Městečko

Už svojou prvotinou naznačil Ceylan, že jeho tvorba bude meditatívna, úvahová, vizuálne krásna a odžitá, aby sa najviac príblížila pravdivosti našich vlastných myšlienok a zrkadlila naše vlastne snaženie a osudy. Je to veľmi jednoduchý film. Rodinka sa rozpráva, spomienky vystupujú do popredia, rovnako aj alegorické detaily na dravo plynúci čas - pierko, mraky. Na konci zostane veľmi pozitívny a mentálne obohacujúci pocit. Jeden z tých malých veľkých filmov, ktorý sa nesnaží hrať na veľké umenie, pritom ním vo svojej podstate je. Takéto artovky môžem, pretože vypovedajú o súčasnom človeku a jeho osude viac ako tie pseudointelektuálne sračky, pri ktorých musíte byť neustále v pozore, čo daný obraz znamená. Pohladilo ma to na duši a neviem sa dočkať ďalšieho príbehu. (27.10.2014)

Film je o tom, že ked' raz nezdvhihnete plachty, zostanete trčať v prdelákove do konca života! Ale mne by sa páčilo bývať v chatrči a žiť len z toho, čo si vypestujem, sedieť pri ohníku a nemyslieť na to, že si musím nastaviť budík a ísť ráno na tú nepríjemnú jedenásťhodinovú šichtu! Ale nebavilo by ma sa tam pchať s rodičmi, prarodičmi a deckami asi (v tej chalupe). V každom prípade je to pekne depkový film. (08.06.2012)

Filmový drahokam... Opět vybroušený diamant ve své ryzí kráse! Ceylan zde znovu točí film podle rad svého “otce” Tarkovského a daří se mu výtečně. Vše do sebe zapadá nádherným způsobem duchovního klidu - spirituální očisty! Ano, jeho kamera je jak ze starých sovětských filmových dokumentů života na vesnici, avšak zde sublimovaných do nejvyššího bodu umění filmu i fotografie. Podle dokumentu o filmu zde Ceylan použil barevný kinofilm, který poté upravil v laboratoři na černobílý skvost... Téma vesnického učitele, jenž sní o novém životě někde jinde se objevuje v dalším jeho novém filmu Kuru Otlar Üstüne (About Dry Grasses). Jediná jistota na tomto světě je naše smrt - konec života i filmu - ruka dívčiny v proudu řeky života! (06.06.2023)

Od Nuriho jsem viděla například Tenkrát v Anatolii a ani v tomhle jeho o čtrnáct let starším filmu nezapřel svůj rukopis. Je to silně bezútěšný a depresivní film, který stavěl hlavně na všeříkajících záběrech kamery. Nebylo zapotřebí moc mluvit, proto mě možná ta střední část moc nezaujala a připadala hluchá. Po celou dobu jsem asi nejvíc byla zvědavá na osud jednoho tvorečka a nedočkala jsem se. V případě Kasaby bych vzala nohy na ramena a mazala pryč co nejrychleji. Strašný život v strašných podmínkách. Nicméně momenty s pírkem nebo pohled na padající kapky z mokrých ponožek na horká kamna a mnoho jiných záběrů byly nezapomenutelné. (07.07.2015)

Skvostný začátek, odkoukaný od života - vzbuzuje zdání hraného dokumentu o lidech, zvířatech a přírodě, kde voní senzitivní i nelítostné dětství, na který navazuje tíživá melancholie dospělých, která předchozí drsnou poetiku spolehlivě zadupává... Překrásná kamera a naddimenzovaný zvukový doprovod nám má připomenout ztracenou schopnost vnímání, která se vzdálila společně s dětstvím, aby se s menší intenzitou vrátila ve stáří - doba mezi nimi patří osobnostnímu rozvoji a existenčnímu stresu - proto se neumíme nastavit vánku a zaposlouchat se... třeba do ticha. (12.08.2014)