Otevři oči

Nutno říct, že z Amenábarových filmů se mi Otevři oči líbilo nejméně. Ne snad, že by to byl špatný nebo špatně natočený film, to v žádném případě, navíc španělské filmy mám rád, ale nevtáhlo mě to natolik, abych citově a s napětím prožíval zvraty v Césarově životě. Snad proto, že jde o takový ten typ namachrovaného hezounského zmrdíka, který nemůžu vystát, mi bylo celkem putna, co se s ním děje, resp. jsem mu jeho osudové strázně docela přál. Pointu jsem neznal, ale celkem bylo zřejmé, kam celý film směřuje (přičemž lze opět podotnout, že na Matrixu opravdu není nic originálního). Je to dobrý film, ale za srdce mě nevzal. (16.11.2008)

Originál podle kterého natočil Cameron Crowe své Vanilkové nebe, kam po bok Penélope Cruz nechal pobíhat Toma Cruise. V tomto případě se jedná o méně komerční ale zároveň originálnější záležitost. Na druhou stranu americká verze měla výborný soundtrack a sympatičtější herecké obsazení. Pro mě se jedná o kvalitativně totožné kousky. (26.08.2012)

Před lety viděný remake tohoto snímku jsem ohodnotila stejnou známkou, chyba je, že si pro porovnání už příliš nevybavuju drobné odlišnosti. Amenábarově verzi určitě chybí hollywoodská uhlazenost a líbivost, což je rozhodně plus, u Crowa bodovalo lepší obsazení zhrzené milenky Julie. Nicméně, příjemně zamotanou hlavu jsem měla v obou případech, zde bych ještě přidala pomyslný bod navíc za téměř psychedelický zážitek z noční diskotéky, který naprosto vyjadřoval duševní stav zoufalého Césara. (21.02.2009)

V podstate to isté čo americký remake, ktorý som videl bohužial skor, takže je mi teraz ťažko objektívne tento film zhodnotiť. Prekombinovaný, za vlasy pritiahnutý scenár zachraňuje skvelá atmosféra a pocit, že na konci sa NIEČO stane. Ono sa to stane a je to celkom originálne, zároveň ale vyjde na povrch absurdnosť zápletky. Je tu niekolko velmi pekne natočených scén, napr. scéna v parku. Zaujímavé, že na rovnako posobivú atmosféru potrebovali v Hollywoode niekolkokrát vyšší rozpočet. (07.07.2007)

Vanilkové nebe je dobrý jenom pro lidi, kteří nikdy neslyšeli o Otevři oči, aneb konzouš opět zaplesá. Už jsem to myslím někdy a dvakrát říkal, že? Nemám rád remaky. Nemám a nemám a nemám. Dva filmy, jedna pointa, podobné vtípky, podobný vypravěčský způsob. Tím víc nemám rád remaky filmů, kde se jedná o pointu především, protože nic jiného Vanilkové nebe nedrží nad vodou. Přehnaně přeplácaná hudba (vlastně spíš jen písničky různých známých skupin, dle mě nepříliš dobré) vyřvávající ve velikášském orgazmu a nepříliš přesvědčiví herci (pouze známí a drazí, to je všechno). Hloupé manýry amerikánských filmů (ta trapná sexuální realita Spolykala jsem tvý semeno, to přece něco znamená...? Vyšukala jsem ti mozek z hlavy...). Víc peněz a jasnější (čti většímu konzoušskýmu publiku přístupnější, vysvětlenější, neotevřený, absolutně polopatě vysvětlený) závěr, kde v Otevři oči si ho člověk mohl vysvětlit nejedním způsobem. Nebyl to jen konec snu, ale i možné pokračování. Herci ve Vanilla Sky přehrávají a to včetně Penelope Cruz, která si svou Sofii zahrála i v Otevři oči o čtyři roky dřív. A i když jsou to jen čtyři roky, její kreace v OO se naprosto nedá srovnat s tamním patvarem, spíš jen karikaturou sebe sama. Eduardo Noriega jako hlavní smutný i krutý hrdina na celé čáře poráží nejpřeplácenějšího orgána Hollywoodu Toma Cruise. Otevři oči se může pochlubit příjemnou hudbou, třeskutě ryčnou atmosférou obav a nejistoty, neokoukanými a kvalitními herci (stará škola v čele s Gérardem Barray), kterým prostě americké protějšky nesahají ani po prach na podrážkách. Zatímco Cameron Diaz hraje skutečně jenom "šuknu", jak jí tam hezky nadávají, Najwa Nimri je bláznivě a hluboce zamilovaná zničená holka, která ten sex nabízí, protože neví jak jinak si toho chlapa udržet. Nehledě už na to, že Crowe jako režisér naprosto zklamal. Okopírovat úplně celý scénář (s několika malými doameričtěními jako že otec napsal knihu "Jak si udržet království atp.), dokonce i některé záběry doslova do detailu, to je možné možná u neznámého snímku, neříkám etické, ale rozhodně hloupé. Dokonce i dialogy jsou téměř stejné, kromě občasných rozdílů způsobených překladem nebo větší sexuální (až skoro vulgární) otevřeností. Jen se ukazuje, kdo je lepší režisér a vyhrává Amenábar. A protože se jedná o dva téměř totožné snímky, je i komentář téměř totožný k oběma. (13.08.2007)