Dealer

Rozdíl mezi českou a maďarskou kinematografií spočívá především v tom, že v Maďarsku dělají filmy umělci - u nás řemeslníci. A stejně jako sádrové trpaslíky nelze vystavovat jinde než jen podél cest a v zahradách, na český film lze koukat jen s lahváčem a brambůrkama s co nejšustivějšími sáčky. A já děkuji Benedeku Fliegaufovi, že u mne zase oživil zájem o artový film. Dealer je průvodcem ponurým vyprázdněným světem, mrazivým peklem, zpovědníkem, důvěrníkem, mlčenlivým soudcem, vazalem, mučedníkem i poslední instancí, dokud neustálá rotace, nedostatek pevné perspektivy, stísněnost záběru a těkavost fokalizace stejně jako nejasné, stísněné a unikavé konfrontace po čtyřiadvaceti hodinách nakonec neobkreslí i prázdnotu a bezvýchodnost jeho vlastního života s trajektorií vortexu. Čekání na proměnu. Na událost, na které stejně nesejde. Čekání na nadpozemský zásah. Ducha ve stroji, který je nakonec objeven jako efektivní nástroj změny: "Bůh slunce. To je frajer. Ne jako ten, kterejmu tady stavěli všecky ty chrámy - to byl jenom nějakéj malej démon. ... Jednou jsem tam byl a byl tam i bůh slunce. ... Jen musíme být potichu, jinak bůh slunce nepříjde a příjdou jen ti zasraní malí démoni." Ad Marigold: Scéna, v níž se snaží přesvědčit otce, svědčí o nedůvěře v duchovno, které nicméně hlavní hrdina s otcem zvláštním způsobem sdílí. Kamera si dává na počátku filmu záležet na tom, aby zachytila, že dealer pečlivě objede všechny kaluže ... Rozpad (jakéhokoliv) duchovního světa, stejně jako absence víry v sebe a v jiné, a následná sociální atomizace, je psychologickým leitmotivem celé kompozice. Dealer je bývalý narkoman, který jakoby procházel očistcem, který sestává z neustálého horror equi - v tomto případě strachu z podobnosti mezi jím a postavami, s nimiž je konfrontován a s nimiž nechce navázat žádný lidský kontakt. Mimoto se domnívám, že bychom film mohli chápat i mnohem šířeji, v rámci generační výpovědi. Existenciální nejistota, v níž se lidé uchylují k sektářství (duchovní vůdce), esoterice (Bůh slunce) a náboženskému primitivismu (louže) totiž svědší o krizi celé společnosti, v níž droga je jen jednou z možností úniku. (25.07.2014)

Nie čistých 5*, ale 4,5*. Dôvodom je až prílišné zahľadenie snímky do vlastnej formálnej dokonalosti. Inudstriálna non-stop ruchová stopa podkresľuje bezchybnú, pomalú kameru, vyvolávajúc tak okrem spomínaného Bély Tarra aj reminisencie na Tarkovského (nielen kĺzanie po vodnej hladine, ktoré je vizuálnym odrazom samotného pomalého plynutia filmu) a mne osobne aj na C.T.Dreyera a jeho Vampyra (najsilnejšou črtou celého filmu vďaka zvolenej forme je práve atmosféra - je to film výrazne o pocitoch, i keď ambivalentne práve tento bezchybný audiovizuál je pretláčaný do popredia až tak silno, že hlavne v druhej polovici mi zabraňovalo na plné sústredenie sa vychutnať si ho naplno). Vďaka striedaniu rotačnej jazdy kamerou raz smerom dolava a potom doprava je možné uvažovať aj o výpovedí snímku v smere "špirále" možností postavy Dealera. (08.12.2004)

Dokonalá antiteze Requiem za sen. Namísto rytmického automatonu fyzických symptomů vidí Fliegauf drogu jako automaton nicoty, vyprázdněného bytí. Oběti drogové závislosti jsou rafinovaným pohybem kamery přeměněny na jakési nulté body lidskosti, marginálně držené mimo přímou perspektivu výpovědi a odhalované jakoby skrze vlastní absenci - to, co Fliegauf demonstruje není samoúčelná formální brilance, ale kastrace, kterou droga provádí (však se jedna z postav hlavního hrdiny, vyléčeného narkomana, ptá: "Heroin je pryč. Ale co z tebe zbylo?"). Feťáci, kolem kterých kamera pomalu krouží, jsou prázdné schránky, loutky, zombie, bytosti, které (jak by jistě dodal Slavoj Žižek) nemohou už být předmětem tragédie ani komedie. Dealer je nesmírně fascinující právě pro svou programovou pasivitu - neobjeví se tu jediný záběr, který by provokoval nebo šokoval. Co provokuje a šokuje je právě chirurgická nezúčastněnost, prázdné místo, které zeje tam, kde očekáváme tragickou angažovanost či gesto soucitu. Ikonická je scéna, kdy hrdina stojí se svým otcem nad prohlubní v betonu, kam dopadlo tělo jeho matky a marně se snaží přesvědčit svého otce, že matka tam již není. Celý film funguje na bázi prázdných míst, trhlin, jejichž možnou výplní je droga. Proto ten dlouhý a zcela jistě metaforický obraz v závěru, v němž sledujeme buď jakousi travestii zrození nebo psychoanalytickou trhlinu, nezacelitelné trauma, před nímž není úniku v racionalitě. Dealer je brilantním pohledem za bezpečí schémat, které udržují člověka v sebezáchovné distanci od narkomanů jako radikální jinakosti. Myslím, že Fliegaufův film se zcela unikátně dotýká mnohem hlubší podstaty než většina filmů o tématu narkomanie (vlastně úplně všechny, co jsem doposud viděl). Film možná světský svým zaměřením, ale hluboce "tarrovsky" filozofický svým pochmurným a mlčenlivým pronikáním tabu. (08.08.2011)

Náročný, pomalý a stylisticky hodně monotónní film. Ovšem některé scény, dialogy či samotné výjevy jsou opravdu skvělé. Ale osobně jsem rád, že někdo zkusil udělat drogový film bez všelijakých klipových serepetiček, které mají navozovat subjektivní užití drog. On je to konec konců příběh dealera, takže ten chladný pohled zvenčí k tomu docela sedne. (30.12.2011)

Ale tak ano ... "drogy jsou zlé a zničí vás ...", to jest stará "urban legend" na úvod. Film jsem dostal jako "novoroční/narozeninový" tip a hned mě vtáhl dovnitř ... Film nezúčastněně, v extrémně pomalém a temném tempu sleduje "příhody" drogového dealera a jeho zákazníků ... Scénář v podstatě jednoduchý, ale forma a zpracování naprosto vede a dělá z filmu to, čím je ... Čím je? Hypnotickým výletem do světa nicoty, prázdnoty, neexistenci dobra a zla, špatně a dobře, ano a ne, ... jakýkoliv duality ... Spousta lidí si může myslet, že sám film se "chová jako heroin", potažmo opiáty ... ne zcela je tomu úplně tak. Jak jsem již psal, je to hypnotický výlet, takže jde spíš o feeling hypnotické prázdnoty, tedy jako po pár pilulích dnes již zakázaného, za komunistů velmi oblíbeného rohypnolu, ( roháče, v eng tzv. "roofies" ...). Který se dal samozřejmě nadrtit, rozputit, oddělit od pojiva v tabletách a vpálit do žíly, stejně jako spousta jiných drog ... Opiáty jsou "hřejivé, sebestředně důležité, fyzicky "tinkles" a neuvěřitelně barevné" ... Takže vítejte ve filmu drog, který vám hypnotickou formou ukáže celou absurditu světa, který skýtají ve finální fázi závislostí a dealingu ... Samota, temnota, nicota, oploštěnost od emocí ... Hlavní hrdina funguje jako "robot/zombie", stroj na roznášení substancí na místa odběru, případnou aplikaci a sociální pracovník, kdy se v dobré vůli občas postará o nějaký problém ... Hodně paradoxní, úsměvné, ale o to víc znepokojující, protože Bůh, drogy a dealeři mají skutečně zvrácený smysl pro humor ... (01.01.2015)