Historky hrůzy

Vyhledávám spojení Cormana s Poem a tahle třídílná povídka zaujme neotřelým stylem z kterého čerpal i Tarantino. Dle mého gusta, byla první ponurá povídka Morella nejpovedenější. Price protentokrát v nezvykle odměřené roli vypitého a ztroskotaného vdovce v županu bloumajíc v spleti pavučin ve svém potemnělém zámku. ¨Dech kosmického větru se mi slévá v jediný zvuk a mořský příboj šeptá na věky - MORELLA.¨ Druhá povídka Černá kočka stojí na komikovi Lorreovi, který hraje morálně odpadlého pijuse a žebráckého znalce vína, jehož mladá pseudomanželka jéj podvede s ovíněným Pricem. Tragikomická pointa a hitchcockovské rozuzlení je obnaženo až v závěru. Třetí mysteriózní povídka má něco do sebe, ale je docela nudná a nezáživná. Celkový dojem tak činí hezkých 70%. (28.10.2011)

Nejsem Poeovec. Nezatracuji ho, uznávám jeho přínos žánru, ale zrovna dvakrát mě nebere a abych pravdu řekl, mnohé filmové adaptace mě baví mnohem více než jeho dílo samotné. A v případě tohohle filmu je to tak na půl. Výprava, masky, triky a samozřejmě Vincent Price jsou parádní. První povídka trošku vyšumí do prázdna, ve druhé povídce mi prostě nesedělo spojení Černého kocoura a Sudu vína amontiladského do jednoho příběhu. Třetí povídka z toho vychází nejlépe. Napínavá, atmosférická, horrorová. (09.11.2015)

Další exhumace Edgara Allana Poa patří k těm lepším, třebaže zpočátku to tak nevypadá. Je třeba přečkat první povídku. MORELLA je nebožka, která před čtvrt stoletím zemřela při porodu. Zpustlý vdovec Vincent Price rezignoval na život bez ní, zavřel se v nakresleném zámku a ze smrti manželky viní dceru. Ta přijíždí po 26 letech domů, vidí, že otci hráblo, naznačí, že odluka od něj neblaze poznamenala její vztah k mužům, párkrát si zařve a celá tato podezřele odbytá povídka, postavená na neobratném scénáři a hereckém ochotničení nešťastného typu "hrajeme ve škváru, ale aspoň ukážeme, jak bychom šli na Shakespeara", naštěstí skončí dřív, než člověka odradí od sledování dalších dvou. Ještěže tak. ČERNÁ KOČKA totiž reputaci filmu včas napraví. Vincent Price sice příliš neustál ani opačný extrém - šaškování, přesto je jako zhýčkaný degustátor vína přesvědčivější než v Morelle. Hlavním tahounem Černé kočky je ale Peter Lorre, zprvu bodrý opilec, který poslední zbytky rozumu před deliriem využije k překvapivě střízlivému jednání ve věci manželčiny nevěry. Škoda, že se film nezabývá zdůvodněním, proč Peter své krásné a zpočátku téměř svaté polovičce zahýbá s lahví, jinak nezbývá než povídku chválit. Jako jediná ze tří se nese v humorném duchu, ale nijak to neumenšuje zdařilou poeovskou atmosféru. PŘÍPAD MR. VALDEMARA naopak nesnese žertování - na smrt nemocný muž (opět Vincent Price) svolí stát se v hodině H pokusným králíkem pavědeckého experimentu svého hypnotizéra Basila Rathbonea. Dohoda zní tak, že bude uveden do hypnotického spánku těsně předtím, než vydechne naposled. Jak dlouho je možné udržet ho mezi životem a smrtí? A co tím vlastně hypnotizér sleduje? Po dvou povídkách, hloupé a vtipné, už jsem ani nedoufal, že třetí bude opravdu strašidelná. Ale ano, zapůsobila na mě, ačkoli po druhém zhlédnutí bych byl jistě rezervovanější. Kdybych film hodnotil na základě součtu kvality jednotlivých povídek (20%+80%+70%), vyděleného třemi, ta nejslabší a také nejkratší by výslednou hodnotu zbytečně poškodila. Celkově to tedy vidím na 70% (10.06.2010)

Narozdiel od väčšiny som sa najviac bavil pri prvej poviedke, ktorá je husto atmosferickou gotickou peckou so všetkým, čo k tomu patrí. Zvyšným poviedkam chýba atmosféra a tá druhá je trochu pridlhá. A Peter Lorre je otravný. Ako fanúšik poviedky o sude Amontillada som si v tej role predstavoval niekoho pekelnejšieho. (31.12.2015)

3 filmové poviedky podľa klasika žánru Poea s Vincentom Priceom v hlavnej trojúlohe. Kostýmy, atmosféra a celkové výtvarno ctia ducha literárnej predlohy. Niekoľko špecifických žartíkov (hra s hlavou, opilecké hlasy a halucinácie, súťaž v degustácii, duch mŕtvej matky) navádza k rozpoznaniu režisérskeho rukopisu. Nadštandart nehrajúci sa na ohromné veľdielo, ktorý spoľahlivo pobaví a miestami príjemne mrazivo pošteklí. Ach a aby som nezabudol: Fortunato: "Pro lásku boží, Montresore !" Montresor: "Ano, pro lásku boží !" (04.10.2005)