Amen.

Pokud shlédnete tento film, doporučuji přečíst si ještě knihu Vatikán a Hitler. Co dodat ke skutečnému válečnému příběhu, kde slušní tíhu neunesli a zločinci včas propluli do bezpečné náruče států, kde jim byl poskytnut azyl a změněná totožnost. V Argentině v odlehlejších místech vznikala německá městečka s hrázděnými domy a když se nešťastnou náhodou stalo, že nějaký lovec nacistů či novinář je objevil, vysmáli se mu do obličeje. Poslouchali jen rozkazy a jsou nevinní. Ona to nebyla jen Latinská Amerika, ale i USA i Rusko. Ovšem tam je alespoň zapřáhli. Co se týká církve, její pokrytectví je bezbřehé a ne nadarmo sama kniha Zjevení poukazuje a varuje do budoucna před její špatností. Jak ironické. Je smutné, jak na miliony mrtvých ve jménu zrůdnosti poslední dvě generace rychle zapomněly. Co chcete, vzpomeňte na pestrý život minulého papeže. Bez komentáře. (18.07.2014)

Tohle jinak průměrné drama o holocaustu v mých očích naprosto shazuje černobílá a lacině moralizující perspektiva, s jakou je ukázán přístup západních spojenců a Vatikánu k holocaustu. Film vychází z Hochhutova dramatu Náměstek, divadelní hry, která pomohla rozšířit obraz papeže Pia XII. jakožto antisemitského byrokrata, který neměl dost odvahy veřejně odsoudit nacismus. Tato karikatura se bohužel traduje od 60. let až dodnes. Tak i v Amen stojí dva spravedliví mužové - důstojník SS a jezuitský kněz - proti zkaženému světu mezinárodní politiky a diplomacie. Jenomže právě tahle politika a diplomacie byla v danou chvíli možná účinnější než patetické prorocká gesta. Možná ne... vidění tohoto snímku je však nemístně jednostranné. Hochut kritizuje papeže i za to, že srovnával Hitlera se Stalinem. Je to prý něco docela jiného... Ale kdeže! Pokud bychom chtěli porovnávat počty obětí sovětských a německých lágrů, pak by rudý kat dokonce vyhrál. Pius XII. za druhé světové války pod rouškou vnější neutrality pomohl zachránit životy tisíců Židů a po válce vystoupil jakožto odvážný kritik komunismu. Nezaslouží si být proměněn v takovouto karikaturu. Na filmu mi vadila tato historická nespravedlnost a též jeho duchovně beznadějné vyústění. Našlo by se v něm i pár působivých okamžiků - třeba jezuitovo radikální vyjádření solidarity s židovským národem - ale to na záchranu defektního celku nestačí. Jako alternativu doporučuji citlivější Schlöndorffův "Devátý den". Jako doplňující četbu pak například revui Salve 3/2008 věnovanou právě Piu XII. (20.10.2008)

Bieda katolíckej cirkvi spočíva aj v tom, že pre ňu boľševizmus predstavoval a predstavuje oveľa väčšie ohrozenie ako nacizmus. Preto sa Vatikán nikdy verejne nevyslovil proti Hitlerovi v čase II. svetovej vojny. Uchvátený ničením boľševickej hydry - Sovietskeho zväzu zámerne prehliadal utrpenie prenasledovaných väzňov v koncentračných táboroch. Cigánov, komunistov aj Židov. Costa-Gavras trefne ilustruje túto tézu, kedy síce na úrovni osobných väzieb dokážu kláštory pár prenasledovaných Židov poukrývať, no na úrovni inštitúcie sa volí všeobjímajúci diplomatický jazyk o utrpení počas vojny. Záverečná scéna celú maškarádu len potvrdzuje. Nečudo, že silné katolícke krajiny Južnej Ameriky sa stali azylom pre mnohých nacistických hodnostárov. A perlička z histórie, potvrdzujúca vyššie uvedené: Na čele Slovenského štátu v rokoch 1939 -1945 stál prezident Jozef Tiso, katolícky kňaz. Nielenže nebol z cirkvi exkomunikovaný, ale z času na čas sa objavujú snahy o jeho svätorečenie, dané jeho mučeníckou smrťou (po II. svetovej vojne bol odsúdený a popravený obesením). Je pravda, že proces bol spolitizovaný, hnaný snahou pána Beneša nájsť a exemplárne potrestať vinníka slovenskej samostatnosti. Napriek tomu, že trest je diskutabilný, práve Jozef Tiso, katolícky kňaz podpísal ústavný zákon č. 68/1942 Sl. z. o vysťahovaní Židov, kde sa v § 1 uvádza: "Židov možno vysťahovať z územia Slovenskej republiky." A v § 2 ods. 1: "Ustanovenie § 1 neplatí: a) na osoby, ktoré sa najneskoršie 14. marca 1939 staly príslušníkmi niektorého kresťanského vierovyznania, b) na osoby, ktoré žijú v platnom manželstve s Nežidom (Nežidovkou), uzavretom pred 10. septembrom 1941. Ešte odcitujem znenie § 3: "(1) Židia vysťahovaní a Židia, ktorí územie štátu opustili alebo opustia, strácajú štátne občianstvo Slovenskej republiky. (2) Majetok osôb uvedených v ods. 1 prepadá v prospech štátu. Štát ručí veriteľom len do výšky hodnoty prevzatého majetku." Tak toto bol konkrétny postoj katolíckeho kňaza. No to nie je všetko. Dňa 8. júla 1990 pamätnú tabuľu Jozefovi Tisovi, umiestnenú na budove bývalého mužského rímskokatolíckeho učiteľského ústavu v Bánovciach nad Bebravou posvätil kardinál Ján Chryzostom Korec. (Kardináli sú priamo menovaní najbližší pápežskí poradcovia s právom voliť pápeža.) Po posvätení následne celebroval slávnostnú omšu Te Deum. V roku 1996 Rudolf Baláž, vtedajší predseda Konferencie biskupov Slovenska povedal o Tisovi totok: „Pre náš národ bol Tiso výnimočnou a vynikajúcou osobnosťou,“. No a úplná mini perla na záver: v roku 2007 sa pochvalne o ňom vyjadril arcibiskup Ján Sokol (bývalý aktívny agent ŠTB): „Za pána prezidenta Tisa tu bol blahobyt a nič nám nechýbalo.“ Amen. (20.06.2013)

Silná látka (historická vina cirkvy počas holocaustu) v pôsobivom spracovaní. Film sa nesnaží senzáciechtivo útočiť, ale odhaľuje skôr skutočné fakty jednania cirkvy počas genocídy (vedeli o tom a pritom ani v jednom vyhlásení ani len nespomenuli nie kritizovali počínanie nacistov - čo neurobila cirkev doposiaľ 2005). Najpôsobivejšie sú scény márneho snaženia idealistického kňaza a jeho konfrontácie s pápežom a ostatným vatikánskym osadenstvom - počas týchto dialógov až mrazí. Pôsobivé sú aj scény z koncentračných táborov, kde režisér neukazuje takmer nič, ale symbolika je ďaleko pôsobivejšia - dynamizujúci prvok prázdnych vlakových súprav, nazeranie do plynových komôr alebo nočné spaľovanie. Z hercov je výborný najmä Ulrich Tukur v úlohe hlavného chemického odborníka ss, ktorý však nedokáže zabrániť mašinérii, trochu kýčovejšie vyznieva postava M.Kassovitza ako idealistického obetavého kňaza a zaujme aj M.Iures(záporák z Peacemakera) ako pápež. Celkovo ďalší pohľad na holocaust tentokrát opäť z inej perspektívy - film dôležitý a pôsobivý, aj keď miestami trochu schématický, čo vyvažuje najmä poctivá kvalitná réžia skúseného Costa-Gavrasa. (06.05.2005)

Proti Hochhuthově dramatu se film nekoncentruje na osobu papeže Pia XII, nýbrž si jako téma zvolil boj osamělého jedince proti systému. O velice diskutabilním tématu - docela snesitelně podaný. Rozervaný Ulrich Tukur ztvárnil skutečného Kurta Gersteina celkem silně. Holocaust podávaný po troškách a v náznacích funguje možná ještě vtíravěji než holocaust otevřený - na to vsadil Costa-Gavras a nutno říci, že mu to u většiny diváků vychází. (26.07.2005)