Epistemolog

Psal se rok 1997 a já pravidelně sledoval v TV pořad Power play a tam na vlastní oči zahlédl číslo 9 v jeho 70ti letech jak odehrál střídání v IHL za Detroit Vipers. Ta vzpomínka jak pan Loket přelézá přes mantinel do hry mne utkvěla dodnes. Film se kupodivu drží pravdy, ale žádné pamětihodné scény nemá. Dojemná je poslední rozlučková scéna, kdy byl použit záběr ze zápasu Hvězd z roku 1980, kdy ochozy aplaudují numeru 9. Fandům doporučuji detailnější a zajímavější knihu. Kniha dobře poslouží jako sonda do NHL pravěku fandům, kteří rádi srovnávají tehdy a dnes. Po dočtení knihy mohu s klidem tvrdit, že v těch dobách byli hráči fakt žoldáci. Chrániče, hokejky, podmínky i platy měli hráči bez přileb prostě horší. Tehdy se hrálo i více srdcem a hráči byli dlouho vděční za to, že dostávají plat za to, co je baví.Dozvěděl jsem se cenné informace, které mi pomohly uzavřít kruh tohodle pepka námořníka, který díky svým krátkým nohám měl níže těžiště a bylo tak těžké ho sundat. Jeho svalnaté ruce z tvrdé zednické práce mohly bez přehánění konkurovat kulturistovi Bobby Hullovi. Podivuhodná je i odolnost a dlouhověkost na vrcholové úrovni, když se dozvídate jaká a kolik zranění Howe měl. Dozvíte se proč fanoušci Detroitu házejí chobotnice na ledovou plochu a Pan Hokej Vás nechá nakouknout krom statistik i do osobních korespondencí s manželkou a jeho syny. Rovněž jsem netušil, že Gordon začínal jako brankář a naučil se hrát hokejkou jako levák i pravák, takže si jako jediný v době rovných čepelí prohazoval před brankářem strany, čímž rozhodil soupeře. Jeho krouživý styl bruslení se zdviženým a často smrtícím loktem šel rozpoznat už z dálky a mnoho hráčů s úsměvem ukazovalo jizvy a vzpomínalo na Gordieho sloní paměť, když došlo na oplácení. Vyprávět mohl třeba bitkař Lou Fontinato, který si vykoledoval jedno z nejstrašnějších bití v NHL o kterém se mluví snad více, než o Gordieho gólech. Když mrknete na fotky na netu, šlo fakt o demolici hlavy, kdy doslova jak cituje Gordie "...jeho nos pak nebyl tam, kde má být".Smutné, ale reálné fakty pravdivé skutečnosti jsou kapitoly, které vypráví o bezcitném trejdari Jacku Adamsovi, který Gordieho roky okrádal o peníze, nebo vedení rudých křídel s kterým se nemohl rozloučit v dobrém duchu. Je zde podrobně popsán konec kariéry a následný comeback do WHA, která byla opravdová hrozba pro NHL, ale pro Gorda splnění snu zahrát si se svými syny.Knihu jsem zhltnul za jednu neděli a měl pořád hlad!

Obchodník a vynálezce Victor Barbicane po skončení americké občanské války vynalezl nový zdroj energie nazvaný Power X. Plánuje ho použít k pohonu raket a aby ukázal jeho potenciál, plánuje poslat projektil na Měsíc. Na cestu se k němu připojí jeho asistent Ben Sharpe, Barbicanův úhlavní rival Stuyvesant Nicholl a jeho dcera Virginia. Nicholl věří, že Síla X jde proti vůli Boží a sabotuje projektil, aby se nemohli vrátit na Zemi. Události připraví napínavé finále, aby vznikl boj o rychlou opravu projektilu. Tak se dá popsat zajímavé dobrodružství z inkoustu Julese Verna avšak filmové zpracování vyvolává u mnohých hodnotících úšklebek jednonohého v soutěži v kopání do zadku. Mezi opatření, která tomuto filmu na poslední chvíli přinesla snížení nákladů, bylo totiž odstranění všech scén odehrávajících se na Měsíci. I tak si nemyslím, že snímek patří do brakových vod a pokud ano, tak plove důstojně. První polovina filmu je překvapivě blízká stejnojmennému románu. Jakmile projektil začne směřovat k Měsíci, zápletka se výrazně změní, jelikož studio bylo v té době už na mizině - zůstaly jen scény sabotáže kvůli úsporám nákladů. Nakonec byl tento film RKO vydán společností Warner Brothers kvůli bankrotu. Škoda, poněvadž Verne měl připravené pokračování.

Kdy se natočí dokument o těch hodných nedotknutelných, co to od těch zlých objednávají. Fakt, že je za mřížemi špička ledovce neřeší absolutně nic. Nic. Ba naopak.

Vymazlený úvod filmu. Týpek chvátá na koni a šup, jeho useknutá hlava končí v rákosu. Thajský herec Mitr Chaibancha v osmi letech začal s thajským boxem a nakonec vyhrál tři tituly. Po vysoké škole byl vycvičen jako pilot v That Air Force. Díky štěstí se dostal k filmu, avšak možná to nebylo štěstí, protože zemřel při natáčení následujícího filmu. V poslední den natáčení popadl provazový žebřík, když vrtulník vzlétnul výše, aniž by pilot věděl, že žebřík není dobře upevněn Chaibancha spadnul.

Tajvanský kung fu flick vyhraněný pouze pro fandy žánru. Od Sun Yanga jsem viděl většinu jeho tvorby a tento celuloid řadím k vyjímečně lepším. Zapomenutý paskvil vyniká neotřelým způsoben natočených soubojů a kaskadérských kousků v rozběsněné řece na voru, trmacení se s přivázanými rucemi ke kříži apod. Bojová choreografie s pohyblivou kamerou s nezmámými tvařemi poměrně ujde a místy je i nadprůměrná. Hlavní postava slusně kope a přípomíná roli z kultu Big Boss (1971).

Dle tradičních úborů může jít o konec 19.století, ale když se objeví humanoid v džínách, mikině s kapucí a golfovou čepicí těžko říct. Malomluvnou hadí ženu Kao ztvárnila neherečka Phoenix Chan, která předvádí neuvěřitelnou ohebnost, což je zjevně jediné plus filmu. Vynikl i vtipný moment, když se bezdůvodně objeví drunken master ne nepodobný Jackie Chanovi a dabér snímku dokonce podobu na Chana oznámí.

Zapomenutý tajvanský kung fu flick v podstatě ničím nevyniká. Za zmínku stojí, že se typický děj o pomstě odehrává v civilním prostředí a sestru zavražděněho China hraje krásná Fan Ling. Jde o podpisovou značku režiséra Sun Yanga, který do všech svých filmů obsazoval hezkou herečku. Pro fandy však zde nikdo známý nehraje a vyjímku snad tvoří hojně obsazovaný Mao Shan. Bojové umění taky nikdo neovládá a spíš jde o klasické poskakování a máchání rukama, které občas oživí trampolína. Snímek místy připomíná trhák Big Boss (1971) a i název Dcera mistra je zavadějící.

Kdyby mi někdo před lety tvrdil, že zpěvák Rotten ze Sex Pistols je syn Daviese, tak bych tomu i věřil. Je podivuhodné, že ten klučina se zajímavým obličejem a talentem si už nikdy ve filmu nezahral, byť pravda později se věnoval režii a produkci seriálů. Snimek je nejvěrohodnejsi adapci knihy a přesně takhle jsem si při čtení knihy představoval špinavé londýnské ulice, surové nesympaticke postavy a tíživou atmosféru. Tady není co vytknout.

Že by byla znásilněna vězněm to jsem si nevšiml. Dostala pár facek a to bylo všechno. Řeč se jí vrátila po šoku, když uviděla zabiteho otce. Nizkorozpoctovy film jako celek docela ujde. Blonďatá herečka Filiz Akin je koukatelna a na tom to stojí. Snímek však proslavila pametihodna scéna, kdy pomstychtiva Zeynep z bezprostřední blízky několika ranami vodkragluje zaporaka a ten ne a ne zemřít. Balancuje dokola, haze sebou na zeď, na postel. Tuto zpomalenou scénu doprovází urputny řev připomínající podsvince topici se až po uši ve vlastních chcankach a srackach. Tento dabing je však v USA verzi. V turecké verzi v této scéně hraje solidní funk hudba.

Liúv scénář z počátku staví na faktech z jeho reálného života. Narození na Hawaii, jeho otec vědec NASA, tvrdý dril taekwon-do u svého strýce Zena, dle kterého pojmenoval svůj bojový styl Zen Kwon do, otevření bojové školy i tituly v mistrovství v Karate. Tím však veškerá logická posloupnost v ději končí. Liu je nucen vysvobodit otce, který byl unesen do Paříže, kde dle flešbeků Liu prožil milostný románek a vzniklo snad i dítě, které se mu sentimentálně zjevuje. Otec ani dítě se nakonec ve filmu neobjeví, většina scén jak už bývá zvykem nedává smysl a jde o koláž náhodných a úsměvných střetů s bojovníky. Co se týče bojových umělců v obsazení, tak taková bída to zas není. Je zde pár zvučných jmen z oboru jako Alan Chui, Tino Wong, nebo Jackie Chanův oblíbenec Peng Kang. V roli Smithe s USA trikotem, který 3x napadne Lia se objevil karate přeborník Dan Schwarz, který byl přítelem Lia a zahrál si v několika jeho filmech. Další hlavní záporák byl Roger Paschy vietnamsko-francouzsky míšenec, který podal slušný výkon. Menší účast má i legendární akrobat Meng Yuen Man, ale nic extra nepředvedl.