Janghwa, hongryeon

Trochu mi to připomíná Davida Lynche. Nikdo tomu moc nerozumí a všichni to milují a vysoce hodnotí. Největší problém jsem měl s prvními 45 minutami, kdy jsem takřka usínal nudou. Hudba nulová, scénář tak bohatý, že se dočkáme jedné věty za 5 minut. A děj díky tomu vlastně žádný. Do toho herecké výkony strohé, nic neříkající. Na mě to spíše působilo jako velmi špatné amatérské divadlo. Lidi tam chodí jak roboti a schválně potichu, aby se měli asi čeho leknout a když už přijde lekačka v podobě ruky z podskříně, tak je tak průhledná, že se člověk ani nelekne. No naštěstí od půlky filmu si spolu začnou postavy i povídat. Jupííí! :-D ... Závěr mě docela překvapil nejen pointou, ale výborným točením kamery a hudbou, ale jinak musím říct, že americký remake zvaný NEZVANÁ je mnohem mnohem lepší. (07.09.2010)

Snad všemi kritizovaný pomalý rozjezd ( a vůbec cca první polovina filmu ) se mi líbil.....perfektní formální stránka - dlouhé a tajuplné záběry ( bude vám připadat něco divného i na vodě puštěné z kohoutku ), kde je "strašidelno" odhalováno pomalým pohybem kamery a budete si přát aby to kameraman "už sakra švenknul někam pryč." Dobrá práce se zvukem. Druhá půle přichází s "povinnými" zvraty a je přehnaně zmatená....škoda. Dvě scény jsou vyloženě infarktové.... (13.02.2006)

Mimoriadne kvalitný film, ktorý nie je ani tak hororom ako drámou. Extrémne pomalá expozícia je prostriedkom ako divákov učičíkať pred nástupom šialeného sledu zvratov v poslednej tretine. Práve ten potom spôsobí, že divák nevie kde je sever a musí poriadne zapojiť mozog aby film pochopil. Netrúfam si povedať že som film pochopil správne, ale dúfam že áno. ToTS je síce strašidelný a v niektorých scénach mi behali zimomriavky po chrbte, avšak až v poslednej tretine sa divák dozvie, čoho sa bál a prečo. Ďalšia výborná kórejská chuťovka 9/10. (18.11.2005)

Nebylo to ve stylu třeba Ju-On, jak se mi zpočátku zdálo (tzn: vata, vata, vata, pak příjde něco velice strašidelného a pak zas vata, a tak dokola). Ne. Ono se totiž ukáže, že tam vlastně vata jakoby není, a hodně věcí dává nakonec i smysl. Ale čekat na to rozhřešení celé hodiny, mi přinášelo mírné utrpení. Děj nebyl jednoduše zdaleka tak výživný, aby omluvil tu dlouhou dobu která uplyne, než se ukáže pravý smysl celé story. A navíc mi tam chyběl strach, ta pravá "tichá hrůza" nad kterou se tu lidé tak rozplývají. Tiché to možná bylo, ale ta hrůza mi tam osobně dost scházela. A když už se zdálo, že konečně přichází, odešla tak rychle, že jsem se nestihl bát. Ale já jsem člověk, který se nudil i u většiny těch Kruhů apod, takže je nutno brát mě s rezervou. Tale Of Two Sisters se mi ale ve finále líbilo víc než japonské Kruhy. Jen si tak říkám, že napoprvé jsem se nudil, protože jsem nevěděl že přijde nějaké zásadní rozuzlení (navíc jsem ho neočekával). Napodruhé bych se asi nudil právě proto, že už to rozuzlení znám. [Dodatek: Dnes jsem někomu vyprávěl děj toho filmu, a zjistil jsem, že když to vyprávíte, tak to působí docela dobře. Je to podobné jako s Vesnicí od Shyamalana. Když ten příběh slyšíte, tak to vypadá mnohem zajímavěji než vlastní film.] (17.01.2006)

Úžasně strašidelný kousek pro náročnějšího diváka. Nádherně barevné, mysteriózní, hrůzunahánějící, brutální i jemný, prostě asijský způsob, jak ukázat světu, že nahnat člověku strach, jde i bez krvelačných příšer z vesmíru a potoků krve. Bohatě stačí rodinná tragédie, dvě dospívající sestřičky, podivná macecha, nechápající otec, mrtvá matka ve skříni, ptáčkové v kleci ... Nakonec je ale stejně všechno jinak než na začátku, a ukazuje se, že největší hrůzu prožívá člověk sám ve své vystrašené, okolím nepochopené mysli. (12.11.2006)