Proti zdi

Film situovaný do proslulé hamburgské čtvrti St. Pauli, kde žije (podle Fatiha Akina spíš přežívá) druhá či třetí generace tureckým imigrantů, jejichž tváře se již transformují do multi-kulturní podoby. Proč si režisér vybral právě toto místo a ne třeba Instambul, který přece jen - nejspíš jen jako svou vizitku - do filmu také vsunul, je celkem zřejmé: Němcům v Německu a Turkům v Turecku by se takový příběh mohl sotva přihodit. Spíš než soucítění s protagonisty, cítím ve filmu kritiku právě tohoto multi-kulti, který mísí kultury, ale nesbližuje je. Pozn. 1: Mám rád orientální hudbu, a rámcová písnička před Hagia Sofia, "Šuk sem, buch tam, námo je to fšechno jedno", nebyla od věci. Pozn. 2: Co jsme tedy v tomto filmu viděli: několik pokusů o sebevraždu, free fuck, nezřízené chlastání piva, rvačky, chlívek z bytu, drogy bez specifikace... a lásku, která tu může být jen přechodnou raritkou, jež se rychle vzepne a když odezní, a pak zůstává uvnitř jako zdroj agrese a sebedestrukce. Přitom sázím na to, že většině diváků se film líbí proto, že si mohou s uspokojením říct: "U nás doma to tak divoký není, je to sice rutina a nuda, ale přece jen díky bohu". (23.06.2018)

Neřekl bych, že tenhle film nějak hluboce rozebírá rozdíly mezi západním světem a muslimským tradicionalismem. Tenhle film je spíše syrovou (ale přesto pěknou) romancí plnou překážek a právě mentalita tradiční turecké rodiny, která je diametrálně odlišná od té naši je jednou a možná největší z nich. - Samotný film obsahuje velké množství docela krutých a emočně silných scén. I proto na něj budu dlouho vzpomínat. A právě ta emoční síla snímku je důvodem, proč hodnotím, tak jak hodnotím. 85% (22.07.2012)

Drsná, nemilosrdná a v podstate krutá "romantika", ktorá má od tej "románovej" romantiky poriadne ďaleko. Realistický pohľad na tému vzťahu dvoch nešťastných duší, ich každodenné boje a vízie v konfrontácii s vlastnými vnútornými démonmi zobrazil Akin veľmi presne a precítene. Tou hlavnou hybnou silou je vynikajúce ústredné duo, ktoré je maximálne autentické a presvedčivé. Film, ktorý stačí vidieť raz a zanechá pamäťovú stopu... (10.04.2012)

Nemecký film je v posledných rokoch veľmi silný a často mi prináša radosť a silné filmové zážitky. Radosť z kvality filmu si užije väčšina divákov, no neviem koľkým sadne pochmúrny príbeh o dvoch samovrahoch. Turkov je v Nemecku viac než by si sami Nemci priali a tento príbeh je čisto z tejto tureckej komunity. Atmosféra filmu je dosť silná a veľmi jej pomáha hudba od Depeche mode. Akokoľvek divne to znie, skladba I Feel you výrazným spôsobom vyzdvihla samovražednú scénu s úvodu filmu. Tá istá skladba zaznie ešte raz v druhej polovici filmu a zapadla rovnako dobre. Nemá cenu dej filmu podrobnejšie rozoberať, povedzme len, že dvaja samovrahovia k sebe hľadajú cestu...Kamarátka z Istanbulu mi veľmi pripomínala Salmu Hayek. Hlavný predstaviteľ Birol Unel pôsobí veľmi presvedčivo a sympaticky a podľa vizáže by som ho na Turka nikdy netipoval. Každopádne silná a trochu depresívna love story. 80%. (05.07.2015)

Tak s týmto filmom mám značný osobný problém. Je to o strete kultúr, ako píše jeden? Alebo o generačných problémoch tureckej menšiny v Nemecku, ako píše iný? Vyskytuje sa ten permanentne schlastaný a občas nadrogovaný povaľač v tureckej komunite výnimočne alebo často? A ako je na tom jeho fešná manželka s jej predstavami o užívaní si života? Budem po skončení filmu lepšie chápať etnické, náboženské, rodové a generačné napätie u nemeckých Turkov? Asi nie. Americkí imigranti počítali s tým, že sa stanú Američanmi. Európski imigranti asi očakávajú prispôsobenie sa Európanov. A Európania sa nestačia čudovať ako sa mení panoráma ich miest. Tie tri hviezdičky sú za profesionalitu tvorcov a aktérov. (01.09.2009)