Jdi, žij a někým se staň

Tak tohle je za plnou pálku a nebudu o tom vůbec polemizovat. Třikrát sláva, poněvadž dokonalé a harmonické spojení etnického, náboženského a rodinného konfliktu je tak dokonalé, že to předčilo mé hluboko zakořeněné očekávání. Nedupe a nechce, abyste koneckonců stáli přímo na něčí straně, ani nemusíte plakat, i přes to, že dojemné to je někdy až hanba. Cože si to tedy žádá? Jen se posaďte, přemýšlejte a zkuste si představit, jakou částí našeho života se táhne potřeba někam patřit a jak moc nás trápí, když nám schází ten nejvíc kompatibilní vzorek, jímž je nukleární rodina. Až dojdete k pocitu, ke kterému jsem také došla, možná uvidíte, že vždycky je možné být v zemi, kde se cítíte doma, cizincem. Další bod, ve kterém frustrace může nabývat na své míře. No a v neposlední řadě, když se v nás někdo zklame, je prostě pravdou, že nás to leckdy může mrzet víc, než jeho samotného. Tak, to mě teda stálo hodně úsilí, ale, směle do toho, zajisté si tento počin najde mraky svých interpretů. A možná, že to je očekávaným cílem. (23.03.2011)

Velmi silný film - zažít podobný kulturní šok není nikdy snadné, natožpak pro devítileté dítě. Film dokonale ilustruje problematiku kosmopolitního Izraele, kde se střetávají odlišná náboženství, kultury, mentalita i rasy. Ještě teď mi rezonuje v hlavě množství myšlenek, které přináší. BTW výborný byl dětský představitel Šloma. (30.05.2008)

Film je zajímavý v mnoha ohledech. Nejvíce mne asi fascinoval pohled do izraelské společnosti – nic jsem nevěděla o "Operaci Mojžíš", o velkých sporech uvnitř státu, o netoleranci ortodoxních Židů. Komentování situace v utečeneckých táborech je nad mé síly. Vlastně mi celkově chybí slova, ten film je tak krásný, ústřední příběh tak dojemný - kolik toho může jedna drobná lidská dušička vydržet. Jenom to nepokazit žvaněním. Ach ten "Hořký měsíc". (27.11.2009)

SIlný a zároveň pro mě i poučný film, o tajném stěhování Falašů (etiopských židů) ze Súdánu do Izraele jsem (zahanbeně přiznávám) nevěděla a tak si ráda nějaké ty mezery ve vzdělávání doplním skrze film. Jdi, žij a někým se staň - tahle věta odstartuje příběh devítiletého etiopského chlapce, který od této chvíle musí zapírat svůj pravý původ a předstírat, že je žid, aby se dostal do země zaslíbené. Dokud byl "Šlomo" dítětem, děj mě doslova přilepil k obrazovce, všechno je ukázáno velice auntenticky a realisticky, žádné tlačení na pilu, divák si jednoduše udělá názor sám. Není to žádný prázdný film, naopak je to velice hluboký příběh. Při scéně s odtékající vodou se snad každý musel zastydět za to, jak plácá vodou při sprchování, nebo mytí nádobí.:-) Jenomže jakmile se snímek přehoupne do druhé poloviny - tedy do jeho cesty k dospělosti, není to tak zajímavé, dokonce bych si půlku filmu dovolila nazvat překombinovanou, unáhlenou, jednoduše podivnou. Dokud se Šlomo adaptoval v novém prostředí, mělo to spád, kluka mi bylo líto. V dospělosti ho vystřídali dva nesympatičtí a nevýrazní představitelé a jednoduše mě to chvílemi dost nudilo. Navíc ten konec..to mělo být co?! .Je to opravdu škoda, protože první hodina a půl je opravdu skvostná. Achjo. (17.03.2013)

Po zhliadnutí tohto filmu som sa nadobro vzdal svojho zlozvyku, ktorým je fakt, že som si nedokázal umyť zuby bez toho, aby som mal pustenú vodu - a to s dobre silným prúdom. Nechcem tu rozdávať žiadne posolstvá a už vôbec sa neplánujem hrať na "očisťujúceho" misionára, ale fakt ma tento príbeh dostal a opäť raz donútil k zamysleniu. Veľmi smutný a nezávideniahodný osud hlavného hrdinu ma spočiatku dokonale ubíjal, no neskôr som sa aj ja vzchopil a fandil mu. 140 minút aj vďaka bezchybnej práci ľudí - od režiséra, cez hercov až po posledného člena štábu, ušlo ako voda. Pôvodné plné hodnotenie som však nakoniec stiahol, možno kvôli tak trochu urýchlenému a z časti aj "spackanému" záveru, ktorý ma uspokojil v porovnaní s predchádzajúcim dejom len na pár percent. (16.06.2008)