Mladý Frankenstein

Nadprůměrná parodická komédie . Nejlepší postava je bezesporu Aj-gor (jeho oční a výrazové prostředky jsou geniální) a výborný inspektor Kemp. Film je naprosto kouzelný v originále - jakýkoliv dabing by kouzlo zničil - zvláště pak u Kempa. Ani se mi nechce věřit, že film je z roku 1974. Pokuď znáte, jako já, originál toto dílko si patřičně vychutnáte se vším všudy. " It's live !" (14.03.2008)

Takhle nějak by se měly dělat parodie, respektive komediální pocty. Vzít známý příběh (filmového) Frankensteina, vtipně ho updatovat a opepřit (třeba drákulovskou Transylvánií), především však důkladně nastudovat žánr a vážně natočit gotický horor jak z 30. let, černobíle ve studiových kulisách, jen výrazně zveličit jeho typické prvky a teatrální herce. A nepokoušet se o řachandu za každou cenu, nýbrž nehloupé fóry dávkovat umně a s rozmyslem (což sám Mel Brooks povětšinou nedokázal). (03.02.2015)

Zajímavé komediální podání Frankensteina . Bavil sem se do poslední chvíle. Horor? ani náhodou nebylo ami jediné místo kde bych se bál. Kameňáky na každém kroku straá paní při vyřknutí jejího jména se spalšili koně-to byla prča. Gene Wilder byl skvělý - mám na tenhle film skvělé vzpomýnky a doufám že ho ještě někdy uvidím. (15.10.2006)

Skvělý slibný začátek, který pokračoval až do takové 3. čtvrtiny filmu a pak se z toho stala klasická novodobá parodie, kde se opět myslelo jen na to jedno. Našlo se zde pár slušnějších vtipů, potom to bylo místy úplně hluché a nudné a v závěru už to šlo pomalu, ale jistě do háje. Každopádně dávám jeden bod za postavu, kterou ztvárnil Marty Feldman, ta mě opravdu rozesmála svými výjevy. (28.04.2013)

Spíše než o parodii jde o odlehčenější verzi patálií dalšího mužského člena Frankensteinova rodu. Ovšem podané je to věrně v duchu i stylu klasických horrorů studia Universal. Tvůrci jdou mnohdy až do maniakálních detailů a po celou stopáž ani na vteřinu nenechávají na pochybách, jaký že to mají vztah k originálům. Feldmanův Aj-gór je jeden z nejpamátnějších poskoků, jaký se kdy na plátnech objevil, Wilder rochní blahem a vůbec jsou všichni perfektní. Škoda, že ne vždy i řádně využití. Což platí především o Frau Blücher (íháá). Ač nejmladší z Frankensteinova rodu s přehledem obstojí i sám o sobě, tak plně doceněn může být až ve chvíli, kdy máte nakoukané (minimálně) Frankensteiny s Karloffem (kupříkladu bez Frankensteinova synátora by se jen stěží doceňovala vytříbenost scény s vrháním šipek). No a nemůžu nezmínit vpravdě geniální houslový hudební motiv. Jediný výraznější zápor, který neumožňuje udělení plného hodnocení, je stopáž. Brooks sice nikdy nenudí, ale i tak by prospělo sestříhání někam k hranici "universalovských" pětasedmdesáti minut. (18.03.2008)