Proti zdi

Dokonce i na můj vkus až moc tragický a depresivní, což je fakt co říct, jelikož se v depresivnosti vyloženě rochnim. I přes tento až moc depresivní fakt, se ve filmu najde věc, která je pro kvalitu filmu z mého úhlu pohledu daleko fatálnější (v tom negativnim slova smyslu), a to je prostě skutečnost, že jsem se za boha nedokázala soucítit s tou jejich "zamilovaností", se mnou to prostě nic neudělalo a ve finále mi bylo jedno, jestli to dopadne dobře, nebo ne. Což je prostě špatně. Škoda, takovéhle téma šlo uchopit daleko vkusněji, bez té zbytečné a přehnané depresivnosti, která ve mě vzbudila ledatak lhostejnost. (27.04.2011)

Tlak života je někdy nesnesitelný, protože ho nesnesitelným dělají nejrůznější okolnosti a každý pak to dusno v sobě musí ventilovat jinak. Průšvih je, když to zamotá život i někomu jinému. Od začátku do konce bez jediného hluchého místa, vše uvěřitelné, žádný falešný sentiment, prostě tak, jak se to může kdykoliv odehrát. (26.08.2008)

Řekla jsem si "Jej to je celkem drsné tenhle film." Jenže to bylo pořád nic, oproti tomu, co se dělo o pár minut později, a znovu a znovu... Pak jsem přestala počítat, kolikrát jsem si říkala, že drsnější to snad nebude, ale bylo...Graduje to teda hodně slušně celou dobu, a mě vždycky docházelo až u hudebních "meziher" jak moc. Mimochodem ty mezihry, nebo jak to nazvat jsou fajn, člení děj do pomyslných kapitol a daly mi trochu prostoru se zamyslet nad tím co se dělo...Mohlo by se to začlenit do víc filmů ;) Co se týče děje. Tak ano je originální, ano je zajímavý, ale že by mě nějak okouzlil to se říct nedá. Postavy jsou zahrané dobře, ale stejně jsem nebyla schopná jim občas rozumět, stejně tak jako pro mě naprosto nepochopitelným kulturním návykům, které, když se nad tím zamyslím, byly tou hlavní hnací sílou děje. Tím, bez čeho by se vlastně nedělo asi nic. Film je to určitě zajímavý. Asi mi jen úplně nesedlo téma a prostředí. Za mě to je nadprůměr, ale ne víc. (04.11.2015)

."Když nemůžeš změnit svět, změň ten svůj". Je mnoho druhů nespokojenosti: jedna se mění v beznaděj, a jiná se snaží, dosáhnout toho, co chce. A právě ta druhá nespokojenost spojila život odevzdaného alkoholika Cahila, jehož jediným smyslem života je hasit žízeň s nedočkavou muslimkou Sibel, která je natěšená na všudypřítomné rozkoše okolního světa, ale dusí ji rodina a tradice. Tak moc touží po volnosti a svobodě, že se ji rozhodne( trochu paradoxně) získat sňatkem s Turkem.....„Jestli chcete ukončit svůj život, udělejte to.Ale nemusíte kvůli tomu umírat. Ukončete tenhle život a žijte dál.“ Drsné, surové, krvavé, bezvýchodné, nepochopitelné. (13.08.2005)

Naprosto nečekaná a drtivá palba silných emocí, kterou jsem ani náhodou nečekala. Příběh Cahila a Sibel, dvou ztracených človíčků navíc ještě z odlišných kultur je nabitý živočišnou touhou, šíleností, syrovostí, smutkem, vášní, divokostí, zoufalstvím, beznadějí, depresí a v neposlední řadě láskou. Určitě je tam toho daleko víc, ale mnohé nelze ani slovy vyjádřit. Jestliže pro Sibel Kekilli byla role Sibel skutečně první, tak má můj velký obdiv a Birol Ünel rolí žil, věřila jsem mu absolutně všechno. Velmi intenzivní zážitek plný kontrastů, který vás hned na začátku čapne a nepustí až do konce .- "Jsou všichni, co milují a touží po milovaných, zbaveni rozumu jako já......?" (28.10.2012)