Janghwa, hongryeon

Hodně divný a plíživý snímek, který se ke konci zvrhne ve zběsilé tempo zmatených obrazů, ze kterých se až motá hlava a i když jsem se v nich dokonale ztratil, tak mi po skončení filmu zůstaly v hlavě a jejich různé kombinace a srovnávání mě zabavili ještě na dlouhou chvíli, ale stejně jsem k uspokojivému výsledku nedošel. Nevím jestli jen režisér nezvládl mozaikovitou strukturu, ale i tak vytvořil zajímavý hlavolam k rozlousknutí. A když už moc nefunguje děj, tak vše vynahradí podmanivá hudba, typicky asijské hororové rekvizity a velmi dusná atmosféra, která s ejen málokomu podaří tak skvěle vykreslit. (23.09.2008)

Je to dosť dobrý hororový thriller. Má celkom dobrý príbeh o dievčati, ktoré je práve prepustené z psychiatrickej liečebne domov, kde ju okrem milovanej sestry čaká aj macocha, ktorú nenávidí a otec, o ktorého už tiež nestojí, ale aj tak sa aspoň kvôli sestre snaží žiť doma čo najpokojnejšie, no začne sa jej zjavovať matka a postupne sa začne ukazovať, že nie všetko je skutočne tak, ako vyzerá. Spracovanie je na tom viac než dobre, toto nie je žiadny klasický jednoduchý priamočiary horor, kde všetko ide tak ako má, film má pomalšie tempo, za čo môže aj to, že sa prakticky celý odohráva na jednom mieste, ale to vôbec neprekáža, všetky postavy majú svoj potrebný priestor a dej je výborne premyslený a záverečná fáza sa už vyvinie dosť nečakaným smerom, ale nesnaží sa zbytočne šokovať, pôsobí to celkom prirodzene. Ale je tu dôležité premýšľať po celý čas, len čakanie na pointu tu divákovi určite nepomôže. Samotných hororových scén tu až tak moc nie je a ani sa nesnažia pôsobiť nejak zvlášť desivo, postavám pri nich nejde o život, ale sú dobre podané a svoje čaro určite majú, či už scéna v kuchyni alebo v posteli. A páči sa mi aj celková atmosféra. Herecké obsadenie je výborné, stojí hlavne na dievčenských postavách, perfektná Im Su-jeong, nesklame ani Mun Geun-Yeong, výborná Yeom Jeong-a ako macocha a o nikoho iného tu už moc nejde, otec je už skôr len do počtu. Réžia a technická stránka sú výborné, Kim Ji-un zvláda každý žáner prvotriedne a to vidno aj pri tejto rodinnej ducharine, film ma zaujímavú kameru, slušný vizuál, tu som maximálne spokojný. A tale of two sisters je originálny a inteligentný horor, pri ktorom skutočne treba premýšľať, takže kto má tento typ rád tu nemá čo stratiť. 78% (04.05.2012)

Nebylo to ve stylu třeba Ju-On, jak se mi zpočátku zdálo (tzn: vata, vata, vata, pak příjde něco velice strašidelného a pak zas vata, a tak dokola). Ne. Ono se totiž ukáže, že tam vlastně vata jakoby není, a hodně věcí dává nakonec i smysl. Ale čekat na to rozhřešení celé hodiny, mi přinášelo mírné utrpení. Děj nebyl jednoduše zdaleka tak výživný, aby omluvil tu dlouhou dobu která uplyne, než se ukáže pravý smysl celé story. A navíc mi tam chyběl strach, ta pravá "tichá hrůza" nad kterou se tu lidé tak rozplývají. Tiché to možná bylo, ale ta hrůza mi tam osobně dost scházela. A když už se zdálo, že konečně přichází, odešla tak rychle, že jsem se nestihl bát. Ale já jsem člověk, který se nudil i u většiny těch Kruhů apod, takže je nutno brát mě s rezervou. Tale Of Two Sisters se mi ale ve finále líbilo víc než japonské Kruhy. Jen si tak říkám, že napoprvé jsem se nudil, protože jsem nevěděl že přijde nějaké zásadní rozuzlení (navíc jsem ho neočekával). Napodruhé bych se asi nudil právě proto, že už to rozuzlení znám. [Dodatek: Dnes jsem někomu vyprávěl děj toho filmu, a zjistil jsem, že když to vyprávíte, tak to působí docela dobře. Je to podobné jako s Vesnicí od Shyamalana. Když ten příběh slyšíte, tak to vypadá mnohem zajímavěji než vlastní film.] (17.01.2006)

Úžasně strašidelný kousek pro náročnějšího diváka. Nádherně barevné, mysteriózní, hrůzunahánějící, brutální i jemný, prostě asijský způsob, jak ukázat světu, že nahnat člověku strach, jde i bez krvelačných příšer z vesmíru a potoků krve. Bohatě stačí rodinná tragédie, dvě dospívající sestřičky, podivná macecha, nechápající otec, mrtvá matka ve skříni, ptáčkové v kleci ... Nakonec je ale stejně všechno jinak než na začátku, a ukazuje se, že největší hrůzu prožívá člověk sám ve své vystrašené, okolím nepochopené mysli. (12.11.2006)

Jihokorejský hororový drama, který je, jak tomu často bejvá, opět o rodině. Opět o tom, že se v rodině něco stalo. Hudba, kamera, herecký výkony a velká dávka poezie. Zase plusy, který má většina jihokorejskejch filmů společnejch. Samotnej děj staví na pomalém odkrývání skutečnosti, ale dělá to tak, že nenudí. Otázka pro mě je, jestli výsledný vysvětlení děje dává dohromady uplně všechny otázky a detaily, protože podle mě tomu tak neni. Ale možná kdybych to viděl podruhý, tak bych to viděl jinak. (16.04.2010)