Jdi, žij a někým se staň

Zaujímavý film, ktorý vznikol na pozadí operácie Mojžiš, na základe ktorej bolo v roku 1984 zachránených zhruba 8 tisíc etiópskych Židov a boli presídlení do Izraela. Príbeh je už sám o sebe silný a emocionálne vypätý. Putujeme spolu so Shlomom, ktorý sa z utečeneckého tábora dostane medzi tých šťastnejších a ocitne sa v novej rodine, kde ho s láskou príjmu. Nasleduje náročná aklimatizácia a pochopenie "nového sveta", v ktorom postupne dospieva a zažije množstvo komplikácií. Príbeh je o to zaujímavejší, že Shlomo nie je žid, ale kresťan, takže po celý čas tŕpne, či sa jeho tajomstvo neprezradí. Prierez Shlomovým životom napokon vrcholí v srdcervúcom závere. Skvelý film, ktorý rozhodne stojí za to vidieť. 4* (19.06.2023)

Velmi silný film - zažít podobný kulturní šok není nikdy snadné, natožpak pro devítileté dítě. Film dokonale ilustruje problematiku kosmopolitního Izraele, kde se střetávají odlišná náboženství, kultury, mentalita i rasy. Ještě teď mi rezonuje v hlavě množství myšlenek, které přináší. BTW výborný byl dětský představitel Šloma. (30.05.2008)

SIlný a zároveň pro mě i poučný film, o tajném stěhování Falašů (etiopských židů) ze Súdánu do Izraele jsem (zahanbeně přiznávám) nevěděla a tak si ráda nějaké ty mezery ve vzdělávání doplním skrze film. Jdi, žij a někým se staň - tahle věta odstartuje příběh devítiletého etiopského chlapce, který od této chvíle musí zapírat svůj pravý původ a předstírat, že je žid, aby se dostal do země zaslíbené. Dokud byl "Šlomo" dítětem, děj mě doslova přilepil k obrazovce, všechno je ukázáno velice auntenticky a realisticky, žádné tlačení na pilu, divák si jednoduše udělá názor sám. Není to žádný prázdný film, naopak je to velice hluboký příběh. Při scéně s odtékající vodou se snad každý musel zastydět za to, jak plácá vodou při sprchování, nebo mytí nádobí.:-) Jenomže jakmile se snímek přehoupne do druhé poloviny - tedy do jeho cesty k dospělosti, není to tak zajímavé, dokonce bych si půlku filmu dovolila nazvat překombinovanou, unáhlenou, jednoduše podivnou. Dokud se Šlomo adaptoval v novém prostředí, mělo to spád, kluka mi bylo líto. V dospělosti ho vystřídali dva nesympatičtí a nevýrazní představitelé a jednoduše mě to chvílemi dost nudilo. Navíc ten konec..to mělo být co?! .Je to opravdu škoda, protože první hodina a půl je opravdu skvostná. Achjo. (17.03.2013)

Určitě stojí za vidění... a přece mi něco překáželo a nevím přesně co. Snad toto: Při sledování tohoto humanistického filmu o hledání vlastní identity jsem si vzpomněl na rozhlasové reportáže na RFI nebo na BBC World Service. Tu i tam se o otázkách náboženských, etnických a národnostních pojednává s důrazem na jednotu a toleranci, na překonání rozdílů objetím. Odpovědí na hledání pravdy je podle tohoto vzorce shovívavý relativismus. Jistě, tenhle extrém je o poznání přijatelnější než jeho opak v podobě rasismu, nacionalismu a náboženského fanatismu, ale pořád je to extrém - takový měkký, medúzovitý ve srovnání s nepoddajnou krabovitostí toho druhého. Usmívá se jako Barack Obama, v ruce třímá transparent s nápisem "Yes, we can" a za uchem má uvadlou květinu z roku 1968. To je však jen velmi soukromý dojem. Jinak to bylo to dobře zahrané i natočené, byť trochu předvídatelné. (25.07.2009)

Po zhliadnutí tohto filmu som sa nadobro vzdal svojho zlozvyku, ktorým je fakt, že som si nedokázal umyť zuby bez toho, aby som mal pustenú vodu - a to s dobre silným prúdom. Nechcem tu rozdávať žiadne posolstvá a už vôbec sa neplánujem hrať na "očisťujúceho" misionára, ale fakt ma tento príbeh dostal a opäť raz donútil k zamysleniu. Veľmi smutný a nezávideniahodný osud hlavného hrdinu ma spočiatku dokonale ubíjal, no neskôr som sa aj ja vzchopil a fandil mu. 140 minút aj vďaka bezchybnej práci ľudí - od režiséra, cez hercov až po posledného člena štábu, ušlo ako voda. Pôvodné plné hodnotenie som však nakoniec stiahol, možno kvôli tak trochu urýchlenému a z časti aj "spackanému" záveru, ktorý ma uspokojil v porovnaní s predchádzajúcim dejom len na pár percent. (16.06.2008)