Režie:
Bob RafelsonKamera:
Michel HugoHrají:
Micky Dolenz, Davy Jones, Michael Nesmith, Peter Tork, Annette Funicello, Vito Scotti, Teri Garr, Victor Mature, Bob Rafelson, Dennis Hopper, Frank Zappa (více)Obsahy(1)
Snímek je sledem psychedelických až surrealistických epizod a hudebních čísel, jež si dělají legraci téměř ze všeho. Snímek, spjatý s dobou svého vzniku nejen hudebně ale i výtvarně, se při svém poměrně nešťastně načasovaném uvedení do kin nesetkal s větším ohlasem (měl premiéru dva měsíce po zrušení seriálu The Monkees), ale dnes je zajímavým dobovým artefaktem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Séria surreálne pospájaných scénok, počas ktorých sa členovia skupiny Monkees ocitajú v rôznych prostrediach. Uletenosť na spôsob amatérskejšieho Monty Pythonu (opakovaním prostredí, návratom k zobrazeným motívom, postavám, nezmyselným humorom). Zopár scénok pobavilo - automat Coca-coly na púšti; lupiny v hlave, obsah vysávača, vzdanie sa američanovi, no množstvo rozpačitých chvíľ s absenciou čohokoľvek zaujímavého prevažovalo. ()
Očekával jsem něco jako The Rutles, komedii o kapele se spoustou dobré muziky. Tenhle scénář ale musel psát někdo totálně sjetý - jednotlivé střihy spolu vůbec nesouvisí a o alespoň náznacích příběhu si můžete nechat akorát tak zdát. Nic vtipného jsem také nezaznamenal. Jediné, co si nezaslouží úplné odsouzení, je hudba; pár písní se povedlo. Film by se mi možná líbil, kdybych se předtím pořádně zhulil nebo natripoval. ()
Snímek notně poplatný dobové módní psychedelii, takže barevný a obrazově často luzný, leč vnitřně nesoudržný, spíše jakési přelévání motivů plné hříček a zřejmě i snahy o výpověď o stavu světa. Je možné, že se v tom našinec motá více i z neznalosti dobových reálií. Několik zábavných absurdností připomínajících poetiku Monthy Pythons, a hlavně několik okouzlujících hudebních klipů (zvláště ten s těmi vířícími harémovými tanečnicemi). ()
Občas mě ČT dokáže velmi překvapit a snímek tohoto ražení bych opravdu nečekal.. no... o čem to vlastně je?? říct o ničem by byla asi urážka filmu... inspirace Beatles-komediemi je zde očividná a vzhledem k typu hudby i ušislyšná... hudba je ale to co drží snímek nad vodou.. pokud máte rádi pop 60ých let, tak budete spokojeni (ovšem deska Head je už z období, kdy byla sláva Monkees na ústupu).. obzvlášt Propoise Song mezi nimi vyniká.... pokud máte rádi psychedelicko-surrealistké grotesky, tak je pro vás Head jasnou volbou.. ale já si radší pustím desku.. takže 2 hvězdy (především za hudbu) a jednu za Jacka :) takže tak ... ()
Já jsem se nadmíru bavil (u takového filmu co víc čekat) a to že víc jak míň. Hudba, jednotlivé příběhy a postavy zdařile a vtipně kolážovitě poskládané do dada - surrealistickýho celku, který bourá dobové zvyklosti a revoltuje. Je to sice psychedelická jízda, ale je z toho cítit atmosféra konce šedesátých let, Vietnamu, Woodstocku, hippies. A že by žádný větší příběh? Ten je podle mě právě v nabourání konvencí středních tříd a šíření chaosu a anarchie. Prostě super zážitek i bez toho jointa. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (7)
- Špatná reakce publika na promítání v Los Angeles roku 1968 donutila studio sestříhat snímek z původních 101 minut na 86 minut. Upravená verze měla premiéru 6. listopadu 1968 v New Yorku. (Terva)
- Jack Nicholson se spolupodílel na scénáři a produkci. (Terva)
- Film a jeho autor je řazen do tzv. nové generace tvůrců, kteří v 60. a 70. letech změnili tehdejší "továrnu na sny". Mezi další režiséry a jejich tituly patří například Martin Scorsese a jeho Zuřící býk (1980), Peter Bogdanovich a Poslední představení (1971), Dennis Hopper a jeho Bezstarostná jížda (1969), Sam Peckinpah a snímek Pat Garrett a Billy Kid (1973) nebo Americké graffiti (1973) od George Lucase. (J.A.K.)
Reklama