Janghwa, hongryeon

Úžasně strašidelný kousek pro náročnějšího diváka. Nádherně barevné, mysteriózní, hrůzunahánějící, brutální i jemný, prostě asijský způsob, jak ukázat světu, že nahnat člověku strach, jde i bez krvelačných příšer z vesmíru a potoků krve. Bohatě stačí rodinná tragédie, dvě dospívající sestřičky, podivná macecha, nechápající otec, mrtvá matka ve skříni, ptáčkové v kleci ... Nakonec je ale stejně všechno jinak než na začátku, a ukazuje se, že největší hrůzu prožívá člověk sám ve své vystrašené, okolím nepochopené mysli. (12.11.2006)

Tretí film Ji-un Kima je mixom drámy a hororu. Teda hororu. Nájdeme tu pár naozaj lahodných lakačiek, ale celkovo je všetko neprirodzené až veľmi úzko späté s Japonskou Nenávisťou. V tomto smere sa teda nejedná o žiadne veľké prekvapenie. Výsledná pointa tiež nie je natoľko silná aby mohla skutočne zanechať ten potrebný wtf dojem - ako tomu bolo napríklad v prípade Oldboya. Film ale nenudí. Je to hlavne výraznou atmosférou, ktorá je asi najväčším kladom celého filmu. Celé to ticho a nepokojné zvuky uväznené vo veľkom dvojposchodovom dome na samote vytvárajú omnoho stiesňujúcu a strašidelnejšiu atmosféru ako duchovia. Podobných filmov existuje naozaj veľa, ale predsa len je tento niečím zvláštny. Ono aj napriek tomu, že tam nie je moc pamätných scén sa rozhodne jedná o remeselne dokonale zvládnutý film. A ono to s každého pohybu kamery a s každej jednej kompozície cítiť. Režisér sa s filmovou rečou hrá. A tým robí film o poznanie zaujímavejším. Aj keď Kima považujem za zručného filmára, žiadny s jeho filmov , ktoré som doteraz videl až teda na jeho prvotinu ma moc nenadchol. Uvidím ako si budeme rozumieť ďalej. Príbeh o dvoch sestrách je priemer, s výbornou atmosférou ale bez výraznejšej schopnosti zostať vám v pamäti. (19.05.2012)

Tak takhle. Já už jsem nějaký korejský filmy viděl. Tím pádem jsem nečekal, že by to bylo normální, nebo že bych byl schopen rozeznávat postavy podle obličejů, natož jmen (Sujú? Sunmá? Kun-yeon?). Já u těch hereček vlastně nejen nejsem schopnej odhadnout, kolik jim je (rozsah "někde mezi 15 a 45"), ale ani jestli jsou hezký, ošklivý nebo průměrný. Tady to je ještě vylepšený tím, že je totálně nejasný, jestli se ty věci na plátně doopravdy dějou, nebo jestli se někomu zdají. K tomu navíc není zjevný komu. No a do tohohle bordelu režisér nechává každěj záběr na tapetu nebo kohoutek od vany aspoň minutu a půl. Což je poprvé i podruhý docela napínavý, ale pak už mě to dost sralo. V podstatě jsem to dokoukával hlavně proto, abych aspoň trochu pochopil, o čem to teda bylo. A i na to jsem si musel ten konec pustit dvakrát a přečíst si na intermetu vysvětlení. Upřímně nemůžu říct, že by to byl špatnej film, jenom byl divnej jinak, než jsem zvyklej. (07.07.2020)

Scénář: Ji-woon Kim .. Uff. Ač duchařskému hororu neholduji a většina těchto duchařin není nijak zvlášť strašidelná (tahle také nebyla, „lekaček“ se prakticky nedalo leknout) a musím přiznat, že jsem opět extra zklamán (asi jako po Ti Druzí). Co tohle mělo jako znamenat? Rozjezd je tak neuvěřitelně pomalý a prvních třicet minut se prakticky nic důležitého či zajímavého neděje. Pak je zde sice několik zvratů (a zvratků), ale ty jsou tak podivné a vůbec původ postav a jejich jednání či motivace jsou tak mlhavě vysvětlené, že jsem jednoduše nepobral děj a neocenil jeho zdánlivý smysl! Film mě většinu stopáže jen opravdu poctivě nudil, takže ho nehodlám absolvovat znovu. Líbila se mi jen hudba a chvílemi kamera. Koho by zajímal nejasný děj, více informací lze najít zde. Pokud nebudete čekat čistokrevnou hororovou podívanou a spokojíte se s thrillerem kolem rodinného neštěstí, možná budete spokojeni. Já nebyl, film mě neoslovil a hodnocení koresponduje se zážitkem. (05.10.2005)

Možná bych dala i tři, ale když já Lim Soo-jung prostě nemám ráda. A od Kim Ji-una bych prostě čekala něco víc. Nějak mi tam ten asijský duch s vlasy do obličeje neseděl. Víc by se mi film líbil, kdyby se držel jenom té jedné linie, která mi přišla mnohem zajímavější, než duchařina. Pokud si to někdy pustím znovu, tak třeba půjdu výš. Ale zatím u mě "nic moc". (21.06.2014)