Dealer

Ale tak ano ... "drogy jsou zlé a zničí vás ...", to jest stará "urban legend" na úvod. Film jsem dostal jako "novoroční/narozeninový" tip a hned mě vtáhl dovnitř ... Film nezúčastněně, v extrémně pomalém a temném tempu sleduje "příhody" drogového dealera a jeho zákazníků ... Scénář v podstatě jednoduchý, ale forma a zpracování naprosto vede a dělá z filmu to, čím je ... Čím je? Hypnotickým výletem do světa nicoty, prázdnoty, neexistenci dobra a zla, špatně a dobře, ano a ne, ... jakýkoliv duality ... Spousta lidí si může myslet, že sám film se "chová jako heroin", potažmo opiáty ... ne zcela je tomu úplně tak. Jak jsem již psal, je to hypnotický výlet, takže jde spíš o feeling hypnotické prázdnoty, tedy jako po pár pilulích dnes již zakázaného, za komunistů velmi oblíbeného rohypnolu, ( roháče, v eng tzv. "roofies" ...). Který se dal samozřejmě nadrtit, rozputit, oddělit od pojiva v tabletách a vpálit do žíly, stejně jako spousta jiných drog ... Opiáty jsou "hřejivé, sebestředně důležité, fyzicky "tinkles" a neuvěřitelně barevné" ... Takže vítejte ve filmu drog, který vám hypnotickou formou ukáže celou absurditu světa, který skýtají ve finální fázi závislostí a dealingu ... Samota, temnota, nicota, oploštěnost od emocí ... Hlavní hrdina funguje jako "robot/zombie", stroj na roznášení substancí na místa odběru, případnou aplikaci a sociální pracovník, kdy se v dobré vůli občas postará o nějaký problém ... Hodně paradoxní, úsměvné, ale o to víc znepokojující, protože Bůh, drogy a dealeři mají skutečně zvrácený smysl pro humor ... (01.01.2015)

Chirurgicky vytažená filmařská složka do absolutního maxima. Hypnotická atmosféra, psychologický teror s temnými zvuky a geniální kamerou, která diváka dostává do stavu účinku psychedelických drog, ale i do temného světa hlavního dealera. Fliegauf s mistrovskou úsečností skládá ostré střepy dlouhých záběrů, které vzbuzují u diváka temný, depresivní stav do kterého se propadám s čím dál větší touhou. Černota, která vám nevyšumí z hlavy. (31.12.2014)

Veľmi som sa tešil na tento film a to hlavne preto, lebo veľa užívateľov prirovnáva film k tvorbe B. Tarra a A. Tarkovského. Už vstup do filmu zvláštnymi titulkami a úvodnou scénou mi vyrazil dych a potvrdil mi, že to bude moja šálka kávy. Pomalé tempo, fantastická kamera, ťažká atmosféra a počas celého filmu depresívna hudba a zvuky. Pri niektorých scénach som mal pocit akoby som si šľahol aj ja. Dokonalé... (16.03.2013)

O tomto snímku vím už hodně dlouho a nějakej ten pátek ho mám doma, ale jaksi na něho nebyl čas či nálada a ve finále jsem na něho zapoměl . Ale konečně jsem se k němu dokopal a to i díky zásluhou Flipnice/Timemastera kterej mi ho doporučil a tím mi ho zároveň připoměl. A jsem fakt rád a nechápu proč jsem tenhle snímek tak dlouho odkládal. Tohle je fakt propracovaná pecka, která hlavně staví na skvělé kameře, hudbě a zvucích a v neposlední řadě na herectví hlavního hrdiny. Kamera se vyžívá v dlouhejch scénách na jeden záběr. To je pastva pro oči. Hudba a zvuky jen doplňují a skvěle dokreslují dění na plátně. Čeká vás roznáška fetu po městě kreatůr a všelijakých podivných existencí. V tomhle filmu snad není nikdo normální. Z filmu vyzařuje něco co se jen těžko slovy popisuje, protože má prostě nepopsatelnou atmosféru. Co se týče hlavího hrdiny - nechápu. Už jsem dlouho neviděl něco podobnýho. Hlavní hrdina toho totiž ve filmu moc nenamluví, v záběrech skoro nehne ani brvou, ale i přesto je vám jasný co si myslí a co se mu honí hlavou. Nepotřebuje spoustu prázdných vět a gest. Všechno podstatný totiž řekne svým pohledem. A tak je to v podstatě s celým filmem. Dohromady to nemá žádnej ucelenější děj ( prostě jeden den ze života dealera ), ale i přesto to má takovou sílu že to diváka na začátku vcucne a do konce nepustí. Teda alespoň na mě to tak fungovalo. Jsem nadšenej a v rámci filmů o drogách zaujímá místo hned vedle Trainspottingu. Ikdyž tyhle filmy se absolutně nedají srovnávat, protože každej je svým způsobem originální a jede na jiné vlně. DOPORUČUJU. (22.01.2016)

Bezprostředně po zhlédnutí jsem netušila, co si myslet, s uplynulým časem se ale ukázalo, že Dealer je jeden z těch filmů, které je potřeba nechat usadit - "špatné" scény (t.j. ty, které se mi nelíbily) si mysl omluví a zůstane jen čirá radost z Fliegaufova specifického vypravěčského stylu. Aby bylo jasno, omlouvání není nic alibistického, k celkovému vyznění snímku je totiž dost důležitý background - všechny epizody jsou založeny na osobních zkušenostech režiséra, mají tedy reálný základ a tím pádem edukativní rozměr. (Maďarské umělecké kruhy prej po premiéře uznávaly, že přesně takhle vypadá heroinová závislost. Nevim, zkušenost nemám a po Dealerovi po tom asi ani netoužím.) A s takovou se na Bence zlobte, že je příliš prvoplánově vyděračský třeba dějovou linií s dítětem. Já si budu každopádně nejvíce pamatovat momenty, jako návštěvu hlavního hrdiny u otce nebo otázky vzbuzující několikaminutový záběr na plakát kulturisty. (work in progres) (LFŠ 2012) (10.08.2012)