Aienji

Panensky sterilní drama plné slz a emocí. Ona nevinnost zachází tak daleko, že za erotické vrcholy lze považovat nesmělý a snový náznak polibku a záměnu výrazů keks a sex při telefonickém rozhovoru. Připočtu-li si k tomu mírně řečeno mírně nesympatickou hlavní hrdinku s mírně naznačeným poprsím a mírně chlapeckou postavou, cítím mírné zklamání. K lásce prostě erotika patří, nemusí být polopatická či vulgární, někdy stačí jen pohled či dotek a máte jasno, a to i ve filmu. Vymazat ji? Nelze. Díky předešlému pak patřičně silně nepůsobí ani onen motiv pohledu vstříc smrti. Slzička dojetí mi ale na samotném konci přece jen ukápla. A za ni, trojku. (06.05.2015)

Jeden z nejrásnějších a nejsmutnějších romantických filmů, jaký jsem kdy viděla. Příběh osamělé dívky s rukavicí, která potká lásku, prožije nejšťastnější chvíle svého života a zanechá nesmazatelnou stopu v mysli lidí, kteří jí milovali. Film je natočen tak dobře, že od samého začátku neodtrhnete oči od obrazovky, je vtipný, milý, s krásnou hudbou, až je vám líto, že všechna ta bezstarostnost najednou končí a směřuje k nevyhnutelnému konci, kde jsem se slzám neubránila. (12.11.2005)

...ing má vlastne príbeh na úrovni filmov, ktoré u mňa dostávajú bežne hodnotenie odpad. Viem si predstaviť, ako by takýto film dokázali sprasiť v Hollywoode. Lenže naštastie ho natočili Kórejci a natočili ho s neuveriteľným citom, bez tlačenia na pílu a veľmi inteligentne. Komediálne prvky sú výborne načasované, a vždy keď som čakal nejaké „veľké“ slová prišiel svieži vtip, ktorý ma presvedčil o tom, že žiadne klišé sa konať nebude. Nájde sa tu aj pár celkom podarených vizuálnych nápadov a hlavne skvelé pesničky. ...ing je krásny , citlivý a smutný film, ale napriek tragickému koncu, ktorý divák tuší od začiatku, nepôsobí depresívne. Je to oslava života na pokraji smrti a radosti z neho, oslava lásky a dôležitosti robiť štastnými tých, ktorých milujeme. Preto i keď si poriadne poplačete, bude to plač s úsmevom pochopenia na perách. 9/10 (16.12.2005)

Budu vám vyprávět příběh o muži jménem Ki-Su. Když chodil na vysokou školu, šíleně se zamiloval do jedné dívky a každý den ji čekával před školou. Pak ale jednoho deštivého dne, když na ni Ki-Su čekal, ji srazilo při přecházení silnice auto a ona zemřela. Od té doby stává Ki-Su s vlaječkami před školou a řídí dopravu a když se rozprší, tak pláče. Kvůli tomuhle filmu jsem si zase připoměl, jak moc svoji přítelkyni miluju... (30.09.2007)

Taka komornejsia verzia neopakovatelneho A moment to remember. Nie tak "velke", nie tak zdrvujuce, nie tak nekonecne smutne ......a predsa skoro rovnako nadherne. Akoby sa ten pribeh odohral niekde poblizku v mojom susedstve, akoby som niektore postavy sam poznal. A uplne najsmutnejsou filmovou postavou pre mna navzdy zostane chlapik, ktory kazdy den stoji na prechode pre chodcov, smeruje premavku a dava pozor, aby sa nikomu nic nestalo. A ked niekedy prsi, po licach sa mu spolu s dazdovymi kvapkami leju slzy....(9/10) (13.10.2007)