Němý film

Do sebe zamilovaný narcis Reynolds, poněkud vymlácená mlátička Caan, naivní Liza Minnelli, ctitely obložená Anne Bancroft, klopýtající Marcel Marceau a rozbitý závoďák Paul Newman jako hlavní plusy téhle vydařené novodobé grotesky. A ještě bych hrozně rád viděl film Pušky pro královnu. Nemáte ho náhodou někdo? (08.08.2005)

Celovečerní filmový experiment. Brooksův snímek naštěstí nestojí na jediném esenciálním nápadu, ale oblaží diváka: důmyslnou prací s metatematikou (němý film o tom jak se shání protagonisté do němého filmu), s gustem vystupujícími dobovými hvězdami (Reynolds, Caan, Minelli, Bancroft, Newman), perfektně odkoukaným a zparodovaným herectvím dávno zašlé éry a velkým množstvím variabilních gagů. Pocta „velkým němým“, pocta slapsticku, lekce z originality, extrabuřt pro cinefily a pomník pro Mela Brookse. PS – na počátku bylo slovo a stvořitel se jmenuje Marcel Marceau. (08.11.2006)

Silent Movie... Natočit v druhé polovině 20. století němý film, to je už sám o sobě experiment, běžní diváci už na takovouhle formu narace dnes nejsou zvyklí. Sice se do něj dá schovat plno podpůrných berliček, stejně jako to udělal režisér Mel Brooks - natočit novodobý němý film jako poctu klasickému němému filmu (se všemi těmi odkazy, citacemi, aluzemi, výběrem typologie postav atd.), vypomoci si scénářem a to tak, že se natočí film o natáčení filmu, do něhož se obsadí dobové hollywoodské hvězdy... V takovém filmu se samozřejmě musí objevit lavina neotřelých a lehce absurdních gagů na úkor příběhových linií (stejně jako to bylo v dobách němých grotesek), děj se fragmentuje a dynamiku film získává volným navazováním jednotlivých prvků situační komiky. Důležitá je mimická a proxemická výbava jednotlivých herců a především jejich anomální, výrazná fyziognomie - to je asi nejslabší místo celého díla - jediným skutečně nosným a divácky vděčným objektem zájmu je Marty Feldman a jeho podivuhodně špičatá tvář s vypoulenýma očima, jehož stylizace nešiky s motocyklovou kuklou na hlavě nemá chybu... Ostatní jsou jen průměrní a ženská část hereckého obsazení, alespoň v mých očích, vysloveně selhává... Famme fatale si skutečně představuji (a to i na základě percepce hollywoodských děl ze 70. let) jinak... Za zmínku stojí kongeniální český překlad Dany Hábové, jež počeštila hlavního hrdinu, který se jmenuje Mel Funn, kouzelným překladem Mel LeGrace, což se mi zdá lepší než sám originál... Tedy celkem dost podařená novodobá groteska, ale třeba Vorlův Skřítek mi fungoval líp... (15.12.2007)

Finální honička s filmovým kotoučem už je trochu přitažená za vlasy, ale jinak jde o nesmírně chytrý, zábavný a hlavně originální film, se spoustou geniálních vtípků v druhém plánu, kterých si napoprvé ani všech nevšimnete. V tomhle filmu je prostě dostatek všeho co šlo Brooksovi vždycky nejlíp, hlavě satyra a zdravá nadsázka. Navíc čt vyprodukovala kvalitní titulky od dany hábové název firmy Urval a Schramst nemá chybu:) (06.10.2006)

Tak tady se Mel Brooks opravdu vyřádil. Jeden gag za druhým a jeden lepší než druhý. Neotřelé nápady se také rovněž hemží a ani na malou chvilku nic nezklouzne do nevkusu nebo do trapnosti, zkrátka zde není jediná scénka, která by se nepovedla. Naprosto mě uchvátila scénka v karavanu s Jamesem Caanem, ale úplně mě odrovnala ta v nemocnici, generologie. Tuhle komedii, které chybí slova, ovšem nechybí (naopak přebývá) ji humor, mohu všemi deseti doporučit. (01.10.2006)