Proti zdi

Film ma jednu vyraznou nevyhodu, tou je scenar. Uz od zacatku se pribehu ( tak jak je nam predlozen ) neda verit. Za vse mluvi zadost o ruku. Pokud se od ruznych nepravdepodobnych situaci a nelogicnosti odprostime a omluvime je, mame moznost videt film, ktery nenudi. Je velice dobre a dynamicky natoceny, vyborny soundtrack ( vcetne klipu z Istanbulu:-) ), zajimave prostredi. Souhlasim s ostatnimi uzivateli, ze tam bylo moc nasili, zcela zbytecne. Sibel Kekilli je v Proti zdi nadherna. (20.08.2009)

Tahle divoká romance po turecku budiž důkazem, že cesty lásky jsou nevyzpytatelné a neznají hranic. Inu, jak vidno, každý někdy potřebuje zachránit... Veskrze autentické herecké výkony Birola Ünela a Sibel Kekilli spolu s působivou hudbou tomu všemu dodávají ty správné grády. (85%) (04.03.2024)

Za normálních podmínek by scénář vystačil na celovečerní film, ale to by se režisér nesměl nihilisticky nimrat ve zbytečných detailech a musel by dát průchod příběhu. Možná se z toho dal sestříhat velmi solidní středometrážní film, protože poslední půlhodina byla fakt dobrá. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. (28.10.2015)

Neřekl bych, že tenhle film nějak hluboce rozebírá rozdíly mezi západním světem a muslimským tradicionalismem. Tenhle film je spíše syrovou (ale přesto pěknou) romancí plnou překážek a právě mentalita tradiční turecké rodiny, která je diametrálně odlišná od té naši je jednou a možná největší z nich. - Samotný film obsahuje velké množství docela krutých a emočně silných scén. I proto na něj budu dlouho vzpomínat. A právě ta emoční síla snímku je důvodem, proč hodnotím, tak jak hodnotím. 85% (22.07.2012)

Stačí jenom zběžná znalost kulturních poměrů muslimských zemí a každý divák si hned dá dohromady, o co vlastně mladá Sibel na začátku filmu tak bojuje a proč si k tomu dopomáhá atypickými prostředky. Následný dějový kolotoč, na kterém krom hlavního tahouna nerovnoměrného manželství, taky visí i značná část velmi dobře maskovaných výpovědních hodnot, se točí v decentně civilním tempu, v němž si režisér Faith Akin dělá dostatek prostoru pro to, aby divákovi vyložil vše co má na srdci. V potemnělé atmosféře (většina scén se odehraje v noci) se sice odehrají i příjemně romantické chvilky se špetkou humoru (přenášení nevěsty přes práh), které jsou však velmi rychle zatlačeny do pozadí zlověstnějšími scénami, které v konečném efektu varují před zastaralým lpěním na klasických rodinných hodnotách. Že se k tomu pije pivo, šňupou drogy a všechno to halí „milosrdná“ mlha cigaretového dýmu už je vedlejší. Herecké výkony táhnou film dopředu koňskou silou a vcelku odvázaně se pouštějí do všeho, sexem počínaje přes silnou dávku emocí cákající krví konče. Jediným kazem tak zůstane poněkud kýčovitě působící kapela hrající na břehu Marmanského moře. Ale k tomu už je možná třeba hlubšího náhledu do mysli muslima. (23.08.2005)