Aienji

Panensky sterilní drama plné slz a emocí. Ona nevinnost zachází tak daleko, že za erotické vrcholy lze považovat nesmělý a snový náznak polibku a záměnu výrazů keks a sex při telefonickém rozhovoru. Připočtu-li si k tomu mírně řečeno mírně nesympatickou hlavní hrdinku s mírně naznačeným poprsím a mírně chlapeckou postavou, cítím mírné zklamání. K lásce prostě erotika patří, nemusí být polopatická či vulgární, někdy stačí jen pohled či dotek a máte jasno, a to i ve filmu. Vymazat ji? Nelze. Díky předešlému pak patřičně silně nepůsobí ani onen motiv pohledu vstříc smrti. Slzička dojetí mi ale na samotném konci přece jen ukápla. A za ni, trojku. (06.05.2015)

Podle zdejších hodnocení mám pocit, že jsem viděl trochu jiný film. Nevyléčitelně nemocná dívka žije sama se svou matkou a jednoho dne se do ní zamiluje jistý chlapec.... no, i když všichni tušíme jak to skončí, je tu jedna malá závěrečná klička a citový potenciál v sobě příběh také má. Ten je ale u mě zabit dokonale nudnou režií, která se za zvuku pohodových odrhovaček loudá k jistému konci a neobtěžuje se zavadit o nějaký zajímavější nápad, atmosféru nebo barevnější rozvedení nějakého vedlejšího motivu. Herci tomu moc nepomáhají a příliš se spoléhá na to, že téma film unese samo. A i když Korejci velmi dobře vědí, jak a kdy uhodit na tu správnou emocionální strunu, na mě to tentokrát moc nezabralo. (14.02.2006)

Jedna z najkrajších kórejských melodrám. Páči sa mi, že smrteľná choroba hlavnej hrdinky je odhalená divákovi hneď na začiatku, takže sa s týmto motívom hnusne nekalkuluje a divák nezažije pocit, že ho chcú znásilniť citovým vydieraním. Jak hlavná postava, tak jej matka s ktorou žije už s chorobou zápasia roky, takže sa ňou snažia nezaoberať a radšej si užívajú život naplno pokiaľ je čas. Tento prístup pôsobí veľmi príjemne a povzbudivo aj na diváka. No a po čase sa objaví vyvolený, takže sa môže pomaly rozbehnúť aj romanca medzi ním a chorou dcérou. Od ich prvej spoločnej scény to medzi nimi dokonale iskrí. On je taký bezstarostný človek a ona je neskutočne roztomilá. Vďaka tomu, že chorobu divákovi odhalia hneď, pôsobí celá romanca oveľa intenzívnejšie aj keď postavy prežívajú len také obyčajné až všedné chvíle. Našťastie sa film vyvaruje primitívneho ukričaného humoru. Namiesto toho film tak príjemne plynie až do očakávaného smutného finále, ktoré ale našťastie nie je žiadna depka. A dočkáme sa aj nejakého drobného prekvapenia. Okrem dokonale obsadeného ústredného páru si zmienku zaslúži skvele zahraná postava matky ktorej vzťah s chorou dcérou je nezvyčajný ale zároveň strašne pekný. Okrem týchto troch postáv tu už ďalšie veľký priestor nemajú. Výsledkom je ten typ filmu u ktorého som si celý čas prial, aby trval aspoň dvakrát dlhšie a mal som chuť si ho hneď pustiť znova. 10/10. (03.07.2019)

Je to pravděpodobně jeden z nejlepších jihokorejských snímků, jaké jsem viděla. Jak bylo řečeno v My Sassy Girl, Korejci mají rádi smutné filmy, což je z jejich kinematografie zjevné, ale téměř vždy je podají s milým vtipem, což platí i u Aienji. Je to smutný film, kdy se středoškolačka, jež trpí všemožnými nemocemi, zamiluje do mladého muže. Je jasné, že v tomto světě spolu už nebudou příliš dlouho, jelikož dívce nezbývá mnoho času, ale i tuto krátkou dobu si oba dokáží užít. Tvůrci tam ale přidali vtip tak, že se tam objevilo asi 5 minut, kdy jsem se v kuse smála. To z tohoto filmu nedělá jen krásné a smutné drama, při kterém nejedno oko nezůstane suché, ale také velmi příjemnou komedii, která působí jako milé osvěžení. (15.03.2009)

Jeden z nejrásnějších a nejsmutnějších romantických filmů, jaký jsem kdy viděla. Příběh osamělé dívky s rukavicí, která potká lásku, prožije nejšťastnější chvíle svého života a zanechá nesmazatelnou stopu v mysli lidí, kteří jí milovali. Film je natočen tak dobře, že od samého začátku neodtrhnete oči od obrazovky, je vtipný, milý, s krásnou hudbou, až je vám líto, že všechna ta bezstarostnost najednou končí a směřuje k nevyhnutelnému konci, kde jsem se slzám neubránila. (12.11.2005)