SPARK, ktorá ale samozrejme opäť s nimi vyjebe - teda aspoň s tými ktorý si po nejakom čase uvedomili, že vlastne pôsobenie v sekte s fanatickým vodcom a bezduchými a tupými ľuďmi nie je to pravé orechové. Tak sa vlastne dostávame k Ellen Page a jej postave Sherry, ktorá ma všetko na háku ale ako každé dievča v jej veku - ktoré sa oblieka do značiek s ktorých doslova vyžaruje svetaskúsenosť - vie vlastne o živote hovno. Preto sa pridá k SPARK dúfajúc že nájde niečo čo by jej životu dávalo zmysel. Lenže práve týmto rozhodnutím sa od neho vzďaluje. Jej vzťah k matke môžme chápať ako pohŕdanie autoritou a matkina snaha o zblíženie s dcérou vyústi k tomu že aj jej matka sa pripojí ku skupine SPARK a prestane sa o svoju dcéru zaujímať a tento nezáujem vyústi k miernej revolúcií ktorá sa stane pre niektorých osudná. Rozdiel medzi dobrom a zlom, medzi životom a smrťou a medzi šialenstvom a múdrosťou je totiž strašne tenký. Aj keď scéna ktorá by vás doslova uzemnila sa tu nenájde nemusíte sa báť že by to bolo nudné - hlavne nehoda s kontajnerom, ktorý zapríčiný Masonovu smrť a potom Madeovo posledné lúčenie ako keby tanec smrti snímaný oproti slnku je doslova natočený tak aby vás vyfackal a nechal vás si to zlíznuť za postavu Madea. Týchto záberov je tam viacej - konfrontácia s matkou - finálne stopovanie a obidve sú natočené ako tanec- predzvesť niečoho - sú v tom emócie a je v tom určitá umeleckosť a samozrejme geniálna Page - ktorá už tu dokazovala že je slečna herečka a že niektoré jej kolegyňe môžu len a len závidieť. (07.01.2009)

Ide o ideologicky celkom manipulatívny film, ktorý vyobrazuje komunity mladých ako bandy pošukov a sektárov. Čakal som niečo ako The East, dočkal som sa démonizácie typu Helter Skelter. Nie, takto to v komunitách nefunguje. Ale malo to svoje čaro, dalo sa to. (28.08.2014)

Tak tenhle film by asi bez inspirace tvrdou realitou ani vzniknout nemohl. Trošku chyba, že nerozvedl příčinu neshod mezi matkou a dcerou a taky jsem nepochopila, čím je vůdce sekty tak okouzlil (kromě toho, že je postupně všechny psychicky deptal), že pak byli i ti nemakačenkové - outsideři ochotni prakticky bez reptání tak tvrdě pracovat. Celé to na mě působilo naprosto věrohodně, snad pouze závěrečné prokouknutí a celkem snadný únik 3 nebo 4 členů komunity, ve které právě došlo k tragickému umrtí, by ve skutečnosti asi tak snadný nebyl a ještě k tomu v jediném dopravním prostředku, který skupina vlastnila. Hodnotím tak vysoko proto, že jsem tak mohla během necelých 2 hodin nahlédnout do velmi zajímavého společenství a nepřišla jsem při tom ani o vlastní "baťoh". (10.09.2008)

Film s hipísáckou atmosférou (i když nemá s obdobím hippies vlastně nic společného) a s výrazným evropským feelingem, který to bohužel co do své depresivnosti a devalvace důstojnosti některých postav místy vyhání až do samotného extrému. Nechci tvrdit, že Mouth to Mouth vyznívá nereálně, naopak – pokud bylo záměrem tvůrců natočit protisektářskou agitku, povedlo se to vskutku skvěle, protože doufám, že je nás jen velmi málo takových, kteří by chtěli mít s podobnou skupinou cokoli společného. Osobně mi nevadí depresivní, drsné filmy, které jsou neúprosné ve vztahu ke svým postavám a nedávají divákovi moc prostoru k úlevě (třeba Breaking the Waves nebo Feste), pokud jsou koncipovány uvěřitelně a nepovrchně. Nedokážu ani přesně říct, co tady nebylo v pořádku, ale prostě to na mě v určitých chvílích působilo prvoplánově a vykalkulovaně, což u dramat nesnáším a neodpouštím to. Jinak ale můžu doporučit jako velmi demonstrativní ukázku toho, jak lze manipulovat lidmi – jak moc je to vlastně snadné, když se ví, jak. 2,5* (11.09.2011)