Doznání

Když jsem Doznání viděl jako kluk v Čs. televizi, snad hned v 90. roce, připadal mi ten film téměř hororově temný a měl pro mne cenu otřesného dokumentu. Loni jsem si přečetl Londonovu knihu a na film se podíval znovu. Dospělému mi už tak dobrý a děsivě působivý nepřipadá. Ale pořád dost dobrý na to, aby stál za vidění a jako solidní dokument pro někoho, kdo nerad čte, ho mohu stále doporučit. (24.10.2020)

Francúzi prekvapivo presvedčivým sposobom natočili sugestívnu drámu z čias politických čistiek v 50 tych rokoch v Československu. Je to film o desivej dobe, kedy nebol problém stať sa zo dňa na deň nepriateľom socializmu, film o metódach výsluchov, manipulácie s výpoveďami, film o idealizme socialistického politika a viere v stranu. (25.07.2017)

Syrovost zážitku literární předlohy dává na nejrůznější zákruty lidského i mravního vývoje autora-protagonisty s velmi kontroverzní pověstí ne zcela vyváženou odpověď. Londonova výpověď přes svou otřesnost je jednostrannou a nezachycuje vrcholy komunistického nomenklaturního řádění v případě nekomunistických a antikomunistických politických vězňů. Gavrasovo přetlumočení se až příliš často topí v ideologických klišé; úroveň DOZNÁNÍ je tím určitě negativně poznamenána. Film i jeho vyznění zachraňuje mimořádný Montandův výkon. Na Gavrasovu obranu je ovšem nutné poznamenat, že v době natočení byly vědomosti i představy o rozsahu a dosahu komunisticjých justičních i nejustičních zločinů ne zcela známy a domyšleny; Gavras byl s výjimkou několika doplňků beze zbytku odkázán na Londonovo svědectví a Pillerovu zprávu. Na počátku sedmdesátých let bylo už mimořádným pozitivem samo natočení a uvedení díla do distribuce. (12.03.2008)

Před mnoha lety jsem viděl Doznání na plátně v kině a nová projekce v televizi neztratila nic na svém poselství o zrůdnosti komunistického režimu a lidí, kteří v té době měli absolutní moc. Artur London je samozřejmě diskutabilní postava, kterou nelze vnímat jednoznačně kladně (Rudolf Slánský byl ale mnohem horší, protože to byl právě on, kdo vědomě pomáhal nastolit atmosféru strachu z politických procesů), ale jeho knižní i filmové svědectví by rozhodně nemělo být zapomenuto. Pokud jde o samotný snímek, na to, že se z pochopitelných důvodů netočilo v Praze, je navození pražské atmosféry poměrně solidní a závěrečná koláž s autentickými záběry ze srpna 1968 tomu hodně pomohla. Osobně si myslím, že vyobrazení krutého mučení během všech výslechů bylo zpodobněno mírněji než ve skutečnosti, ale i tak je filmové Doznání silným a velmi mrazivým diváckým zážitkem, který by si neměl nechat ujít každý, kdo se zajímá o moderní historii. (18.08.2018)

Literární předlohu od Artura Londona jsem četl několikrát a vždycky mě znovu šokuje. Před lety jsem knihu někomu půjčil a jak už to tak bývá, už se mi nevrátila. Náhodou jsem ji zahlédl v antikvariátu, tak jsem si ji celkem nedávno koupil za 15 Kč. Překvapení čekalo uvnitř - jsou tam výstřižky z Rudého práva z roku 1970, kdy se Doznání dočkalo své filmové podoby. Rétorikou sedmdesátých let je film ostouzen, podobně jako kniha sama - např. "...pošpinění socialistických zemí a především Sovětského svazu..." nebo "...vtíravá reklama a chvalozpěvy v buržoazním tisku naplňují kina i kasy...", pak je taky hezké "...film sehrává svou rozbíječskou roli v procesu sjednocování levicových sil...". Osobně považuji film za velmi povedený, herecký výkon Yvese Montanda je vynikající, ve filmu není nic přidáno, žádné romantické pohledy a útoky na city. Ne, pouze syrová realita. Film je kvalitní výpovědí o politických vykonstruovaných procesech padesátých let v Československu, řízených z tehdejšího SSSR. Přestože má film přes dvě hodiny, tak opět lituji, že je škála pouze do pěti hvězdiček, já dávám šest. (27.09.2008)