Jdi, žij a někým se staň

Jednoho dne se probudím a budu celý bílý. Shlomo to měl v životě těžké. Vyrůstal v otřesných podmínkách, celá rodina až na matku mu zemřela a ta ho v devíti letech poslala do úplně cizí země, ve které nemají rádi černochy a vyznávají jinou víru. Přiznání svého vyznání ale bylo přese všechno utrpení asi tím nejtěžším. Náboženské spory a rasizmus jsou zdá se úplně všude. Jdi, žij a někým se staň je nádherný a citlivě natočený film, který si budu určitě ještě dlouho pamatovat. Já nejsem žid. (30.05.2008)

Film nesúci v sebe peknú myšlienku a spočiatku aj zaujímavý dej. Zaujímavejšie ako samotná mladá hlavná postava bol taký exkurz do života bežnej izraelskej rodiny, s jej plusmi i mínusmi - harmonické spoločenstvo vs. vojna visiaca nad hlavami rodiny a formujúca ich pohľady na postavenie v spoločnosti. Keby všetci utiekli (z Izraela), kto by hlasoval za mier? Happyendový záver ako do filmu ani nepasoval. Skrátiť zbytočne veľkú stopáž o 3/4 hodinu by prospelo. (23.10.2017)

Určitě stojí za vidění... a přece mi něco překáželo a nevím přesně co. Snad toto: Při sledování tohoto humanistického filmu o hledání vlastní identity jsem si vzpomněl na rozhlasové reportáže na RFI nebo na BBC World Service. Tu i tam se o otázkách náboženských, etnických a národnostních pojednává s důrazem na jednotu a toleranci, na překonání rozdílů objetím. Odpovědí na hledání pravdy je podle tohoto vzorce shovívavý relativismus. Jistě, tenhle extrém je o poznání přijatelnější než jeho opak v podobě rasismu, nacionalismu a náboženského fanatismu, ale pořád je to extrém - takový měkký, medúzovitý ve srovnání s nepoddajnou krabovitostí toho druhého. Usmívá se jako Barack Obama, v ruce třímá transparent s nápisem "Yes, we can" a za uchem má uvadlou květinu z roku 1968. To je však jen velmi soukromý dojem. Jinak to bylo to dobře zahrané i natočené, byť trochu předvídatelné. (25.07.2009)

Váhal jsem mezi 4 a 5*, nakonec film zřejmě trochu nadhodnocuji a dávám 5*. Čistě proto, protože 4 mi připadaly být málo. Sympatické také je, že přestože film ukazuje jednu z nejoslavovanějších kapitol moderní izraelské historie, je vůči této historii docela kritický. ■ Mezi mé nejoblíbenější scény z filmu patří ta na policejní stanici (dodatečně mi dochází, že obsahuje jemný odkaz na fakt, že režisér tohoto izraelsko-francouzsko-italsko-belgickeho filmu je Rumun). ■ A líbí se mi otázka do náboženské diskuse: Jakou barvu kůže měl Adam? ■ Psáno s odstupem mnoha měsíců: Mých 5* nebylo nadhodnocených. Jeden z filmů, které mohu vidět znova a znova. (10.04.2010)

Prvni polovina filmu, ktera poukazuje na integraci Slomy do nove spolecnosti je vynikajici. Izraelske realie a zpusob zacleneni Falasu vypadaji realne a nestranne, za to urcite palec nahoru. Jak hlavni postava starne, jakoby tvurci nevedeli co s nim... Nicemu ani nepomohl zvlastni vztah se Sarou a zaver byl jasny jiz na zacatku filmu. Atmosfera je ale dobra, herci taky dobri a film ma namet, ktery me zajima. Kladne hodnotim i hudbu. (31.10.2014)