Historky hrůzy

3 filmové poviedky podľa klasika žánru Poea s Vincentom Priceom v hlavnej trojúlohe. Kostýmy, atmosféra a celkové výtvarno ctia ducha literárnej predlohy. Niekoľko špecifických žartíkov (hra s hlavou, opilecké hlasy a halucinácie, súťaž v degustácii, duch mŕtvej matky) navádza k rozpoznaniu režisérskeho rukopisu. Nadštandart nehrajúci sa na ohromné veľdielo, ktorý spoľahlivo pobaví a miestami príjemne mrazivo pošteklí. Ach a aby som nezabudol: Fortunato: "Pro lásku boží, Montresore !" Montresor: "Ano, pro lásku boží !" (04.10.2005)

Další exhumace Edgara Allana Poa patří k těm lepším, třebaže zpočátku to tak nevypadá. Je třeba přečkat první povídku. MORELLA je nebožka, která před čtvrt stoletím zemřela při porodu. Zpustlý vdovec Vincent Price rezignoval na život bez ní, zavřel se v nakresleném zámku a ze smrti manželky viní dceru. Ta přijíždí po 26 letech domů, vidí, že otci hráblo, naznačí, že odluka od něj neblaze poznamenala její vztah k mužům, párkrát si zařve a celá tato podezřele odbytá povídka, postavená na neobratném scénáři a hereckém ochotničení nešťastného typu "hrajeme ve škváru, ale aspoň ukážeme, jak bychom šli na Shakespeara", naštěstí skončí dřív, než člověka odradí od sledování dalších dvou. Ještěže tak. ČERNÁ KOČKA totiž reputaci filmu včas napraví. Vincent Price sice příliš neustál ani opačný extrém - šaškování, přesto je jako zhýčkaný degustátor vína přesvědčivější než v Morelle. Hlavním tahounem Černé kočky je ale Peter Lorre, zprvu bodrý opilec, který poslední zbytky rozumu před deliriem využije k překvapivě střízlivému jednání ve věci manželčiny nevěry. Škoda, že se film nezabývá zdůvodněním, proč Peter své krásné a zpočátku téměř svaté polovičce zahýbá s lahví, jinak nezbývá než povídku chválit. Jako jediná ze tří se nese v humorném duchu, ale nijak to neumenšuje zdařilou poeovskou atmosféru. PŘÍPAD MR. VALDEMARA naopak nesnese žertování - na smrt nemocný muž (opět Vincent Price) svolí stát se v hodině H pokusným králíkem pavědeckého experimentu svého hypnotizéra Basila Rathbonea. Dohoda zní tak, že bude uveden do hypnotického spánku těsně předtím, než vydechne naposled. Jak dlouho je možné udržet ho mezi životem a smrtí? A co tím vlastně hypnotizér sleduje? Po dvou povídkách, hloupé a vtipné, už jsem ani nedoufal, že třetí bude opravdu strašidelná. Ale ano, zapůsobila na mě, ačkoli po druhém zhlédnutí bych byl jistě rezervovanější. Kdybych film hodnotil na základě součtu kvality jednotlivých povídek (20%+80%+70%), vyděleného třemi, ta nejslabší a také nejkratší by výslednou hodnotu zbytečně poškodila. Celkově to tedy vidím na 70% (10.06.2010)

Rogerovi Cormanovi přicházím na chuť. Jeho zpracování E.A. Poea je opravdu skvostné. Jáma a kyvadlo či Zánik domu Usherů nemají v jeho zpracování téměř chybu a tyto tři povídky se také povedli. Prostřední The Black Cat je určitě na 5*, skvěle skloubená Poeova předloha s výborným herectvím a vizuálním zpracováním. Asi nejlepší zpracování známé povídky, jaké jsem viděl. Zbývající dvě už jsou trochu slabší, přesto dobré. (03.08.2009)

První povídka byla opravdu pěkně nudná, rozplizlá a nezajímavá, přestože Vincent Price je herec vskutku fascinující a neskutečně zábavný na sledování - vzezření, gesta, mluva. Dávám tak 50%, nebyl to ani horor, ani sranda, prostě takový prd. Druhá povídka taky nebyla horor, ale vtipná byla dost. Dávám 85%, Price+Lorre jsou skvěle fungující dvojka protikladů. Třetí povídka dobrá, hlavně díky Basilu Rathbonovi a jeho démonickému obličeji á la smrťáček. Dávám 70%, 5% za tu hromádku zelenýho slizu. (28.08.2011)

První povídka je slabá, dívka, která se po 26 letech vrací k svému otci. Ponurý zámek a Vincent Price, ale nic víc. *** To druhá povídka je jasně nejlepší. Peter Lorre zde hraje alkoholika, jemuž díky jedné ochutnávce vína začal chodit za manželkou Vincent Price. Lorre je zde skutečně kouzelný a exceluje. Jasných a neoddiskutovatelných ***** Poslední povídka je tak někde uprostřed. O muži, který se nechá zhypnotizovat "v okamžiku smrti". Solidní **** (20.08.2009)