Doznání

Specialista na politické filmy Costa Gavras se blýsknul. Velice působivě (a s působivým Montandem) postihl, jak fungovaly komunistické politické procesy. Jeden z těch filmů, který by se měl našim zapomětlivým komunistům a jejich voličům pouště od rána do večera. Na druhou stranu mi vadila skutečnost, že sám hrdina Artur London byl podobně jako Slánský pěkná svině. Většina z odsouzených předtím sama procesy připravovala, takže jsem je nelitoval a spíše jsem si říkal "dobře ti tak". Ovšem bez ohledu na osoby, jako výpověď o systému to je dost dobré. (30.07.2003)

Syrovost zážitku literární předlohy dává na nejrůznější zákruty lidského i mravního vývoje autora-protagonisty s velmi kontroverzní pověstí ne zcela vyváženou odpověď. Londonova výpověď přes svou otřesnost je jednostrannou a nezachycuje vrcholy komunistického nomenklaturního řádění v případě nekomunistických a antikomunistických politických vězňů. Gavrasovo přetlumočení se až příliš často topí v ideologických klišé; úroveň DOZNÁNÍ je tím určitě negativně poznamenána. Film i jeho vyznění zachraňuje mimořádný Montandův výkon. Na Gavrasovu obranu je ovšem nutné poznamenat, že v době natočení byly vědomosti i představy o rozsahu a dosahu komunisticjých justičních i nejustičních zločinů ne zcela známy a domyšleny; Gavras byl s výjimkou několika doplňků beze zbytku odkázán na Londonovo svědectví a Pillerovu zprávu. Na počátku sedmdesátých let bylo už mimořádným pozitivem samo natočení a uvedení díla do distribuce. (12.03.2008)

Pocitově velice nepříjemná záležitost, týráním vynucené doznání mi vůbec neudělalo dobře, 50. léta vnímám jako extrémně hnusný komančský flek v našich dějinách a ta "pravda strany" mi obrací žaludek ještě teď (a dlouho bude). Co musím pochválit, je strhující Yves Montand, to, co tu předvádí, je dech beroucí. Nicméně neodpustím si dovětek: "s čím kdo zachází..." (14.02.2020)

Po dlhej dobe som si pripomenul tento významný Gavrasov film. Kresťania mali svoju inkvizíciu, komunisti svoje procesy. A to nie je jediná podobnosť. Spoločné majú aj vytesňovanie týchto nepríjemných spomienok z pamäti. Aj dnes ľudia volia komunistov a mrmlú si "Za socializmu bolo lepšie." A komunisti sa zmohli iba na utešujúce: "Áno, robili sa aj chyby." Ale Gavrasov film a aj Gavras osobne svojim posledným obrazom vo filme dokazujú, že stále nedošlo k pochopeniu, že tieto "chyby" majú totalitné ideológie zapísané v svojej DNA. To je tiež moja jediná výhrada voči filmu, ktorý bol nakrútený profesionálne, s výbornými hercami a ukázal, predovšetkým divákom na Západe, ako to vlastne bolo s procesmi, aký bol mechanizmus dosahovania priznaní, ktoré mali zakryť hospodárske a spoločenské neúspechy režimu a preobsadiť stoličky vo vrcholných orgánoch strany. (23.08.2018)

Vadila mi francouzština v českém tématu a čekal bych lepšího Urválka. Kupodivu  na první jsem si vcelku rychle zvykl a pochopitelně chápu, co, jak a proč a to druhé nemá valný význam. Zpočátku jsem pak trochu bojoval i se silně uměleckým pojetím, které korespondovalo spíš s pocity zadrženého Artura Londona než s faktickým záznamem oné události. Ale tady zase počítám, že se Doznání drží své předlohy, kterou jsem nečetl, ale po zhlédnutí tohoto filmu mě dost zajímá. Navíc s příchodem vyšetřovatele Kohoutka se evidentně v Londonovi něco zlomilo a celé vyprávění je již mnohem souvislejší a odtažité. Osobně pak tento posun z odstupu vnímám jako přirozený vývoj událostí, kdy se v zpočátku zmateném a odmítajícím Londonovi postupně láme veškerý odpor, a to přes  jeho snahu udržet si zrnko naděje na svou chvíli spravedlivého povstání, která ale samozřejmě nepřijde.  Což je také forma doznání, upřímného a lidského.   Setkání s Kohoutkem po letech pak reflektovalo nikoliv zrůdnost jakéhokoliv totalitního zřízení a jeho stoupenců, to je samosebou, ale zejména tisíce let přetrvávající podstatu lidské povahy. Nejlépe se umíme omluvit sami před sebou, a ti nejhorší jsou v tom nejlepší. (26.12.2021)