One Piece

Je to dobré anime, a naprosto rozumím té oblíbenosti, zajímavý příběh, velmi dobře pojaté souboje, neuvěřitelná trhlost. Ale i přes to jsemho přestal sledovat a kvůli jedné jediné věci... Tou je roztahanost celého anime, ne že by se tam nic nedělo, ale příběh vždy uvázne na jednom bodě a místo aby se posouval dopředu, rozbředává do všech stran. Po asi 25 dílech (nepamatuju si přesně) jsem se tak dostal k rekrutování 3 členů posádky... když už to vypadalo že se příběh posune, 2. člena unesli a zde jsem skončil. Bohužel hodnocení je podle líbení se... a tohle se mi nelíbí. btw dlouhá anime nejsou problém, naruto vyprodukoval již téměř 500 dílů a stále aktivně sleduji. (15.11.2011)

Bohužel, jak dobře to začalo a s jakou vervou jsem se do úvodních dílů pustil, tak nasraně, unaveně a otráveně kráčím od Luffyho bandy směrem vzad po 206. dílu, zděšen perspektivou, že bych se na něco takového měl vydržet dívat ještě několik set (!) dílů. Nevěřil bych, že to někdy napíšu či řeknu, ale zlaté fillery u Naruta, Bleache či Fairy Tailu, byť jsou sebehorších kvalit. Takové fillery může aspoň člověk přeskočit, nikoli ovšem dlouhé, předlouhé, jak zločinec na skřipci natahované epizody plné vyčerpávajících rekapitulací předchozího děje, jež jedou podle mangy. Právě ty rekapitulace předchozího děje a otravné natahování soubojů jsou asi tím největším zlem, kvůli němuž jsem byl nucen One Piece zahodit. Než se někdo odhodlá na někoho zaútočit, než někdo úplně na kaši vstane ze země, než se někdo vykecá a pronese několik květnatých vět plných patosu či vět o soudržnosti přátel, než někdo zevrubně popíše jednu ze svých hissacu waza… tak si kolikrát stihnu jít udělat kafe nebo čaj a napětí je náhle fuč. Smutné přitom je, že nějakých prvních sto epizod bylo vše výše uvedené přítomno v rozumné míře, nezabíjelo to tolik akční potenciál scén, hezky to šlapalo a seriál si mě dokázal pevně udržet u obrazovky, leč od časů dobrodružství v Alabastě a zejména na Skypieji (!) pokleslo mé nadšení jak loď Titanic do hlubin oceánu. Co si však dokázalo aspoň těch prvních sto dílů získat si mou přízeň? Zkrátím to: postavy, hudba a humor. Byť jsou hlavní postavy vesměs schematické, nezpozoroval jsem u nich nějaký hmatatelnější vývoj a mají většinou jen málo výrazných rysů, jimiž si snaží získat diváka – jak píše Subjektiv, s jehož komentářem se z velké části shoduji –, jako skupina fungují velmi dobře a umí si diváka získat a pobavit. Vždy optimistický a vtipný ňouma Luffy, odhodlaný a věrný Zoro, vychcaná Nami, sarkastický a nadržený Sandži, postava vtipálka Usoppa a tajemná Nami. K náboru dalších členů Slamáků, dalším zdlouhavým dobrodružstvím a dalším gagům jsem však již ztratil chuť se dostat. Možná až se někdy budu nudit a budu chtít zkusit dát One Piece ještě jednu šanci, tak zjistím, že díly od 206. dílu jsou opět vynikající, ale momentálně si to nemám chuť ověřovat. Lepší a dospělejší než Fairy Tail, ovšem podobně repetetivní. Chytřejší než Bleach, ale mému srdci kvůli své umělé natahovanosti méně bližší. Ať se na to dívám sebeobjektivněji, Naruto mi z této čtveřice navzdory mnoha Kišimotovým přehmatům vychází stále jako vítěz. Na neotřesitelný piedestal nejlepšího šónenu bych tak One Piece na rozdíl od mnoha fanoušků rozhodně nepostavil. (16.06.2012)

Anime patrí medzi moje najobľúbenejšie filmové žánre. One Piece radím na vrchol v ketórii anime. Keď sa nad tým zamyslím, tento seriál si dokázal získať moju pozornosť a stále juu má, už vyše 8 rokov, od chvíle ako ho v roku 2003 začali nemci vysielať. Bežal pravidelne o 15:40, vždy som si popri anime na RTL2 písal úlohy do školy, pričom sa na naučil perfektne nemčinu. Prvé časti ma síce moc neoslovili. Keď som videl v mori plávať nejaké čudné kreatúry, deti plaviace sa na mori hrajúce sa na pirátov a kráľa pirátov umierať na popravisku v každej zvučke, zdalo sa mi to dosť čudné. Neskôr, keď si Luffy zregruitoval prvého člena svojej posádky som si seriál doslova zamiloval. Postupne sa jeho partia rozrastala a s každým novým príbehom som ich mal viac a viac rád. Síce ciele každého z nich sú odlišné idú za nimi spoločne, však v dobrej partii ide všetko ľahšie. Nové časti si ešte stále s radosťou pozriem ak sa nájde trochu voľného času, ak nie siahnem po mange. Najviac ma šokovalo, keď som minulý týždeň pozeral opäť verziu s nemeckým dabingom a aj po piatich rokoch som vedel naspamäť všetky slová soundtracku: "Ihr wollt meinen Schatz? Den könnt ihr haben! Sucht ihn doch, irgendwo habe ich den größten Schatz der Welt versteckt!"... Skláňam poklonu tvorcovi tohto skvostu Eiichirovi Odovi. (30.12.2011)

Postupom sledovania musím dať za pravdu znalejším divákom anime. One Piece je obludne rozťahaný epos, ktorý v priebehu prvej polovice aktuálneho počtu epizód (730) výrazne klesá na kvalite a nato sa k nej opäť vracia. Celé to má za výsledok akúsi šialenú sínusoidu, ktorá kolíše jednotlivými arcami a je na vás a vašej trpezlivosti, ako dlho tento fenomén hodláte akceptovať. Tu by som ale položil rečnícku otázku: Ako je možné, že aj napriek takémuto obrovskému nedostatku seriál stále pokračuje, ba nielen to, dokonca dosahuje vysoké divácke ratingy a má jednu z najsilnejších diváckych základní vôbec? Myslím, že je čas odkázať Echiirovu manga predlohu, ktorá je vskutku mnohokrát svižnejšou a dynamickejšou, než seriál kedy môže byť. Ide tu najmä o istú presnosť vyobrazenia a narábanie s časom, čo rozhodne nepatrí medzi forte štúdia TOEI ANIMATION a pôvodne dynamický dej sa tak môže zdať naplnený vatou a zbytočne rozťahaný. Kedže pri One Piece funguje fenomén zapozerania sa, ktorý môžeme prirovnať k dnešným posadnutým maratónom seriálov ako povedzme Two and half men, How I met your mother, poprípade Suits; diváci tak prirodzene prestanú vnímať počet epizód a vstupujú priamo do sveta Grand Line, plného dobrodružstiev a kadejakých zvratov. Táto posadnutosť pramení taktiež aj v akejsi rôznorodosti fantasticky rozsiahleho sveta, transparentnosti úvodnej posádky (pri neskorších členoch si už nie som tak veľmi istý) a znamenitému soundtracku, ktorý sériu zodpovedne sprevádza a vyostruje množstvo kľúčových okamihov. Práve tieto faktory sú dôkazom, že seriál by zniesol omnoho skresanejšiu adaptáciu (povedzme členenú na filmy), ktorá by sa v rukách skúseného štúdia mohla aspoň zľahka priblížiť genialite pôvodného materiálu, ktorý už viac ako 17 rokov prináša úsmev na tvárach svojich verných fanúšikov. (12.05.2014)

Nejsem ani v polovině, ale nadšenej jsem tak, že si nemůžu pomoct, abych nehodnotil. Kdo z Vás rádi sledujete seriály, určitě znáte to, jak vám ostatní říkají, že takhle budete sedět u obrazovky a nic neprožijete. V tomhle případě omyl. Pokud máte dostatečně velkou televizi, zažijete daleko větší dobrodružství, než jaké byste kdy mohli. Seriál je plný scén, jako sjíždění hory na voru s drakem, rychlojízda na obřím krabovi, let lodí směrem do nebe, či plachtění po poušti. Je tu tolik monumentálních scén, že velká obrazovka hodně pomůže. Rozhodně ale nejde o to, čím by chtěl seriál jen zaujmout. Je tu spousta takových drobností, jako malá panda s netopýřími křídly, pouštní čápi, co geniálními způsoby okrádají nebohé pocestné nebo telekomunikační šneci. Tohle je zrovna asi vtip, protože mushi, jak se jim říká, znamená i brouk a zároveň i oslovení do telefonu, jako je naše haló. Z tohohle pohledu je seriál prostě dokonalý. Postavy a jejich hlášky nejsou o nic horší, takže co bych tak mohl zkritizovat? Snad jen občas protáhlé díly během soubojů, což se týká hlavně začátku. Můžu s klidem ujistit, že dál se seriál postupně zlepšuje a zlepšuje. (05.07.2010)