Němý film

Naprosta uchylarna. Grotesky nijak zvlast nemusim, ale spojeni Brooksovo humoru, kde mu zadna kokotina neni cizi, ale kolikrat prijde s necim genialnim, to vse natoceny formou grotesky, funguje proste na vybornou. Je sice fakt, ze postavy by obcas mohli promluvit, ale tady je to se vsim vsudy, to znamena i vysvetlujici napisy, co postavy jakoze rikaj. Dej je vcelku vymastenej, Mel chce natocit film, tak jezdi se svejma dvema kamosema a schani (stylem naprudit a oni to snad vezmou) do nej hvezdy typu Newmana, Caana, Reynoldse a dalsi a prekvapilo me, ze ani oni nemaj problem udelat jakoukoliv kokotinu, Reynolds se prohlizi furt v zrcadle, Caan kolem sebe mava boxerskejma rukavicema a Newman ujizdi na koleckovym kresle. Proste blazniva komedie se vsim vsudy. (28.07.2009)

Finální honička s filmovým kotoučem už je trochu přitažená za vlasy, ale jinak jde o nesmírně chytrý, zábavný a hlavně originální film, se spoustou geniálních vtípků v druhém plánu, kterých si napoprvé ani všech nevšimnete. V tomhle filmu je prostě dostatek všeho co šlo Brooksovi vždycky nejlíp, hlavě satyra a zdravá nadsázka. Navíc čt vyprodukovala kvalitní titulky od dany hábové název firmy Urval a Schramst nemá chybu:) (06.10.2006)

Proč film o tom, jak se někdo pokouší natočit němý film, musel být nutně němý? Upřímně tu žádnou přidanou hodnotu nevidím, právě naopak. Formát němého filmu, konkrétně grotesky, odhaluje limity Brookse jako akčního režiséra (groteska je hlavně o akci); jeho pohybovější scény trpí zoufalou absencí rytmu. Němost filmu má být asi omluvou i pro přehrávané grimasy, ruchové polopatismy a podivně selektivní soundtrack, který často nechává scény v trapném tichu. Jinak je NĚMÝ FILM typická brooksovka, včetně nezbytných vulgarit a parodických odkazů, která bohužel doplácí na nedobrou realizaci a často křečovitý humor. Dvě hvězdy nedám jen proto, abych nebyl za asociála:) (04.10.2006)

Tentokrát ne parodie, ale stoprocentní pocta groteskám němé éry! Zběsilá honička Mela Brookse za slavnými hvězdami (Anne Bancroftová, Paul Newman, James Caan, Liza Minnelliová, Marcel Marceau, Burt Reynolds...), které chce obsadit do němého filmu po padesáti letech existence filmu zvukového. Jenom je škoda, že na tolika místech zní opravdu jen ticho, nikoli hudba, která byla za němé éry významným výrazovým prostředkem. Tady se to moc nepovedlo. 70% (20.02.2003)

Žasnem nad tým, do akých najmenších detailov a podrobností dokázal Mel Brooks odpozorovať, dôsledne zachytiť a navrch sparodovať typické znaky nemej grotesky. Čo sa na prvý pohľad javí ako relatívne povrchný a miestami trápny pokus o nápodobu zašlej éry, je v skutočnosti nesmierne sofistikovaným mnohovrstevnatým tvarom, experimentom, satirou, dokumentom doby a metafilmom v jednom. Netrvá dlho, než si uvedomíme, že príbeh o trojici extravagantných kamarátov natáčajúcich v 70. rokoch nemý film je príbehom vzniku filmu samotného. V duchu nemej grotesky je však dejová konštrukcia tvorená sledom jednotlivých gagov a scénok (v ktorých sa tradične popierajú fyzikálne zákony), tu lepších, tu slabších. Kolísavú kvalitatívnu tendenciu možno pripísať schopnostiam režiséra, no len ťažko to možno filmu vyčítať. Vďaka tomu totiž vyniknú tie skutočne vydarené vtipy a zároveň tým omnoho presnejšie a uveriteľnejšie vystihuje hlavný prúd produkcie grotesiek, ktorý trpel rovnakými neduhmi - možno to teda rovnako vnímať i ako premyslený zámer a skutočnú trápnosť môže filmu pripisovať len divák s malými poznatkami o tejto ére. Množstvo scénok taktiež odkazuje ku svojim proťajškom v nemom filme; naháňačka na invalidných vozíkoch (ktorá obsahuje taktiež referenciu na Bena Hura) pripomenie legendárnych "keystoneských policajtov" a scéna, v ktorej sa všetci ponúknu zapáliť Anne Bancroft cigaretu je totožná so scénou v závere Der Letzte Mann F.W. Murnaua. Film taktiež zdarilo reflektuje veľké pohyby a zmeny v Hollywoode. Od počiatkov štúdiového systému 20. rokov, cez pády a návraty veľkých persón, hviezdny systém 30. a 40. rokov a novú vlnu, oživujúcu kinematografiu konca 50. a 60. rokov, pohltenie Paramount Pictures v roku 1966 spoločnosťou Gulf & Western (vo filme Engulf & Devour) až po vrcholnú éru zvukového filmu 70. rokov, vtedajšie celebrity, trendy a spoločenskú uvoľnenosť. Mel Brooks zachádza v intertextualite ešte omnoho ďalej, keď parafrázuje a odkazuje na známe motto MGM, alebo svoje vlastné filmy (nemožno si nevšimnúť plagátu na Young Frankenstein) a do toho vnáša autobiografické motívy. Fakt, že si vďaka šialenému tempu grotesiek a "screwball comedies" udržuje i pri takom enormnom množstve línií a odrobiniek prehľadnosť, je známkou precíznej dramaturgie a sústredenej réžie, ktorá presne vie, čo a ako chce týmto filmom povedať. Od 5-hviezdičkového hodnotenia ma delí len domnienka, že si napriek všetkému mohol dať Mel Brooks na vyrovnanosti záležať väčšmi, tak, ako tí skutoční majstri nemých komédií. 85% (18.01.2015)