Ligeina hrobka

Ačkoli je obecně Ligeina hrobka považována za slabší z Cormanových adaptací Poea, dle mého patří k nejlepším. Osobitá poetika série je tu nejen po vizuální stránce vypiplaná do nejmenšího detailu, stejně jako tajuplná atmosféra romantického horroru, geniální Vincent Price svým uhrančivým hlasem hypnotizuje diváka stejně jako svou Rovenu, kamera klouže ponurým sídlem plným chodeb, pavučin, podivných soch a artefaktů. To vše tvoří základ dalšího tajuplného a znepokojivého příběhu o smrti, tentokrát ve vyprávění o ženě, jejíž vůle odmítla zemřít. Postupně odhalované tajemství trpícího Verdona, znepokojivá skutečnost mísící se s halucinacemi a stále silnějším tušením, že Ligeia není tak úplně po smrti. Nebo to bylo jen Verdonovo šílenství, které za všemi děsivými okamžiky stálo? (31.05.2011)

Tak tohle mě teda moc nedostalo i když mělo. Kombinace Price a Corman je zárukou kvality ale tohle mě trochu minulo. Je sice pravda že jsem čekal hodně protože Cormanovu Jámu a kyvadlo a Zánik domu Usherů považuji za nejlepší horory, tak jsem neměl ani důvod očekávat od tohohle méně. Nakonec ale jediné co se mi líbilo byla atmosféra která je opět vynikající. Ale celkově je film až přehnaně upovídaný a takový divný. Když se tu objevý Price je to zajímavý jeho herectví je neobyčejné ale tenhle film sám o sobě je takový ne moc zajímavý. (31.03.2013)

údajně nejzdařilejší poeova povídka přenesená na filmové plátno mě nechytla tolik, jak jsem očekával... pokud bych měl někomu doporučit horor ze 60. let, volil bych raději Psycho, Spalovače nebo NOM, tohle za nějaký hororový milník označit nemůžu... 50% [Festival Nad Řekou, 2009] (10.08.2009)

Kulisy a atmosféra byly lepší, než příběh sám. Za celou dobu se mi nepodařilo úplně pochopit, co je vlastně ta Lingeina hrobka, jestli ta mramorová záležitost na hřbitově, nebo ten dům voskových figurín, který vybudoval její vdovec. Jak mám černé kočky ráda, tak tohle hnusné, neustále kvílející, agresivní a otravné zvíře mě, podle záměru režiséra, neskutečně sr.... iritovalo. Hon na lišku ze začátku filmu mi příjemně nostalgicky připomněl Fantomase kontra Scotland Yard. S filmovými liškami na honu to je evidentně vždycky poněkud zapeklité. (25.07.2013)

Famózne exteriéry (snímané za jasného dňa,bez hmly!), báječné interiéry (mojím favoritom sú morbídne sochy v románskom štýle). Z literárnej predlohy zostala len kostra, dokonca mám pocit, že tu ide o kostru viacerých Poeových poviedok. Výsledný film je sledom košatej romantickej imaginácie (napr. atmosférické intermezzo pri Stonehenge, alebo - ak chcete - blbé pseudofilozofovanie pri Stonehenge) a ako celok pôsobí dojmom skutočne originálnej (napriek tradičným rekvizitám) filmovej adaptácie. (16.11.2010)