Proti zdi

Vynikající německý snímek "Proti zdi" reflektuje problematiku početné turecké menšiny žijící v Německu. Není ale ani tak o politicko-společenských problémech Turků a Němců jako spíš o mnohdy palčivějším problému, jakým jsou generační rozdíly. Tradiční a konzervativní turecká rodina není sto pochopit (a ani nemůže) postoje a názory dcery Sibel, která má sice turecký původ, ale přemýšlí jako Evropanka. Od tohoto základního konfliktu se potom odvíjí drama, které končí pro oba hlavní hrdiny tragicky. Velmi realistický závěr dává celému snímku jakýsi "druhý plán", protože již neplatí pro konkrétní hrdiny, ale je o nás všech : jistota rozumného a korektního vztahu nebo nejistá láska ? (01.05.2005)

Velice zajímavý a drsný příběh o Turcích žijících v Německu. Je vidět, že Fatih Akin si o svých krajanech nedělá moc velké iluze:-) Místy je opravdu velice kritický. Film ale měl podle mne pan režisér ukončit po scénce z německého vězení. Následný přesun příběhu do Turecka byl zbytečný, film protáhl a nenechal vyznít pointu, která byla velice působivá...Škoda. Nebýt části odehrávající se v Istanbulu, dal bych určitě 5 hvězdiček. (03.09.2005)

Drsná, nemilosrdná a v podstate krutá "romantika", ktorá má od tej "románovej" romantiky poriadne ďaleko. Realistický pohľad na tému vzťahu dvoch nešťastných duší, ich každodenné boje a vízie v konfrontácii s vlastnými vnútornými démonmi zobrazil Akin veľmi presne a precítene. Tou hlavnou hybnou silou je vynikajúce ústredné duo, ktoré je maximálne autentické a presvedčivé. Film, ktorý stačí vidieť raz a zanechá pamäťovú stopu... (10.04.2012)

Sakra, já vím, že život není lehkej, ale fakt to nejde skrze film vyjádřit i jinou cestou než takovou, po jejímž absolvování budete mít hlavu jako po víkendové pařbě? Musí hrdinové podobných filmů strašně trpět, abychom pochopili, že strašně trpí? Jsou ty maniakální hádky, podřezané žíly a rozbité obličeje nutné? A k čemu to celé je, když je výsledný efekt přesně opačný a film se tím divákovi odcizuje? __ Proti zdi mě i přes nespornou sílu zobrazovaných emocí nechalo zcela chladným. Přitom jsem se opravdu snažil pochopit chování hlavních hrdinů a i když jsem měl pocit, že mé psychické rozpoložení koresponduje s tím jejich (rezignované smíření), nefungovalo to. Možná to ani fungovat nemělo, ale k čemu by pak byl podobný film? Postavami Proti zdi jsou dva němečtí Turci a jestli bylo cílem režiséra sdělit světu, že život německých Turků stojí za starou belu a kvůli xenofobní společnosti nikdy nebude stát za nic jiného, záměr mu nevyšel. Cahit a Sibel jsou dva dobrovolní outsideři, jejichž sebedestrukční cesty životem se náhodou protnou a moc dobrého z toho nevzejde – jejich vinou. Občas jsem chápal, proč se chovají tak, jak se chovají, občas vůbec. Asi se pohybuji v jiném světě, kde někoho opravdu milovat neznamená šukat s ním. __ Fatih Akin jde ve všech ohledech až na dřeň, filmu nelze upřít syrovost, zčásti dosaženou naprostým rezignováním na vizuální poutavost. Prostředí, ve kterém se hrdinové pohybují je plné špíny, krve, zvratků – prostě bordel, který jakoby reflektoval bordel v jejich životech. Jak ale následně vyjde najevo, věci nic neznamenají, nemají žádný vliv na duševní stav věcí. S ošklivostí míst rezonuje krása Sibel Kekilli, výborné neherečky (přesněji pornoherečky), u které jsem skoro celou dobu alespoň přibližně tušil, co zrovna prožívá, proč její euforii náhle vystřídala naprostá beznaděj apod. __ Hlavním problém Proti zdi bude asi snaha obsáhnout v sobě příliš mnoho pravd. Cesta životem zkomplikovaná naší vlastní neschopností jej žít; turecké národní tradice a zvyky; touha po svobodě v opozici k lásce k rodině… a do toho komediální scény, u kterých jsem se nesmál, protože jsem byl připraven na film, při němž se smát nebudu. Teď už vůbec nevím, co si mám myslet. Sakra, ten život fakt není lehkej. 70% Zajímavé komentáře: pshimi, Paldini (19.04.2008)

Tlak života je někdy nesnesitelný, protože ho nesnesitelným dělají nejrůznější okolnosti a každý pak to dusno v sobě musí ventilovat jinak. Průšvih je, když to zamotá život i někomu jinému. Od začátku do konce bez jediného hluchého místa, vše uvěřitelné, žádný falešný sentiment, prostě tak, jak se to může kdykoliv odehrát. (26.08.2008)