Dealer

Proti filmům o drogových narkomanech a dealerech nemám nic, proti drogám a dealerům samotným už ano, ale jiný Dealer v režii Refna mě před časem pohltil nekompromisně syrovou atmosférou, svižným tempem a neustále nervním rozpoložením, v jakém se fetující týpek v podsvětí nacházel... a nedávno mě díky unikátnímu vizuálnímu podání značně nadchlo i Noého Vejdi do prázdna. Obojí mi nabídlo dostatek atraktivity i jisté negativní tíhy. Benedek Fliegauf mě však tady dostal do stavu ryzí, pocitově chladné letargie, během níž jsem si často stihl pokládat otázky, k čemu je existence 132 minut dlouhého, pomalu se táhnoucího filmu o depresi a prázdném životě drogového dealara dobrá. Radikální styl filmu mě nechytl, snad až na několik atmosféričtějších záběrů dlouhých chodeb nebo jízd na kole, a poselství bych zvládl pobrat i s pětinovou stopáží, i bez sledování několika minut záběrů kamery kroužící kolem fetující postavy. Vnímal jsem po většinu času přede mnou jakési šedé prázdno, do kterého jsem však tentokrát vejít (možná naštěstí?!) nedokázal, přestože začátek z nemocnice mě hodně chytl. A když se v poslední třetině film ze své monotónnosti aspoň částečně probral směrem do rodinného dramatu, dělo se tak ve chvíli, kdy mi bylo skrze antipatie k hlavní postavě již dávno vše naprosto lhostejné. Déle jsem to u ničeho nepsal, ale tenhle zážitek byl pro mě silně na hranici (ne)dívatelnosti. [30%] (29.08.2024)

Život dealerov drog je veru ťažký, mali by sme im prejaviť predsa trochu úcty, no nie? A tie dlhé zábery, no skoro ako Tarkovskij, to je potom automaticky umelecký a hlboký film.......Je mnoho zaujímavejších tém ako príbehy dealerov, ale toto je predsa cool zamestnanie, takže sa tvorcom ich tendenčnosti nečudujem. Inak ťažká nuda. No a určite sa dá natočiť o nich aj film rovnako divákov baviaci, ako hodnotný aj svojim posolstvom. (02.08.2009)

Dokonalá antiteze Requiem za sen. Namísto rytmického automatonu fyzických symptomů vidí Fliegauf drogu jako automaton nicoty, vyprázdněného bytí. Oběti drogové závislosti jsou rafinovaným pohybem kamery přeměněny na jakési nulté body lidskosti, marginálně držené mimo přímou perspektivu výpovědi a odhalované jakoby skrze vlastní absenci - to, co Fliegauf demonstruje není samoúčelná formální brilance, ale kastrace, kterou droga provádí (však se jedna z postav hlavního hrdiny, vyléčeného narkomana, ptá: "Heroin je pryč. Ale co z tebe zbylo?"). Feťáci, kolem kterých kamera pomalu krouží, jsou prázdné schránky, loutky, zombie, bytosti, které (jak by jistě dodal Slavoj Žižek) nemohou už být předmětem tragédie ani komedie. Dealer je nesmírně fascinující právě pro svou programovou pasivitu - neobjeví se tu jediný záběr, který by provokoval nebo šokoval. Co provokuje a šokuje je právě chirurgická nezúčastněnost, prázdné místo, které zeje tam, kde očekáváme tragickou angažovanost či gesto soucitu. Ikonická je scéna, kdy hrdina stojí se svým otcem nad prohlubní v betonu, kam dopadlo tělo jeho matky a marně se snaží přesvědčit svého otce, že matka tam již není. Celý film funguje na bázi prázdných míst, trhlin, jejichž možnou výplní je droga. Proto ten dlouhý a zcela jistě metaforický obraz v závěru, v němž sledujeme buď jakousi travestii zrození nebo psychoanalytickou trhlinu, nezacelitelné trauma, před nímž není úniku v racionalitě. Dealer je brilantním pohledem za bezpečí schémat, které udržují člověka v sebezáchovné distanci od narkomanů jako radikální jinakosti. Myslím, že Fliegaufův film se zcela unikátně dotýká mnohem hlubší podstaty než většina filmů o tématu narkomanie (vlastně úplně všechny, co jsem doposud viděl). Film možná světský svým zaměřením, ale hluboce "tarrovsky" filozofický svým pochmurným a mlčenlivým pronikáním tabu. (08.08.2011)

Nie čistých 5*, ale 4,5*. Dôvodom je až prílišné zahľadenie snímky do vlastnej formálnej dokonalosti. Inudstriálna non-stop ruchová stopa podkresľuje bezchybnú, pomalú kameru, vyvolávajúc tak okrem spomínaného Bély Tarra aj reminisencie na Tarkovského (nielen kĺzanie po vodnej hladine, ktoré je vizuálnym odrazom samotného pomalého plynutia filmu) a mne osobne aj na C.T.Dreyera a jeho Vampyra (najsilnejšou črtou celého filmu vďaka zvolenej forme je práve atmosféra - je to film výrazne o pocitoch, i keď ambivalentne práve tento bezchybný audiovizuál je pretláčaný do popredia až tak silno, že hlavne v druhej polovici mi zabraňovalo na plné sústredenie sa vychutnať si ho naplno). Vďaka striedaniu rotačnej jazdy kamerou raz smerom dolava a potom doprava je možné uvažovať aj o výpovedí snímku v smere "špirále" možností postavy Dealera. (08.12.2004)

Veľmi som sa tešil na tento film a to hlavne preto, lebo veľa užívateľov prirovnáva film k tvorbe B. Tarra a A. Tarkovského. Už vstup do filmu zvláštnymi titulkami a úvodnou scénou mi vyrazil dych a potvrdil mi, že to bude moja šálka kávy. Pomalé tempo, fantastická kamera, ťažká atmosféra a počas celého filmu depresívna hudba a zvuky. Pri niektorých scénach som mal pocit akoby som si šľahol aj ja. Dokonalé... (16.03.2013)