Amen.

Amen. je úzkostí svědomí. Costa-Gavras nasměroval hlavní úder dalšího filmového partyzánského výpadu na ctihodnou auru papežské autority a katolickou církev, vedlejší úder míří i na rozporuplný postoj Spokojených států amerických. Téměř sedmdesátiletý Costa-Gavras neztratil nic ze svého partyzánského zápalu a vznešených ideálů, byť forma filmového útoku nedosahuje již tak vysokého stupně vnitřního zneklidnění a rozervanosti šedesátých a sedmdesátých let. Film si pozornost zaslouží za osobní postoj, dynamický pohyb obrazu, obřadní povýšenost barev a bičování lidského svědomí. Bohužel je tu niterná rozpolcenost nahrazena spíše patetickými gesty, mnohem lepší službu partyzánské dychtivosti vykonává cynismus ideologií a očišťování vlastního svědomí vytěsňováním faktických informací z pamětí lidstva. Hlavní zbraní partyzánského zpracování hry Rolfa Hochhutha je Kurt Gerstein (příjemný Ulrich Tukur), poručík SS a vedoucí technických dezinfekčních služeb Hygienického ústavu Waffen-SS. Nacistické vlastenectví a křesťanské ideály lidskosti se v syrové realitě dostávají do rozporu, ale apelace na obnovu ušlechtilých hodnot nikdo nechce slyšet, strach o vlastní bezpečnost dostává přednost. Hrdinným mučedníkem filmu je Riccardo Fontana (sympatický Mathieu Kassovitz), mladý jezuitský kněz v diplomatických službách Vatikánu pro Berlín. Křesťanské ideály nejsou zkaženy osobním pohodlím a politickou ustrašeností, vykoupením se stává role flagelanta. Výraznou partyzánskou zbraní je doktor (zajímavý Ulrich Mühe), speciální lékař ve službách SS. Jeho pružně přizpůsobivý cynismus si kráčí svou zvolenou cestou. K výraznějším postavám partyzánského filmu patří také vatikánský kardinál a na způsoby velmi důsledný papežův ministr (zajímavý Michel Duchaussoy), milující Riccardův otec, dědičný a spolehlivý papežův politický služebník ve vatikánském paláci, hrabě Fontana (sympatický Ion Caramitru) a Pius XII (důstojný Marcel Iureș), pragmaticky slabošský papež, pranýřující komunismus a přehlížející děsivé hrůzy destruktivní nacistické agrese, spoutanou germánskou disciplínou. Z dalších rolí: nacionalisticky uvědomělý Kurtův otec a zasloužilý bývalý soudce (Friedrich von Thun), starostlivá a milující Kurtova manželka (Antje Schmidt), dozorující lékař v programu Eutanazie Ernst-Robert Grawitz (Hanns Zischler), náročný a výkonný velitel osvětimského koncentračního tábora Rudolf Höss (Sebastian Koch), velmi zdrženlivý americký diplomat ve Vatikánu Tittman (Angus MacInnes), životy židů přehlížející a eutanazii nepotřebných odsuzující německý biskup von Galen (Bernd Fischerauer), řádně opatrný americký velvyslanec pro Vatikán Taylor (Richard Durden), spolehlivá židovská služka rodiny Gersteinů, paní Hinze (Monica Bleibtreu), Kurtův zpovědník, pastor Dibelius (Günther Maria Halmer), či Kurtova oblíbená neteř Berthe Gerstein (Dorina Chiriac). Film Amen. křičí do světa své partyzánské odhodlání a bez soucitu proniká svými útoky do paměti svědomí lidstva. Míra naléhavosti a niterné znepokojení nedosahují stejných kvalit dřívějších partyzánštin Costy-Gavrase, přesto mají kriticky morální ataky cit pro spravedlnost. Holokaust na vlastní oči může způsobit chronickou gastritidu. Zajímavě plamenné čtení obžaloby moci a politického pokrytectví stařičkého řeckého partyzánského bojovníka. (01.12.2019) (méně) (více)

Nedávno utekla žena souseda Stejskala (o pět domů dál, za majitelem autoopravny Ondráčkem - chodím k němu často, volám mu, i když píchnu). Vzbudilo to rozruch, jeden říká to, druhý ono, jeden má zaručené zprávy, druhý jen z druhé ruky, jeden zná příčiny, druhý kam až to povede. A na mně je, abych zaujal nějaké stanovisko. Pokud ho nezaujmu, což samozřejmě také mohu, budou mě považovat za blba... Pokud tuto vesnicky omezenou informační zónu zglobalizujeme, dostáváme se k filmům Costy-Gavrase. Jejich cílem je - kromě uměleckých pretencí - ovlivnit divákův postoj jedním (tím "správným") směrem. Ovlivnit jeho postoj jiným směrem, se ovšem snaží další masa informací na internetu, v televizi a v knihách. - Například kniha P. Pavla Zahradníčka s podtitulem (titul je nezajímavý) "10 mýtů o křesťanství ve světle historických faktů", vydáno v roce 2016. Poslední mýtus se jmenuje "Pius XII. - Hitlerův papež?" a tvrdí se v něm, viz též citace z filmu, "že Pius XII. nemlčel, i když promlouval především svými činy." Autor rozebírá formy pomoci Židům od papežského stolce a kritizuje údajné útoky na něj (o filmu Costy-Gavrase se nezmiňuje bohužel ani nezmiňuje). Závěr (uvedený již v úvodu) zní: Židovský historik Emile Pinchas Lapide konstatuje, "že Pius XII., Svatý stolec vatikánské nunciatury a celá katolická církev zachránili 700 000 až 850 000 Židů od jisté smrti." Podobně bychom se nicméně mohli také ptát, kolik slovanských pohanů, languedockých katarů, středověkých mystiků, amerických Indiánů atd. tyto instituce tehdy zachránili. Zkrátka: buďto jste kosti-gavrasiti nebo ne. Pozn. 1: Sebevražedník v předmluvě byl československý novinář Štafan Lux, svůj čin spáchal před generálním zasedáním Společnosti národů v Ženevě již 3. července 1936, z důvodu uvedeného ve filmu. Pozn. 2: Podobná vlna odporu jako proti euthanázii duševně postižených (ovšem zde bez podpory církve) se zvedla i proti deportacím německých židů, která složkám SS tuto činnost značně komplikovala. Německo se také nikdy nestalo "judenfrei". Pozn. 3: Uvedený dokument se sice přímo o Gavrasovi nezmiňuje, kritizuje však divadelní hru Rolfa Hochhuta "Náměstek - Der Stellvertreter. Ein christliches Trauerspiel" (premiera na Freie Volksbühne 20. února 1963), ze které Gavras vychází, jako ideovou diverzi arganizovanou bolševickou rozvědkou, ke které se po čase doznal samotný Jurij Andropov. Pozn. 3: Vatikán nepovolil natáčení filmu ve svých prostorách, film byl tedy natočen v paláci bukurešťského parlamentu (Palatul Parlamentului) a dalších interiérech tohoto města (občas se tam samozřejmě připletl i nějaký foxteriér). Pozn. 4: Reflexe Radko **** připomínající reálie v Slovenském štátu a následujících obdobích je zcela případná. Pozn. 5: Možná smyslem celého filmu je uvažovat (spíš meditovat) o Kurtu Gersteinovi, který skutečně není postavou jednoduchou. Pozn. 6: Poslední nelichotivá: kdo říká, že "genocidě Židů se zabránit nedalo", by měl lépe vážit svá slova. Pozn. 7, když už jsem se tak rozpoznámkoval. V článku "Židé odstranili hanlivé nápisy u podobizny papeže Pia XII. v Jad Vašem" (europortal.cz) se píše: "V novém textu umístěném na jednom z panelů muzea v Jad Vašem nyní podle pravdy stojí, že už v roce 1942 během Vánočního poselství papež hovořil o „stovkách tisíc lidí, kteří byli bez jakéhokoli provinění, pouze z důvodů své národní či etnické příslušnosti popraveni anebo určeni k postupnému zániku.“ Papežův rozhlasový projev z 24. prosince 1942 (RADIOMESSAGGIO DI SUA SANTITÀ PIO XII) tvoří ve filmu jakýsi mystický střed všeho dění. Projev je to dosti obsáhlý (13 wordovských stran; takové zdání ve filmu nebudí - vyskytuje se v něm také již slovo "holocaust", byť ještě v původním smyslu, vztahujícímu se k apokalypse). Válce je zde věnována ca. jedna strana (pokapitola "Úvahy o světové válce a obnově společnosti"). Aby bylo možno vytvořit si alespoň určitou představu, uvádím tuto část v překladu: "Velká část lidské společnosti, a neváháme tvrdit, že i mnoho těch, kteří si říkají křesťané, se nesou svůj díl společné odpovědnosti za nesprávný vývoj, škody a nedostatky morálního stavu dnešní společnosti./ Tato světová válka, a vše, co je s ní spojeno, vyplývá z dřívějších, vzdálených či blízkých postojů a materiálních, právních i morálních důsledků, co znamenají jiného než úpadek, nečekaný snad jen lehkomyslnými, avšak předvídaný a odsouzeníhodný těmi, kteří pronikli do podstaty společenského řádu, který za šalebným obličejem či maskou konvenčních hesel, skrývá svou smrtelnou nemoc a svou bezuzdnou touhu po majektu a moci. / To, co v dobách míru bylo potlačeno, explodovalo po vypuknutí války ve smutnou řadu událostí, které nejsou v souladu s lidským a křesťanským duchem. Mezinárodní konvence týkající se omezení nelidskosti války, k jejich dopadu na bojující, za účelem zákonných ustanovení pro okupovaná území a věznění zajatců, zůstávají mnohde prázdným slovem; a kdo dohlédne na konec tohoto neustálé rostoucího úpadku? / Chtějí se snad národy nečinně účastnit tohoto katastrofického vývoje? Nebo nad troskami společenského řádu, který se prokázal svou tragickou neschopností být lidem k užitku, se mají všechna šlechetná a čestná srdce raději sjednotit v slavnostním slibu, že nespočinou dříve, dokud ve všech zemích a národech na této zemi povstanou legiony, které se rozhodli přivést společnost zpět do neochvějného středu gravitace božského zákona, dychtící sloužit člověku a jeho vznešené pospolitosti v Bohu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo bezpočtu mrtvých, kteří leží pohřbeni na bitevních polích: oběť jejich života při plnění jejich jejich povinnosti je žertvou (l'olocausto) nového, lepšího společenského řádu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nekonečnému žalostnému zástupu matek, vdov a sirotků, jimž bylo odňato světlo, útěcha a opora jejich života. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nesčetným exulantům, jenž vichřice války vytrhla z jejich rodné země a rozprášila je do cizích zemí; kde mohou lamentovat s prorokem: „Dědictví naše bylo dáno cizím, naše domy cizincům (Jeremiáš, z latiny)“. / Toto zaslíbení dluží lidstvo stotisícům lidí, kteří bez jakékoli vlastní viny, jen kvůli své národnosti nebo původu, byli ustanoveni k smrti nebo postupnému zbídačení. /Toto zaslíbení dluží lidstvo mnoha tisícům civilistů, žen, dětí, nemocných a starých, jimž letecká válka, - jejíchž hrůzy jsme již od samého začátku mnohokrát veřejně odsoudili, - bez rozdílu nebo s nedostatečným ověřením, vzala život, statky, zdraví, obydlí, azyl a majetek. / Toto zaslíbení dluží lidstvo záplavě slz a hořkosti, navršené bolesti a trýzni, které vzcházejí z neblahých rozvalin hrozného střetu a zapřísahají nebe, vzývajíc sestup Ducha, aby spasil svět před dalším šířením násilí a hrůz. Pozn. 8: Na rozdíl od komunistických archivů, jsou archivy Vatikánu od roku 1939 uzavřeny. (21.12.2017) (méně) (více)